Pokud bychom měli jednoduše odpovědět na otázku položenou v titulku komentáře, odpověď by zněla ne. I poslední změny platné od letošního roku potvrdily, že jde o finanční produkt, který je extrémně závislý na politických rozhodnutích. Uložené peníze jsou vázané na extrémně dlouhou dobu šesti let, takže není možné utéci v případě, že se změní podmínky na trhu. Kdo si spořil u „stavebka“ od roku 2017 a prožil si s minimálním úročením poslední inflační epizodu, ví, o čem je řeč. A to byla podpora státu dvakrát vyšší, než platí dnes.

Situaci nevylepšují ani pravidelné poplatky za vedení účtu, ani minimální tříměsíční výpovědní lhůta, kterou spořitelny velmi pečlivě dodržují – pokud ovšem nechtějí zlákat klienta k prodloužení či založení další smlouvy za nových, opět samozřejmě „výhodných podmínek“.

Na druhou stranu stavební spoření nikdy nebylo vymyšlené jako spořicí produkt. Zdá se ale, že klienti to pochopili až v roce 2022, kdy – podle údajů ministerstva financí – byl objem naspořených peněz v systému stavebního spoření poprvé nižší než objem všech poskytnutých úvěrů.

A protože úvěry od stavebních spořitelen skutečně slouží k nákupu či zvelebení bydlení, stalo se stavební spoření skutečně tím, co od něj zákonodárci očekávali, když schvalovali podporu tohoto produktu ze státního rozpočtu a když ji po posledních dramatických škrtech nakonec ponechali i na letošní rok. Byť v poloviční výši oproti roku 2023.

Stavební spoření, respektive úvěr z něj, zůstalo jedním ze základních prostředků financování bydlení. Nově mu pomohla dohoda s ministerstvem životního prostředí, kdy se stalo centrem dotačního poradenství a poskytování úvěrů na energetickou transformaci domácností. Státní fond životního prostředí chce prostřednictvím bank i stavebních spořitelen poskytnout klientům zvýhodněné úvěry až do výše tří miliard korun.

I tato částka povede k tomu, že poptávka po úvěrech od stavebních spořitelen dál poroste. A spolu s tím i zájem o stavební spoření, byť jeho spořicí výhodnost není valná.

Dokazují to i poslední čísla za leden, kdy objem úvěrů meziročně stoupl o 22,5 procenta. Počet nových smluv pak stoupl o 4,5 procenta, výrazně ale – o 44 procent – narostla cílová částka u těchto nových smluv. Připomeňme, že cílová částka je důležitá pro celkovou výši úvěru, který si člověk chce od stavební spořitelny posléze půjčit.

Počínaje letošním rokem se v zákoně o stavebním spoření objevil paragraf, podle kterého mají absolutní prioritu úvěry ze stavebního spoření, které klient může dostat po splnění podmínek nejdřív po dvou letech, v některých spořitelnách to ale trvá podstatně déle. Podmínky pro úvěr ze stavebního spoření bývají výrazně výhodnější než srovnatelné produkty jiných finančních institucí. Jen si na ně musí klient počkat.

Spolu s klesajícím objemem spoření to znamená, že možnost, že klient získá tzv. překlenovací úvěr, tedy peníze skoro hned, výrazně klesla. Překlenovací úvěr ale nebývá příliš výhodný, člověk si jej bere například ve chvíli, kdy je spořitelna vstřícnější, a v zásadě mu konkurují banky.

Stavební spoření se od dob svého založení v Česku výrazně změnilo, státní podpora značně klesla, a to nejen absolutně (co se týká částky), ale i vzhledem k cenám a inflaci. Jestliže se za naspořených cca 150 tisíc korun po šesti letech v roce 2010 dala opravit celá koupelna včetně spotřebičů, v roce 2024 po skokovém růstu cen práce i materiálu to vystačí ledva na polovinu.

Spořitelny letos zachrání dotační poradenství a zelené půjčky. Pokud ale mají přežít na českém finančním trhu, budou potřebovat víc než jeden, byť docela velkorysý státní program.