Babiš rozjel festival absurdit a lží. Prý na nachytání voličů pětikoalice. Ve skutečnosti mu ale jde o něco jiného

Není pravda, že sněm hnutí ANO, na kterém byla slavnostně potvrzena nenahraditelnost Andreje Babiše, byl nezajímavý. Festival koncentrovaných absurdit, neomalených lží, zrežírované vnitrostranické demokracie a kreativní aplikace militaristické rétoriky v politice koneckonců ani být nezajímavý nemůže. Celá akce by se dala vlastně odvyprávět jako jedna velká politická anekdota. Leč vzhledem k tomu, že ANO je v současné době nejsilnější stranou v Česku a není vyloučeno, že – ač už jednou v exekutivě fatálně selhalo – za rok a půl opět převezme moc v zemi, by nutně muselo jít o humor až příliš černý. Takže je asi přece jen rozumnější zvolit, alespoň pro začátek, vážnější žánr.

Hlavní zprávou ze sněmu Babišovy formace je tvrzení, že mění taktiku a nyní chce jít především po voličích současné vlády. „My neusilujeme o voliče SPD, usilujeme o voliče pětikoalice. Pětikoalice je zradila, nesplnili nic,“ pravil Andrej Babiš. Je to věru pozoruhodné prohlášení. Když se podíváme na hlasování poslanců ANO či na výroky předních představitelů hnutí směrem k Evropské unii, podpoře Ukrajiny napadené Ruskem nebo k zbrojním investicím Česka, zjistíme, že se ANO od SPD vlastně už skoro v ničem neliší. Čestnou výjimkou je nesouhlas s referendem o vystoupení z EU, ale tam, jak ještě ukážeme, se těžko můžeme na současnou pozici Andreje Babiše spolehnout.

Fakticky je to tedy tak, že Babiš samozřejmě o voliče SPD usiluje. Ale ví, že aby uspěl, musí přesvědčit i nějaké ty voliče pětikoalice z roku 2021. A tak je začíná vábit. Může se mu to povést? A není za tím ještě něco jiného?

Odpověď na první otázku zní – spíše ne. Babiš totiž nedokáže nabídnout nic jiného než variaci na osvědčenou taktiku populistů: vymyslet strašidlo, vyděsit jím co nejvíc lidí, slíbit, že před ním všechny ochrání, a shrábnout hlasy vyděšenců. V tomto případě usilovně pracuje se „strašidlem“ vlády Petra Fialy. Prohlašuje například, že „Fialova vláda vrátila Česko o třicet let zpět“.

Jenže voliči současné koalice jsou k jeho smůle zpravidla, na rozdíl od klasických populistických voličů, kteří spolknou skoro cokoli, lidé hloubaví. Takže si řeknou: „Hm. Ať hledáme statistiky, které by takový propad potvrzovaly, jak hledáme, nenacházíme jich.“ A mají pravdu. Babiš prostě neomaleně lže. Hezky je to vidět třeba na reálných mzdách, které směle můžeme považovat za hlavní ukazatel rozvoje země. V minulých dvou letech sice šly reálné mzdy trochu dolů, ale i tak za posledních třicet let vzrostly zhruba o 130 procent. Ano: Naše životní úroveň je vzdor Babišovým vyprávěnkám více než dvakrát vyšší než před třiceti lety. Pokud Babiš sází na to, že lidé mají paměť trepky velké, může to vyjít. Ale musí se obrátit jinam než na voliče současné koalice.

To zásadní ze sněmu ANO: Už ne SPD, cílem budou voliči vlády a Praha. Vystoupení z EU není téma

12. 2. 2024 ▪ 6 min. čtení

Stejné je to s Babišovým dalším tvrzením, že „Česko nikdy nemělo tak arogantní, amatérský a neschopný kabinet v čele s nekompetentním premiérem“. Člověk sice nemusí milovat vládu Petra Fialy, ale když si vzpomene na covidový chaos se střídáním ministrů zdravotnictví a řízení lockdownů podle termínů voleb, což nakonec vyústilo ve zbytečně velké množství obětí, mezi které je třeba počítat nejen zemřelé, ale i děti, kterým Babišova vláda zavřela školy na nejdelší dobu v Evropě, tak mu je jasné, kde se schopnost a kompetence určitě nenachází.

No a do třetice je zajímavé Babišovo tvrzení, že chce přetáhnout „zrazené“ voliče koalice, protože prý „nesplnila nic“. Faktem je, že někteří voliči koalice zklamaní jsou. Ovšem zklamaní jsou zpravidla proto, že očekávali hlavně razantnější reformy státních systémů, rychlejší konsolidaci rozpočtů, intenzivnější modernizaci a tak dále. Takže za zradu mohou považovat snad jedině přílišnou měkkost vlády. Rozhodně pro ně tedy nemůže být alternativou Babiš, který navzdory básnění o lepším Česku (vzpomeňme na halu pro Martinu Sáblíkovou) fakticky odmítá jakékoli strukturální reformy, bez kterých, jak je jasné každému s IQ nad 110, pokud pravidelně nepožívá kokain, lepší Česko prostě vyrobit nelze.

