V roce 2006 byl přijat insolvenční zákon č. 182 a za těch 15 let se nám dobře osvědčil. Pracovně ho ve vztahu k dlužníkům fyzickým osobám nazývám chrám solidarity. Dlužníci, věřitelé, insolvenční správci, stát i jeho orgány, včetně soudců, takto vytvořenému systému věří. Tato důvěra jedinců, skupin a institucí v jeho poctivost, spravedlnost i funkčnost tvoří žebra onoho pomyslného chrámu, jehož svorníkem je ona třicetiprocentní klauzule. Pevná, ale přece dostatečně pružná na to, aby se oddlužení v odůvodněných případech dostalo i těm, kteří na ni nedosáhnou, či naopak aby oddlužení i při splnění této hranice bylo odepřeno nepoctivým.
Má ale jednu vadu, vlastní ostatně všem chrámům. Nevejdou se tam všichni. Je to dílo lidské, tudíž i nedokonalé. Ve společnosti to bylo vždy nastavené tak, že byli a jsou lidé na okraji systému či zcela mimo něj. Někteří jsou ekonomicky nezodpovědní, jiní měli smůlu. Spektrum je velmi pestré. S tím se prostě musíme naučit žít.
Co se dočtete dál
- Jak má stát pomáhat lidem s dluhy?
- Máme k tomu dnes dostatečné nástroje?
- A nezapomíná u toho stát tak trochu na věřitele?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Chcete dostávat investiční texty do e-mailové schránky?
Přihlaste se pravidelnému odebírání investičního newsletteru Peníze HN, kde naleznete naše původní analýzy, tipy na dobré čtení nebo glosy analytiků.
