V roce 2030 bude v České republice v provozu až 30 milionů solárních panelů, to znamená bezmála tři panely na člověka. Vyplývá to z dat společnosti Rema Systém, která se zabývá kolektivním sběrem elektroodpadu.
Životnost fotovoltaického panelu je zhruba 25 let, dosluhovat přitom budou nejprve ty z první vlny solárního boomu, který v Česku nastal v letech 2008 až 2010. Tehdy se nainstalovalo zhruba 11 milionů kusů solárních panelů.
První várky vysloužilých solárů by se tedy Češi měli dočkat kolem roku 2035.
A co se s černými deskami, jež umějí ze slunečních paprsků vyrábět elektřinu, stane? Budou se muset zrecyklovat, vyžaduje to legislativa. Konkrétně zákon o výrobcích s ukončenou životností. Ten dokonce stanovuje, že minimální úroveň recyklace a přípravy k opětovnému použití solárních panelů musí dosáhnout 80 procent hmotnosti.
Pro představu: Solární panel je sendvičová konstrukce, která se skládá z krycího tvrzeného skla, v němž je zataven křemíkový článek. Právě ten dokáže vyrábět elektrickou energii. Dále je panel tvořen zadní krycí vrstvou nazývanou backsheet. Tento sendvič se vlepuje do hliníkového rámečku o tloušťce tři až šest centimetrů.
„Konstrukce solárního panelu je navržena tak, aby byla schopná po dobu nižších desítek let odolávat mechanickému namáhání, teplotním výkyvům, UV záření a povětrnostním vlivům. Výrobci solárních panelů obvykle garantují, že po dobu 20 let budou solární panely funkční a jejich účinnost neklesne pod 80 procent nominálního výkonu,“ uvádí Tomáš Pešek, expert na fotovoltaiku.
Je tedy jasné, že splnění úrovně 80 procent recyklace lze docílit, pouze pokud se bude recyklovat hliníkový rámeček i krycí sklo.
„Samozřejmě že recyklovatelné jsou také plastové části a elektrické komponenty, ovšem bez započtení recyklace hliníku a skla není možné dosáhnout požadované míry recyklace,“ dodává Pešek.
Panel se v lince z větší části rozdrtí
Samotná recyklace probíhá tak, že se nejprve z panelů demontuje rám, který je nejčastěji z hliníku. „Také se odinstalují elektrické a elektronické komponenty, jako například kabely či zásuvka. Zbytek se pak drtí. Jedná se z 80 procent o sklo, nicméně v panelu se nachází také křemík a plastová fólie,“ popisuje Miloš Polák z Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie pražské Vysoké školy chemicko‑technologické. Hlavními výstupy jsou sklo, plast a kovy, například hliník nebo měď.
Jednou z firem, která se v Česku recyklaci fotovoltaických panelů věnuje, je společnost Dekonta IC. V Kralupech nad Vltavou postavila speciální recyklační linku, která se zaměřuje právě na solární panely. Linka, již Dekonta vyvinula, pracuje na fyzikálně mechanickém principu.
„Nejprve se odstraňují některé části panelu, například rám či elektroinstalace. Dále se celý panel na jednotlivých zařízeních linky postupně rozloží a následně se oddělí jednotlivé frakce a materiály,“ popisuje Vojtěch Musil, výkonný ředitel Dekonty. Nejcennějšími částmi jsou přitom ty, které se snadno získají, nejsou znečištěné jinými materiály a snadno se dále zpracují. V tomto případě se jedná především o kovy.
Využití materiálů je zatím k diskusi
Na co přesně se materiály z recyklace využijí, je podle Musilových slov stále předmětem vývoje a diskuse s obchodními partnery. „Ovšem kovové materiály se uplatní zpět ve výrobě. V případě skla se uvažuje o více možnostech, například výroba některých stavebních hmot, využití v hutním nebo sklářském průmyslu a podobně,“ přibližuje Musil.