Čímž se dostáváme k tomu, o co Babišovi jde primárně ve skutečnosti. Způsob, kterým se prezentuje, nasvědčuje, že mu ve skutečnosti jde o něco jiného než o to, aby získal dosavadní voliče koalice. Ti jsou, jak by řekla generace Z, poněkud „mimo jeho ligu“. Babiš chce ve skutečnosti získat hlavně voliče neparlamentních stran, kteří jsou z různých důvodů nabroušení na pětikoaliční vládu – voliče KSČM, Trikolory, ČSSD, Přísahy –, které na rozdíl od voličů pětikoalice získat může. A to ve skutečně významném množství.

Uvedené partaje získaly ve volbách v roce 2021 skoro šestnáct procent hlasů. Pokud jejich voliče Babiš přesvědčí, že je tím, kdo je největším odpůrcem vlády Petra Fialy, a že je schopen všechny sjednotit, tolkienovsky řečeno, pod „jeden prsten“, bude mít vyhráno. Prohlášení, že chce jít po údajně zrazených voličích pětikoalice, které ve skutečnosti nikdo nezradil, je tedy jen udička, na kterou se mají šlachtovci, trikolorovci a další chytit.

Právě jim je také určená i čerstvě zavedená militaristická rétorika. Babiš říká, že bude před volbami „v první linii“. Karel Havlíček dodává, že bude podniknut „kobercový nálet na voliče“. Jsou to samozřejmě metafory, leč u partaje, která se současně hlásí málem k pacifismu nekonečným voláním „my chceme mír“, přece jen působí poněkud nepatřičně. Jakpak se asi může chovat v reálu partaj, která mluví o mezinárodním míru a zároveň chce podnikat, byť metaforicky, kobercové nálety na vlastní lidi? Důvěřovat jí mohou jen úplní naivové. Prostě podobní voliči, kteří v dějinách opakovaně volili strany, které tvrdily, že jsou „pro všechny“, a pak se za pár, někdy i za čtyřicet jedna let divili, co to způsobili.

Jak to nakonec může ve světle aktuální taktiky ANO po volbách dopadnout? Dejme tomu, že Babiš a SPD budou mít většinu. A SPD bude chtít, aby podpořila Babiše na premiéra, slib vyhlášení referenda o vystoupení z Evropské unie. Co myslíte, že se stane? Že bude Babiš zásadový a že řekne, že referendum v žádném případě? Možná. Možná to tak udělá, protože jeho firmě plynou z EU dotace. Ale na druhou stranu už svoje postoje k referendům změnil tolikrát, že se to nedá říct jistě. Referenda o mezinárodních smlouvách odmítal ještě v programovém prohlášení své vlády z roku 2017 a teď chce plebiscity o kdečem. O euru, o migračním paktu… Jak si můžeme být jistí, že zase nezmění názor, když se bude hrát o to, jestli bude na stará kolena ještě premiérem, nebo ne? Správně, jistí si být u něj nemůžeme vůbec ničím.

Mimo jiné i proto, že si dobře pamatujeme na jiné Babišovy otočky. Na jejich výčet tady není prostor, takže zmiňme aspoň jednu zásadní. Na minulém sněmu ANO Babiš říkal, že předsedou už příště být nechce, protože je už moc starý. A bum. Teď coby sedmdesátník pravil, že je plný energie, takže za nadšeného potlesku straníků, kteří udělají kdykoli cokoli, aby se mu zalíbili, jede dál. My ostatní si jen můžeme povzdychnout, že cokoli Babiš řekne, může být kdykoli použito proti nám.

Ale abychom nakonec přece jen nezanedbali ten humor, byť poněkud černý: Znovuzvolení Andreje Babiše bylo na sněmu ANO zrežírované opravdu báječně. Osmdesát osm procent hlasů pro „předsedu“ je přesně akorát, aby to vypadalo, že majitel hnutí má silnou podporu, a zároveň aby nebylo možné říkat, že ANO je strana jednoho muže. „Podívejte, naši lidé mají vlastní, a dokonce i oponentní názory!“ může se teď říci každému, kdo ANO viní z autokracie. Jaké názory to jsou, sice těžko říci, protože nikdo na sněmu ANO ani nezašeptal, kdo by mohl být šéfem místo Babiše, ale to je jedno. Důležité bylo prefabrikovat dojem, že ANO je normální strana, kde existují různé náhledy, včetně personálních. A nelze vyloučit, že to anoistickým dramaturgům někdo mohl i spolknout. Takže se omlouvám. Ona to asi nakonec zase taková legrace nebyla. A obávám se, že to legrace nebude ani dál.

Ale přece jen: Záhadou je onen jeden hlas, který se postavil přímo proti tomu, aby Andrej Babiš byl dál předsedou ANO. Lze formulovat různé hypotézy, včetně té, že oním hlasem byl sám Babiš. Je proslulý svým alibismem, vyjádřeným známými a opakovanými výroky, například: „Do KSČ mě dostrkala maminka.“ Nebo: „Já jsem do politiky nechtěl.“

Takže teď, kdyby mu to třeba ve volbách příští rok nevyšlo, může říci: „No co, já jsem pro sebe nehlasoval, oni mě do funkce dostrkali, já za to nemůžu!“ Což by nakonec byla asi nejlepší pointa celého příběhu.