Přiblížíme trh práce k Dánsku, nebo spíš k USA?

Jedno z nejdiskutovanějších opatření Národní ekonomické rady vlády (NERV) na modernizaci české ekonomiky je větší flexibilita na trhu práce. Text se mimo jiné odkazuje na fakt, že jsme z hlediska pracovní regulace na 10. místě v EU a v OECD. Nevím přesně, co tím autoři chtěli říci, ale toto postavení ukazuje naopak na slušnou flexibilitu. Autoři také postulují, že problémoví zaměstnanci jsou prakticky „nevyhoditelní“.

Nevím, z jakých zkušeností nebo dat NERV vychází, ale toto jistě není pravda. Ano, zcela bezbolestné to není, avšak zaměstnavatelé již nyní využívají řady instrumentů k tomu, aby problémovost odhalili včas (doba určitá od začátku zaměstnání typicky na rok), nebo si později pomůžou jinak (vytýkací dopisy, reorganizace atd.). Nechme stranou to, že alespoň část zaměstnanců nepreferuje pracovat v prostředí, kde „je nechtějí“ a nadřízení jim mohou práci znepříjemnit.

Je taktéž zajímavé, že se autoři odkazují na princip dánské flexicurity (z anglického flexibility a security). Soudě podle toho, že v dopadech na veřejné rozpočty nejsou žádné výrazné náklady (vyjma rekvalifikace), tak mi uniká, jestli NERV nezapomněl na „druhou nohu“. Podpora v nezaměstnanosti totiž může v Dánsku dosahovat až 90 procent předchozího výdělku pracovníka.

Tyto dávky jsou zastropovány, ale jejich maximální výše činila minulý rok asi 19 tisíc dánských korun měsíčně, tedy přibližně 36 tisíc korun (po zdanění). Doba pobíraní dávky v této výši může být navíc dva až tři roky. V naší realitě bychom tedy výrazně převýšili současné podpory a dopad na veřejné rozpočty by byl opravdu značný. Pokud ale o „druhé noze“ NERV neuvažuje, pak je to jiná a spíše se přiblížíme Spojeným státům.

37 nápadů, jak nastartovat Česko: Ekonomové navrhují jednodušší propouštění nebo nižší daně pro nízkopříjmové

24. 1. 2024 ▪ 3 min. čtení

Problém se snazšími vyhazovy má obecně několik více či méně zřejmých důsledků. V situaci nízké nezaměstnanosti se může zvýšit fluktuace na trhu práce, která má, vyjma alokačních přínosů, i svoje náklady (zaškolování, administrativa, HR atd.). V případě hluboké recese mírně neflexibilní trh práce funguje jako automatický stabilizátor, který udrží část poptávky v chodu.

Zároveň ale nepodceňujme i efekty psychologické. V současném světě nejistot je rušení jakýchkoli „kotev“ pro společnost dále znervózňující a může mít dopad na psychický well-being. USA jsou toho učebnicovým příkladem. Také však nepřeceňujme krátkodobou racionalitu vedoucích pracovníků, kteří v návalu emocí klidně někoho propustí, aby toho později (alespoň vnitřně) litovali.

Zákoník práce tu je pro obě strany, zaměstnavatele i zaměstnance. Chrání ale o něco více zaměstnance, jelikož jsou ve slabším postavení. Pokud chceme flexicuritu, tak buďme Dánskem; pokud chceme jenom flexibilitu, tak se Dánskem nezaštiťujme.