Začíná období prodeje kaprů z kádí v ulicích českých měst. A s ním se periodicky vrací spor, jestli jde o brutální týrání zvířat, se kterým je nutné skoncovat, nebo je to roztomilá tradice, kterou třeba zachovat, protože jinak přijdeme o identitu českých Vánoc.

Na kterou stranu se přiklonit? Ochranářskou, nebo tradicionalistickou?

Letos přilil hektolitry oleje do ohně kulturního konfliktu řetězec Billa. Připojil se k řetězci Lidl, který už loni prodej živých kaprů před svými supermarkety zakázal. Už tehdy to řadu lidí podráždilo. Zase se nás ty západní řetězce odvažují vychovávat! Zase nám berou naše tradice!

Reakcím se nelze divit. Kapr ve vaně je stabilní rekvizitou českých vánočních komedií, které máme většinou rádi, a naše ateistické vánoce si s nimi stejně jako s kaprem samotným spojujeme. A teď by nám do našich tradic někdo chtěl zvenku házet progresivistické vidle!

Jenže marná sláva: Vnímání tradic se v historii mění. Kdysi se například považovalo za velmi tradiční konat zápalné oběti, mydlit děti ve škole rákoskou nebo ověřovat, zda je nevěsta před svatbou panna. Nic z toho se už naštěstí neděje a nezdá se, že by to naši identitu nějak ohrozilo.

V historii lidstva i jednotlivých národů se zkrátka posouváme od identitární brutality k univerzálnímu vzájemnému respektu. A vzhledem k tomu, že se životní podmínky na celé planetě postupně zlepšují, je možná už čas rozšířit respekt i na vše živé. Což znamená i to, že by asi bylo dobré poslat vánoční kapří kádě do historie podobně, jako jsme tam poslali Chaloupku strýčka Toma. A časem možná dojdeme k tomu samému u všech jatek.

Je tu ale samozřejmě relevantní námitka. Všichni lidé, dokonce ani v Česku, stále nemají zajištěnou bezproblémovou existenci. Pořád je kolem nás spousta lidské bídy, takže proč myslet na nějaké kapry? A skutečně: Když nějaká milionářská celebritka z Instagramu lká nad kádí se studenokrevnými živočichy, místo aby se nejdříve podívala, jak jsou nuceni žít někteří lidé, není to nic jiného než trapný kýč. A z druhé strany, pokud má někdo svých problémů víc než dost, není uctivé ho nutit, aby se zabýval kapry víc než sám sebou a svou rodinou.

Nabízím proto následující řešení vánočních kapřích kádí: Kdo je tak existenčně uvláčený, že mu nezbývá než načerpat vánoční radostnou zvěst z toho, že rituálně popraví kapra a pozře ho s bramborovým salátem, ať to udělá. Jeho vánoční úleva – bez ironie – zmenší utrpení světa.

Ovšem ten, kdo má prostředky, aby se nemusel každodenně plahočit a mohl se kolem sebe rozhlédnout, nechť si položí otázku, jestli mu dodržování kapří tradice stojí za to, aby celkovou míru utrpení rozmnožoval. A jestli by mu, i při vědomí mnohem větších a naléhavějších potřeb světa, nestálo za to letos před Vánoci minout káď s živočichy lapajícími po vzduchu velkým obloukem.