Kdysi jsem četl článek v The Economist o tom, že byť byli andělé a démoni zejména tématem baroka, jsou právě v naší post-věřící době zobrazováni (zejména andělé) podle všeho dokonce více než kdy předtím.
Všude jsou nějací andělé, většina z nich vypadá roztomile a neškodně. Tu je legie amorků lásky, plno jich je vidět zobrazených na ulici kolem Vánoc, naše knihy, naše filmy (horory jsou plné démonů), na internetu a na večírcích někteří lidé hledají andělské investory.
V anděly věří tři čtvrtiny Američanů. V Izraeli je to 45 procent a v zemích jako Británie, Kanada nebo Austrálie je to procent třicet. Mnohem více lidí než těch, kteří chodí do kostela. Největší socha anděla je jen několik desetiletí stará, je postavena z 200 tun oceli, stojí v postindustriální Anglii a jmenuje se „Angel of the North“, anděl severu. A rok loňský byl zase rekordní, co se úspěchu a počtu „vymítacích“ filmů týče. Obecně stoupá počet hororů, v roce 2008 jsme si jich natočili 548 a tento počet stoupal každý rok, až jsme se v roce 2020 dostali k číslu 758. Roste i poměr hororů vůči ostatním formám mediální zábavy.
Co se dočtete dál
- Proč tolik Američanů, Izraelců nebo Britů věří na anděly a démony.
- Proč jsou stále populárnější filmy s andělskou a démonskou tématikou?
- Proč jsou lidé svázáni s neviditelným světem, ale žijí v hmotném těle?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