Nejcennějším kovem, který se z FV panelů dostává, je hliník. „V prvních panelech bylo také poměrně dost stříbra, nicméně novější panely už stříbro neobsahují,“ podotýká Polák.
Problém pro recyklaci je i fakt, že aby výrobce solárního panelu mohl zajistit jeho dlouhodobou životnost, používá nerozebíratelný spoj. Ten vznikne vulkanizací plastové fólie mezi krycím sklem a zadní plastovou vrstvou. Takový spoj je velmi pevný, působí na atomární úrovni a zajišťuje vysokou odolnost konstrukce.
„Je to zcela legitimní snaha výrobců solárních panelů o dosažení maximální spolehlivosti a životnosti. Jde ovšem přímo proti potřebám recyklačního průmyslu, jehož požadavkem jsou naopak rozebíratelné konstrukce s maximální možností využít recyklovatelné materiály,“ krčí rameny Pešek.
Linka v Kralupech je zatím ve fázi, kdy čeká na schválení provozu od úřadů. Dekonta se připravuje na certifikaci celého procesu a vedení firmy věří, že plný provoz zahájí v prvním kvartálu příštího roku.
Do budoucna předpokládá spolupráci především s kolektivními systémy a zákonem zřízenými společnostmi, které mají na starosti zpětný odběr a recyklaci fotovoltaických panelů. Zatím se však zařízení Dekonty pouze testuje.
Češi se učí recyklovat soláry
„V rámci těchto testů jsme doposud zpracovali několik tun fotovoltaických panelů jakožto vzorků k testování. Při plném provozu předpokládáme zpracování 1500 až 2000 tun odpadních panelů ročně,“ odhaduje Musil. Dodává, že v každém případě současné kapacity recyklačních linek v celém Česku, které dokážou recyklovat fotovoltaické panely, nejsou dostatečné. I proto Dekonta investovala své úsilí a prostředky do vyvinutí vlastního zařízení. Nicméně takových inovativních recyklačních linek, jako je ta v Kralupech, nyní v Česku vzniká několik a teď rovněž fungují v testovacím provozu.
Lunek zhodnotil 17 let práce ve fotovoltaice. Na trh uvedl vlastní, chytrý regulátor Wattkeeper
Zpracovat kilo panelů stojí až 10 korun
A kdo recyklaci fotovoltaických panelů platí? Zde se orientujeme datem výroby před a po roku 2012. Konkrétně před rokem 2012 je za recyklaci finančně odpovědný provozovatel fotovoltaických panelů, po roce 2012 výrobce či dovozce. Oba mají povinnost odvést do takzvaných kolektivních systémů finance, které jsou určeny na zajištění sběru a recyklaci panelů. Největším provozovatelem kolektivního systému v Česku je společnost Retela.
Stáhněte si přílohu v PDF
Miloš Polák na otázku ohledně konkrétních částek říká, že je těžké odhadnout, kolik přesně recyklace jednoho panelu stojí. Jedná se ovšem o jednotky korun za kilogram panelu. „Záleží také, zda máme na mysli čistou recyklaci, tedy drcení a přepracování na nové materiály, nebo do toho zahrnujeme i sběr a svoz. Pohybujeme se ale v cenách kolem dvou až 10 korun za kilogram. Také zaleží na typu panelu, zda je s rámem, bez rámu, zda je založen na bázi křemíku či není a jestli obsahuje nebezpečné materiály jako například kadmium či selen.“
Polák předpokládá, že v Česku postupně vznikne velký trh s funkčními použitými fotovoltaickými panely, které nepůjdou do recyklace, ale najde se pro ně jiné využití, například budou sloužit lidem na chatách a chalupách k pokrytí části spotřeby elektrické energie. „Fotovoltaické panely totiž budou stále fungovat, nicméně už nebudou mít dostatečný výkon na to, aby optimálně pracovaly v rámci fotovoltaické elektrárny,“ vysvětluje Polák a dodává, že před tím, než najdou nové využití, budou muset projít detailní revizí, zejména z hlediska bezpečnosti.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Fotovoltaika.
Češi se učí recyklovat soláry
