Nesmíte se dostat do situace, že jedinou možností je zaplatit těm, kdo vás vydírají, říká Franc ze Seyforu

Mám pocit, že když dnes někdo nemluví o AI, tak ho nikdo neposlouchá, říká Petr Franc, výkonný ředitel pro sekci Enterprise & Public ve společnosti Seyfor. Jedna z nejrychleji rostoucích IT skupin v Evropě je u Čechů známá především díky mzdovému programu Vema, účetnictví Money nebo softwarovým nástrojům iDoklad, eRecept či Dotykačka. Ve vývoji vlastních produktů i řešení IT pro klienty hraje umělá inteligence čím dál větší roli.

„AI je tady a běžně se využívá: někdo ji má jako e‑mailového asistenta nebo na přípravu prezentace, vyspělejší zákazníci ji využívají i při zadávání inzerce, aby zvolila správnou tonalitu a oslovila správný typ klienta, nebo v HR kampani, aby ve velkém množství životopisů našla uchazeče, který nejlépe splňuje kritéria,“ popisuje Petr Franc s tím, že bez AI už se dnes prakticky nedá obejít. „Všichni se mě ptají, k čemu mohou nebo by měli umělou inteligenci využít.“

A co jim odpovídáte?

Nejlepší je v práci nad daty, která máte k dispozici. Seyfor působí v oblasti podnikových dat, kde se velké využití nepochybně nabízí, jenže k tomu nejdříve musíte mít data v pořádku a ve strukturované podobě. Než se pustíte do AI, měli byste si odpovědět na otázky: Kde jsou má data a jak k nim řídím přístup? Po pravdě, máme zkušenosti se stovkami velkých společností a málokdo může tvrdit, že má svá data opravdu v pořádku.

To je to tak špatné?

Ano. Jsou to jednotky procent firem, které mají datovou platformu v takové kvalitě, že informace, které z nich získávají, jsou vždy správné. S AI musíte o značný kus navíc dbát na to, kdo se k informacím může dostat a kdo s nimi může pracovat. Nechcete přece, aby se někdo nepovolaný dostal k informacím, ke kterým se dostat nemá – třeba kolik bere jeho šéf.

Jak by měly firmy tedy začít?

Definovat si byznys casy (obchodní případy – pozn. red.), na které chtějí AI využít, a specifikovat svá očekávání. Pak projít, jestli na to mají prostředí technicky i zabezpečením připravené. Dobré je si nechat s tím pomoct. Jenže pozor – dnes vzniká hodně punkových společností, které říkají, že řeší AI. Zvlášť velkým firmách bych doporučoval být opatrný, enterprise prostředí je v tomhle speciální. My se na něj soustřeďujeme 20 let a vidíme, jakou míru komplexity je v něm třeba řešit.

Jaká úroveň zabezpečení je potřeba?

Otázka kyberbezpečnosti je klíčová. AI se na ni taky využívá, my díky ní průběžně skenujeme perimetr zabezpečení. Pořád je to souboj dobra se zlem, to je třeba mít na paměti.

Lepší se bezpečnostní hygiena českých firem?

Každý z nás dělá něco pro to, aby byl náš imunitní systém schopný odrážet viry. Ty jsou okolo nás permanentně. Stejně to funguje i ve světě IT. Takže základním krokem je prevence, pak je ale také důležitá otázka detekce. Včas odhalit hrozbu, nepřehlížet ji. Čím dřív na ni přijdete a zneškodníte ji, tím dřív budete v kondici s minimem nebo žádnými škodami. Klíčové je mít zpracované plány pro recovery, tedy obnovu dat, mít připravené zálohy. Nesmíte se dostat do situace, že jedinou možností je zaplatit těm, kdo vás vydírají. Zároveň ne­existuje způsob, jak dosáhnout stoprocentního zabezpečení. I sportovec v top kondici občas chytí chřipku: někdo to přechází a dlouhodobé následky mohou být ještě horší.

Kolik kritických situací jste u svých klientů řešili?

Vidíme, že počet vážných útoků narůstá. Máme stovky klientů a řešili jsme tři velmi vážné případy za poslední rok. Nebýt záloh, tak jedna výrobní fabrika nevyrábí třeba týden.

Co v tomto směru znamená implementace nové evropské směrnice NIS2?

Je to krok správným směrem, a to nejsem fanoušek regulací. Je to jako u požárních předpisů: jsou potřeba, aby se jim firmy opravdu začaly věnovat. Obecně musím říct, že české společnosti nejsou moc dobře připravené. Typický český přístup je „nechám to na poslední chvíli“. Přitom požadavky v rámci NIS2 nejsou úplně triviální, proto teď cítíme vrchol zájmu o naše řešení – sofistikovanějších dodavatelů je jen omezené množství.

Takže už si to vedení firem uvědomuje?

Někdy nás jejich přístup překvapí. Každý firemní IT systém je jen tak dobrý, jako je dobrý management firmy. Nezřídka se ve firmách používají morálně zastaralé technologie, nepodporované ze strany výrobců, což zvyšuje nebezpečí útoku. Divil byste se, kolik jich v Česku je.

