Komunitní energetika získává jasnější kontury. Pokročily i prováděcí předpisy a technická řešení pro uvedení novely energetického zákona do praxe. Otázkou je, zda dostatečně, aby bylo možné od 1. července 2024 energii skutečně sdílet.
Podstatou komunitní energetiky je sdílení lokálně vyrobené energie a spotřeba v rámci komunity. Tou může být rodina, sousedé, obce, firmy i instituce. Cílem sdílení není jen snížit výdaje na energie a zvýšit energetickou nezávislost jednotlivců a společnosti, ale také zapojení i menších hráčů do centralizované energetiky, a tedy o její decentralizaci a demokratizaci. A v neposlední řadě je záměrem komunitní energetiky pozitivní vliv na životní prostředí.
Dodávka versus sdílení
Končí doba, kdy bylo možné elektřinu pouze odebírat od obchodníka nebo ji mít jen z vlastního zdroje. Po uvedení zmíněné novely známé jako lex OZE II do praxe se tak například k elektřině z obnovitelných zdrojů dostanou i spotřebitelé bez vlastní elektrárny a členové komunity budou spotřebovávat svépomocí vyrobenou elektřinu. Nicméně toto sdílení neznamená, že budou odtrženi od standardních dodávek. Ty nadále zajistí smluvní dodavatel, když vlastní energie nebude dostupná.
„Hlavním smyslem sdílení elektřiny v energetickém společenství přitom není tvorba zisku, ale zajišťování vzájemné podpory členů a naplňování jejich environmentálních a sociálních potřeb. Právě to je rozdíl oproti dodávce elektřiny, která je ze své podstaty podnikáním,“ vysvětluje Tomáš Jagoš, expert na komunitní energetiku Hnutí Duha a vedoucí Projektové pracovní skupiny UKEN. Je potřeba zdůraznit, že sdílení elektřiny je pouze virtuální účetní operací a není třeba pro ně mít instalované vlastní vedení. Jakmile se elektřina vyrobená energetickým společenstvím odešle do distribuční sítě, nelze ji odlišit od zbytku elektřiny v síti. Dá se ale speciálním průběhovým elektroměrem změřit celkové množství vyrobené elektřiny a poté členům společenství či aktivním zákazníkům o to snížit účty za elektřinu.
Sdílet energii mohou dva typy komunit. Aktivní zákazníci, což je skupina jednoho výrobce a až deseti sdílejících osob. Typicky jde třeba o rodinu a blízké přátele, sousedy. Druhým typem je energetické společenství, což je komunita do tisíce členů. Může to být společenství bytových jednotek, obec či podnik. Obě komunity se musí registrovat u Elektroenergetického datového centra (ED) a energetické společenství navíc u Energetického regulačního úřadu (ERÚ).
Data každých 15 minut
Zavedení sdílení do praxe podle lex OZE II vyžaduje nejen řadu právních prováděcích předpisů, ale také odpovídající technická řešení. Především se jedná o zřízení a zprovoznění EDC. Toto centrum bude shromažďovat informace o výrobě a spotřebě elektřiny na úrovni domácností i velkých firem, o tocích elektřiny či jejím sdílení. Spotřebitelům tak každých 15 minut poskytne aktuální data o jejich spotřebě. EDC je akciovou společností, kde akcie rovným dílem vlastní provozovatel přenosové soustavy ČEPS a provozovatelé regionálních distribučních sítí ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce.
EDC – zákonné lhůty a jejich realita
Současné EDC je dočasné, přechodové řešení, to finální bude v provozu od července 2026 a podle novely energetického zákona lex OZE III rozšíří své služby o řízení dat pro účely zajištění akumulace, flexibility nebo agregace. Financování datového centra, tedy poplatek za nesíťovou infrastrukturu, se objeví na fakturách všech spotřebitelů, i těch nezapojených do sdílení. Půjde ale podle ministerstva průmyslu a obchodu o částku v řádu jednotek korun. V EDC se budou registrovat společenství, hlásit kódy svých měřicích elektroměrů (EAN) a alokační klíče. Otázkou je kdy.
