Rekonstrukcí se zbytečně vyhazují peníze. Nejlevnější je stavět rovnou kvalitně

Na stagnaci stavební produkce v Česku se podepisuje slabá kupní síla, kvůli covidu nebo válce na Ukrajině odložené projekty, nedostatek materiálu a lidí nebo zdlouhavé administrativní procesy. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu z letošního srpna počet vydaných stavebních povolení meziročně klesl o 8,4 procenta.

Situaci zhoršují vysoké ceny stavebních materiálů, na kterých mohou profitovat někteří hráči na trhu. „Podle mého názoru to nejsou prvovýrobci, ale přeprodejci, kdo využil situace a uměle navýšil ceny,“ řekl v debatě Hospodářských novin o stavu tuzemského stavebnictví generální ředitel firmy Thierra Václav Stehno. V soukromém sektoru podle něj ceny způsobují odkládání přípravy některých projektů na neurčito, a to ve stavu, kdy v Česku chybí statisíce bytů.

„Když se nad tím zamyslíme makroekonomicky, zjistíme, že vysoké ceny bytů jsou vlastně trojčlenka: nedostatek bytové výstavby, nedostatek lidí ve stavebnictví a nedostatek materiálů,“ vysvětloval Jan Tušl, spolumajitel společnosti Vekra.

Stavby navíc brzdí byrokracie, která je v Česku v porovnání s jinými evropskými státy výrazně zdlouhavější. „Máme projekty v Chorvatsku nebo Srbsku a tam je proces získání stavebního povolení zhruba desetinásobně kratší než u nás v Česku,“ potvrdil Václav Stehno.

Od nových staveb k renovaci těch stávajících

Experti se shodují, že kromě nové výstavby je v Česku klíčové investovat do rekonstrukce stávajících staveb. „V sektoru energeticky úsporného stavebnictví máme dnes práce spíš nadbytek a nestíháme vyřizovat zakázky, protože české stavebnictví po léta generovalo energeticky náročné budovy,“ řekl Michal Čejka, specialista na energetiku budov Centra pasivního domu.

Jestli se české stavebnictví do budoucna někam pohne, bude to podle něj posun od novostaveb k obnově stávajících budov. Potenciál vidí také v revitalizaci brownfieldů.

Pokud jde o celkovou energetickou úsporu, která je aktuálně jedním z nejdiskutovanějších témat, nestačí podle odborníků vsadit na obnovitelné zdroje energie, jako je fotovoltaika nebo tepelné čerpadlo, které si majitelé nemovitostí pořizují ve velkém. „Tyhle technologie jsou skvělé a účinné, ale patří do efektivního domu,“ zdůraznil Čejka a dodal, že mnohem účinnější je investice do zateplení, které zajistí dlouhodobě nízkou energetickou spotřebu celé stavby.

Tři stavaři přijdou, třicet jich odchází

Dalším bolavým místem současného stavebnictví je chybějící pracovní síla. Ta už obor trápí dlouhodobě a zájem o práci ve stavebnictví nenaznačuje, že by se situace měla v příštích letech zlepšovat. „Před patnácti lety jsme si v jednom z našich jihočeských závodů počítali, kolik lidí tam ročně dokončí stavební školu a kolik lidí v oboru jde do důchodu. Ten poměr byl tři ku třiceti,“ prozradil Jan Tušl.

Češi dál počítají se zdražováním energií. Většina z nich se tak chystá investovat do úsporných opatření

19. 10. 2023 ▪ 3 min. čtení

Důvodem je podle Václava Stehna nízká motivace mladých lidí, kteří preferují pohodlnější práci: „Lidé naší generace nejsou motivovaní, nejsou ochotní podat výkon, jaký bychom potřebovali. Pokles zájmu o stavební obory je v řádech desítek procent,“ dodal.

Řešením přitom nemusí být jen lákání mladých lidí do odborných škol, ale především zefektivnění stavebnictví, díky kterému nebude potřeba plýtvat lidskými zdroji na zbytečnou práci. Důsledky neefektivní výstavby vidíme podle Čejky na energeticky náročných domech a spotřebičích, které v současné době pracně a nákladně opravujeme. Doložil to na příkladu životnosti oken, která dřív podle něj vydržela v budovách i šedesát nebo osmdesát let, zatímco v dnešní době se mění třeba po patnácti letech.

„Nejdražší je cokoli rekonstruovat,“ zdůraznil Čejka. K tomu je totiž zapotřebí daleko víc lidských i finančních zdrojů, než kdyby stavba byla kvalitnější, a tudíž měla delší životnost. Stejný problém vidí u velkých státních projektů, například u stavby a rekonstrukce silnic.

V případě soukromých i veřejných staveb je podle všech účastníků debaty zásadní investovat do kvality a efektivity, aby byly dlouhodobě udržitelné, energeticky úsporné a vydržely co nejdéle. „Problém je ale v tom, že stát i většina dalších investorů soutěží na cenu,“ namítl ředitel pro strategii a marketing společnosti Enteria Martin Havelka. Stavební firmy jsou pak postaveny do situace, kdy chtějí stavět kvalitně, ale požaduje se po nich nejlevnější řešení. Při zadávání zakázek se podle Havelky málo promýšlí budoucí investice do údržby a rekonstrukce staveb, klade se důraz jen na to, co je nejlevnější.

„Na začátku je důležité přesvědčit investora, ať už je to veřejný nebo soukromý subjekt, že on je ten, komu na efektivitě záleží,“ dodal Havelka. S tím souvisí požadavek na strategické plánování stavebnictví a dlouhodobější predikce.

Dobře nastavené dotační programy k tomu mohou podle většiny diskutujících přispět, důležitá je ale míra podpory. „Dotace, která pokryje 90 nebo 100 procent nákladů je nesmyslná, protože stavebník není motivován něco zefektivnit. Vymýšlí se pak projekty pro dotace,“ zdůraznil Čejka. Když ale dotační program mírně podporuje státní zájem a vede žadatele k efektivnímu řešení, má taková podpora smysl. „Je to jakýsi cukr, který má posunout lidi kousek dál a časem zaniknout,“ dodal Čejka.

Partnery debaty byly společnosti: Thierra, Vekra, Enteria a Centrum pasivního domu.