Názorová vrtule Andreje Babiše a věta, kterou od populistů nikdy neuslyšíte

V Česku se často vedou debaty o definici populismu. Přitom je to jednoduché. Populisté jsou ti, kteří dělají vždy to, co je buď populární, nebo pro ně samotné výhodné. A vůbec jim nevadí, že opakovaně popírají to, co tvrdili v nedávné době.

V současném Česku se to dá perfektně demonstrovat na chování hnutí ANO, vedeného Andrejem Babišem. Ten ještě před vstupem do politiky patřil mezi nadšené zastánce eura. „Euro musí být klíčové téma pro jakoukoliv budoucí vládu. Když vám kurz koruny skáče pořád nahoru dolů, nemůžete nic plánovat. Nechápu, proč to politici konečně nepochopí,“ řekl v roce 2009 v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Nyní je Babiš coby politik zásadním odpůrcem společné evropské měny a je jednoduché pochopit proč. Proti euru je většina české populace a na jeho podpoře se dá politicky jen ztratit. Že by euro, přesně v souladu s původním Babišovým postojem, pomohlo podle názoru většiny firem českému exportně orientované byznysu a tím zprostředkovaně ekonomice? To je úplně jedno. Důležité pro populisty není to, co je dlouhodobě perspektivní. Jediným kritériem je momentální výhodnost.

Proto od nich mimochodem také nikdy neuslyšíte větu: „To a to je nyní nepopulární, ale musíme to udělat, protože je to nutné pro budoucnost.“ Což je vidět třeba na tom, jak odmítavě se staví k projektům zohledňujícím budoucnost, jako je reforma důchodů či šetření ve veřejných financích.

Vláda podpořila zavedení korespondenční volby pro Čechy v zahraničí

3. 1. 2024 ▪ 3 min. čtení

Ale zpět k populistickým otočkám v zájmu politické výhodnosti. Není to tak dávno, co hnutí ANO vehementně prosazovalo možnost usnadnění výkonu volebního práva pro Čechy pobývající v zahraničí. „Zjednodušíme volební pravidla, včetně zavedení korespondenční volby,“ psalo se v programových prohlášeních vlád Andreje Babiše v roce 2018.

A nyní? Korespondenční volba je podle hnutí ANO čiré zlo, ohrožení demokracie. Důvod k otočce je opět jasný. Andrej Babiš a spol. zjistili, že ze zahraničí jim přichází jen minimum hlasů, naopak tam bodují jejich hlavní soupeři. A tak dělají všechno pro to, aby přijetí korespondenční volby zabránili.

Jistě se dá říci, že účelové otočky dělají všechny strany. Třeba ODS, která historicky vždy odmítala přímou volbu prezidenta a Václav Klaus ji nazýval výrazem nevíry v parlamentní systém, ji najednou v roce 2002 začala prosazovat proto, že měla pocit, že by právě Václav Klaus nemusel v parlamentní volbě projít. Nebo jiný příklad: Petr Fiala býval poněkud skeptický ke korespondenční volbě a nyní ji podporuje. Příkladů bychom našli řadu, třeba ve formě proslulých lidoveckých otoček.

Jenže rozdíl mezi standardními stranami a populisty je v tom, že standardní strany se sice občas popírají, ale ochota k sebepopření není podstatou jejich existence. Můžete si být jisti, že například ODS bude vždy směřovat ideově doprava, lidovci budou vždy stavět na křesťanských hodnotách a tak dále. Naopak populisté jsou čistě bezhodnotoví; jsou to prázdné balony ochotné samy sebe kdykoli naplnit jakýmkoli obsahem, který bude většině společnosti po srsti.

A ještě jeden rozdíl je mezi populisty a standardními partajemi. U populistů panuje vždy absolutní jednota, daná centrálně. Zatímco třeba v ODS najdeme jak odpůrce, tak zastánce eura a síla obou táborů se mění, v hnutí ANO panuje v náhledu na většinu zásadních záležitostí jednota řízená tím, co si zrovna myslí Andrej Babiš. Ochota se kdykoli přizpůsobit nejen náladám společnosti, ale i šéfovi patří do základní osobnostní výbavy každého člena populistické formace.

Co si z toho všeho vzít? Možná otázku, jestli je pro řízení státu z dlouhodobé hlediska lepší oportunismus stavící na tom, co se momentálně líbí a co je pohodlné. Nebo politika stojící na držení se alespoň nějakých zásad, ač to momentálně nemusí být zcela příjemné či výhodné. Odpověď je samozřejmě na každém z nás.

(Text je upravenou verzí komentáře pro ČRo Plus)