Proč s tím něco nedělají?

Dělají toho čím dál víc, ale mají často nerealistické představy. Řeknou si: Tak fajn, oslovíme dodavatele nebo trh a za tři měsíce máme hotovo. Tak rychle to ale nejde. My říkáme možná za rok, máme vybookovanou kapacitu na šest až 12 měsíců dopředu. Rozmýšlíme si, kolik nových zákazníků dokážeme nabrat, abychom byli schopni garantovat kvalitu dodání.

Jak je na tom Česko s postupující digitalizací?

Je potřeba rozdělit podnikovou a státní sféru. V té první na tom nejsme vůbec špatně – nikdo už nepochybuje, že digitalizace dělí vítěze od poražených. Schopnost znát data v reálném čase a reagovat na to, co se děje, často rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. Ti nejlepší dokázali zachytit trendy, měřit vlastní výkonnost, pružně reagovat na potřeby zákazníků. Potvrdilo se to hlavně v covidu, že bez online kanálů už to nejde. A AI to nyní ještě posouvá o úroveň dál. Je to vidět hlavně v oblasti strojírenské a obranné a také ve vesmírných technologiích.

A státní sféra?

Je to podobné, jako když jedu z Prahy do Karlových Varů. Často vidím bagry na silnici, ale pořád nejedete po dálnici. Pořád se něco říká a dělá, ale výsledek není moc cítit. Že bych zažil wow efekt, že to mám jako občan jednodušší? To ne. Zrovna včera jsem musel jít na úřad kvůli ověřenému podpisu na zápisu z valné hromady. Z osmi přepážek fungovaly jen dvě a jen jedna paní z nich zrovna vykonávala to, co jsem potřeboval zařídit. Přede mnou bylo 25 lidí. Seděl jsem tam 18 minut a paní odbavila jen dva klienty. Spočítal jsem si, že na to nemám čas. Takže jsem odešel a doteď to nemám vyřízené. Proč by to v době bankovních identit nešlo udělat online? Přitom já jsem první, kdo hned naskočí na nové věci. Třeba eDoklady jsem si stáhl do mobilu první den. A existují příklady, například náš eRecept, že sice něco trvalo roky digitálně zavést, ale dnes si to jinak nedokážeme představit.

Vidíte rozevírající se nůžky mezi tím, jaký uživatelský zážitek mají Češi u komerčních služeb a u těch státních?

Nechci úplně paušalizovat, ale je to tak. Přitom by to mělo být opačně. U služeb státní správy, které člověk používá třeba jednou za rok nebo za život, by mělo být ovládání co nejintuitivnější. Je třeba si uvědomit, že digitalizace státní správy ale není jen to, co vidíte jako uživatel na povrchu. Je to spousta registrů a systémů a na tom je třeba zapracovat.

Jak teď vypadá IT trh práce? Mění ho nástup AI nějak?

Bude to podobné jako už mnohokrát v historii. Asi máme méně firem, které vyrábějí koňská sedla, ale po nich vzniklo sto jiných, které dělají součástky do aut. Něco zaniká, něco vzniká. Mění se skladba potřeb, ale těžko bude přibývat velké množství lidí, kteří by neměli práci. Jejich role se změní, ale lidská ruka bude vždycky třeba. Proto by vládní garnitury měly přemýšlet nad tím, jak řídí vzdělávací systém. Stát by si měl říct, jak podporovat své ambice. Vidím obrovský nedostatek technicky vzdělaných lidí. V Seyforu jsme nuceni si všechny talenty dovzdělávat sami – nemáme očekávání, že k nám přijde člověk ze školy, kterého můžeme rovnou pustit do práce. Většinou trvá šest až 12 měsíců, než ho můžeme plnohodnotně využít u klientů. Je to nejužší hrdlo pro rozvoj byznysu, s kterým se potýkáme.

Co vás trápí kromě vzdělávání?

Rádi bychom viděli snižování byrokratické zátěže pro podnikatele a vytvoření lepších podmínek pro jejich fungování. Hodně se o tom mluví, ale jde to spíš opačným směrem: jak rychle jste schopný firmu založit, jak dokážete přilákat kapitál, jak nabídnout lidem zaměstnanecké akcie, jak otevřít pracovní trh kvalifikovaným lidem… Nejde jen o Česko, ale je to na úrovni celé EU. Co v tomto směru dokážou USA nebo Izrael, je fascinující. Jsou progresivní a inovativní hlavně proto, že se jim tam podařilo vyřešit kvalitní podmínky, aby u nich mohly firmy vznikat a zůstávaly tam. Evropa je v tomto bohužel zamrzlá, neurčuje trendy, jen na ně reaguje, a většinou regulací. Pokud chceme být schopní Americe, Číně či Indii konkurovat, tohle musíme změnit.

Text vznikl ve spolupráci se společností Seyfor.