Význam události se dá hodnotit různě. Například podle toho, jestli přinesla něco unikátního, něco, co stalo vůbec poprvé. A víkendové celostátní fórum pirátské strany v tomto kritériu  obstojí velmi dobře. Dalo by se dokonce říci, že bylo historické. 

Nejde ani tak o to, že předsednický post opět obhájil Ivan Bartoš, i když to je také svým způsobem unikát, protože pokud svůj mandát dokončí, bude v roce 2026 ve funkci s malou přestávkou 17 let, což z něj dělá nejdéle sloužícího předsedu politické strany v historii samostatného Česka.

Jde spíše o to, kdo Bartoše ve vedení strany doplňuje.

Proč? Protože vůbec poprvé se v Česku do vedení parlamentní politické strany dostala naprostá většina žen. Do nejužšího vedení Pirátů zvolilo celostátní fórum hned čtyři místopředsedkyně. Poslankyni Kláru Kocmanovou, europoslankyni Markétu Gregorovou, jihomoravskou krajskou radní Janu Holomčík Leitnerovou a obecní zastupitelku Dominiku Poživilovou Michailidu. Početní poměr ženy–muži je v pirátském vedení 4 : 1. 

A to je v české politice vpravdě historická událost, která zbořila hned dva mýty. Zaprvé mýtus, že menší zastoupení žen v politice je přirozené, protože ženám se do politiky nechce a raději se zabývají jinými věcmi. A zadruhé mýtus, že k vyššímu podílu žen jsou potřeba nadirigované kvóty.

Piráti totiž názorně předvedli, že k dosažení vyššího zastoupení žen v politice stačí vlastně maličkosti: Vytvořit takové prostředí, ve kterém se ženy necítí nekomfortně; tedy netrvat na tom, že politika je z definice hokejová šatna, ze které mají pode dveřmi vytékat litry testosteronu.

A pak brát vážně témata, která samy ženy považují za důležitá, tedy například sociální práce, boj se sexuálním násilím nebo rovnováha pracovního a osobního života. Což samozřejmě neznamená, že to jsou „ženská“ témata. Třeba téma školek a půlúvazků je důležité pro zapojení většího počtu lidí do ekonomiky, může ovlivnit pozitivně i porodnost a jako takové je klíčové pro budoucnost celého státu. Když ženy vidí, že o ně a jejich pohled je zájem, tak do politiky, i do té vysoké, jdou, a ne že ne. 

Piráti, i když k nim může mít člověk tisíc výhrad, svou volbou ukázali, že jsou v dobrém slova smyslu progresivní stranou. Dalším partajím předvádějí, že k tomu, abychom nepohrdali potenciálem poloviny obyvatel, nejsou potřeba kvóty, ale stačí nastavení rozumného otevřeného prostředí. Což by koneckonců mohly zvládnout i partaje, jejichž převážně mužskému vedení při vyslovení slova „progresivní“ naskakují fleky na zátylku.