Tak jsme mistři. No a co? Český hokej opravdu není nejlepší na světě

Mezi zlatými konfetami a skandováním „Mistři, mistři!“ budu asi za sýčka a škarohlída, ale je potřeba dát triumf na mistrovství světa do kontextu. Český hokej není nejlepší na světě a rozhodně nevzkvétá. Naopak, najdeme spoustu příkladů ukazujících na pravý opak.

Aby bylo jasno: o výborně zorganizovaném turnaji, skvělém sportovním výkonu Pastrňáka a spol. a celonárodním nadšení není pochyb. Tam je to na jedničku. Jenže je třeba mít na paměti, že Češi obecně přikládají hokeji v květnu vyšší význam, než reálně má. U nás se kvůli starším historickým příběhům (MS 1969: Vy nám tanky, my vám branky) i těm mladším (MS 2005: Jágrův zlomený malíček, MS 2010: Rachna kachna) do mistrovství světa vetkal rozměr národního uvědomění a sebevědomí.

Čistě ze sportovního hlediska jde ovšem až o třetiřadý (po plnotučné olympiádě a Světovém poháru) či možná čtvrtiřadý turnaj (v Kanadě a USA uznávají výše i juniorské mistrovství světa). Jen těžko ho tedy můžeme brát za opravdové měřítko kvality či mezinárodní prestiže – tahle akce reálně zajímá tak čtyři pět států na světě.

I když titul mistrů světa svádí k opojení, český hokej nepatří ani k užší světové špičce. Příští rok NHL pořádá Turnaj čtyř (nejlepších) národů a hádejte, koho tam nepozvali. Kdyby Rusové nebyli v mezinárodní klatbě, nestačil by nám ani Turnaj pěti národů. A kdyby to byl Turnaj šesti národů, tak bychom o ten šestý flek – jak ukázal nedělní večer – museli hodně zabojovat se Švýcarskem.

Rozhovor

Nedomanský: Když jsme tenkrát hráli proti Sovětům, fandil nám celý svět

2. 5. 2011 ▪ 5 min. čtení

O neradostném trendu vypovídá mnoho čísel. V NHL se letos objevilo jen 26 Čechů (hráčů do pole), v nejlepších letech to bylo přes 70. Švédové jich letos měli 89. Na draftu NHL sbíráme drobky. Při posledním výběru talentovaných hokejistů se nad nejlepším Čechem umístili Rakušan i dva Slováci.

Ani doma to není žádný šlágr. Svaz svírá řada problémů a kauz – počínaje zuboženou kvalitou juniorské extraligy přes blamáž se Síní slávy až po megapodezřelou žádost o dotaci Národní sportovní agentuře. Hokejový svaz v ní evidentně záměrně podstřelil očekávané příjmy ze vstupného, aby na erární peníz dosáhl. Přitom na pořádání mistrovství světa vždycky pěkně vydělal.

Až se z ledu uklidí zlaté konfety, bude potřeba v českém hokeji uklidit spoustu dalších věcí, aby se z něj stala opět dominantní světová síla. Do té doby se budou české medaile rodit jen výjimečně z příběhů, jako byl ten letošní. Jak říká trenér Radim Rulík: „Je to výkřik, ne měřítko, že děláme hokej dobře.“