„EDC mělo být založeno do 30. března a o licenci by mělo požádat do 30. června. Současně má povinnost nejpozději do 30. září zpracovat a předložit ke schválení ERÚ Řád datového centra. K dnešnímu dni byl dle našich informací splněn pouze bod založení. Do dne schválení Řádu datového centra nebudou platit ustanovení energetického zákona o sdílení elektřiny. To znamená, že zainteresovaní účastníci trhu nemohou účinně zahájit sdílení elektřiny. Toto omezení vyplývá z přechodných ustanovení novely lex OZE II,“ konstatuje Marc Müller, advokát PwC Legal a expert na energetické právo. Naopak Petr Kusý, předseda představenstva Elektroenergetického datového centra, oponuje: „EDC a jeho akcionáři v současnosti dělají maximum, aby urychlili účinnost ustanovení, která se týkají sdílení elektřiny, o přibližně pět měsíců oproti zákonem stanoveným termínům.“
„V současnosti intenzivně pracujeme na tvorbě a implementaci IT řešení. Děláme všechno pro to, abychom dokončili Řád EDC už v průběhu května. Následovat bude veřejný konzultační proces ERÚ. O jeho délce nerozhoduje EDC, ale počet připomínek, které bude nutné vypořádat. Naší snahou je umožnit první registrace od 1. července, nicméně v takovém případě nesmí dojít k narušení zrychleného procesu schvalování nejen Řádu EDC, ale i všech vyhlášek MPO a ERÚ,“ dodává Kusý.
Také mluvčí Energetického regulačního úřadu Michal Kebort je, co se termínů spuštění týče, optimistou: „Vyhláška o Pravidlech trhu s elektřinou, která určuje především postupy při výměně dat mezi účastníky sdílení, EDC a společnosti OTE, je aktuálně v legislativním procesu. Vydání vyhlášky předpokládáme v prvním pololetí s účinností od 1. 7. 2024.“ ERÚ také počítá s možností schválení řádu EDC do 1. 7. 2024.
Průběžné elektroměry
Instalace průběhového elektroměru je podmínkou pro sdílení elektřiny. „Současné znění energetického zákona v § 49 odst. 8 zaručuje, že každý zájemce o sdílení elektřiny má právo na instalaci průběhového měření provozovatelem distribuční soustavy ve lhůtě tří měsíců ode dne podání žádosti, a to na náklady provozovatele distribuční sítě. Aktuální znění novely lex OZE III, která je v současné době v parlamentu, však mění slova „hodlá využít právo na sdílení“ na „splňuje předpoklady pro“. To by znamenalo, že registrace bude nutnou podmínkou,“ upozorňuje Marc Müller.
Stáhněte si přílohu v PDF
Podle mluvčího ministerstva práce a obchodu Vojtěcha Srnky MPO vypořádalo všechny připomínky z meziresortního připomínkového řízení a nyní chystá vyhlášku o měření k předložení Legislativní radě vlády. Instalace průběhového měřidla bude provedena bezplatně v návaznosti na registraci skupiny sdílení a EAN (Mezinárodního čísla obchodní položky) u EDC. Společenství, respektive její členové tedy mohou zažádat o bezplatnou instalaci měřidla až po registraci u EDC, která zatím není možná a nemusí být podle lhůt ani k 1. 7. 2024. Navíc instalace může distributorům trvat až tři měsíce.
Jenom elektřina?
V řadě evropských zemí je komunitní energetika již dobře etablovaná a bioenergetické vesnice k produkci nejen elektřiny, ale i tepla využívají bioplynové stanice a fotovoltaické panely. Dosahují tak energetické soběstačnosti a nezávislosti na vnějších dodavatelích. V podobném principu vidí potenciál i Tomáš Voltr, výkonný ředitel Energy financial group. „Osobně bych apeloval, aby se rozvíjela nejen energetická společenství, která řeší sdílení elektřiny, ale také takzvaná společenství pro obnovitelné zdroje energie, jež umožňují i sdílení jiných komodit, než je elektřina. My se například v našich provozech soustřeďujeme jak na výrobu plynu, respektive biometanu, tak zelené elektrické i tepelné energie. Ve sdílení tepelné energie nicméně vidíme mezery a zároveň možnosti, o kterých by bylo dobré začít spolu se zainteresovanými skupinami mluvit.“ Další projednávaná novela lex OZE III toto ještě nevyřeší, ale možná trochu posune.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Fotovoltaika.
EDC – zákonné lhůty a jejich realita
