Noví poslanci přišli s majetkovým přiznáním. Kandidát Motoristů na ministra zahraničí Filip Turek mimo jiné uvádí 9 milionů korun v bezpečnostní schránce nebo sbírku veteránů, jejíž hodnotu odhaduje na 44 milionů korun. Původ těchto uváděných peněz nekomentuje, mimořádně proto odemykáme starší článek o jeho příjmech z léta minulého roku.
Do své knihy s názvem Hranatá legenda umístil europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) i fotografii z hlavního města africké země Ugandy Kampaly, na níž pózuje s místním vojákem. Pravou nohu má přitom nastavenou směrem k objektivu tak, aby byla dobře vidět jeho obuv. „I v Kampale mám své boty Armani,“ stojí v popisku pod snímkem.
V podobném duchu se už roky odvíjí celá Turkova sebeprezentace nejen na sociálních sítích. Úspěšný, bohatý mladý muž a podnikatel, majitel exkluzivních vozů, který se vozí v naleštěném, byť starém, Rolls-Roycu, cestuje po světě a narozeniny slaví každoročně v karlovarském Grandhotelu Pupp. Jak a odkud svůj životní styl v minulých letech financoval, však není zcela zřejmé.
S ohledem na své červnové zvolení do Evropského parlamentu musel Turek odevzdat takzvané prohlášení o soukromých zájmech europoslanců. Podle tohoto oznámení příjmů si v letech 2022 a 2023 vyplácel ze své firmy Art of Performance, která se věnuje renovaci starých vozů, měsíčně pouze 500 eur, tedy 12 500 korun.
Ze své další společnosti Transgas, která je podle dat z obchodního rejstříku od svého založení prakticky nečinná, neměl ani korunu. Přesto v dokumentu pro europarlament uvedl, že letos si z každého z obou podniků bude vyplácet 5000 eur měsíčně, tedy celkem čtvrt milionu korun.
Moc nenapoví ani pohled do živnostenského rejstříku. Turek měl podle databáze Cribis od září 2010 živnostenský list na „stravování v restauracích, u stánků a v mobilních zařízeních“, od března 2012 však tuto činnost přerušil. Jinak není evidován v rejstříku živnostníků.
Turek europarlamentu také přiznal za prosinec 2023 příjem 4,5 milionu korun z prodeje vozu. Zda jej prodal jako soukromá osoba, či za firmu, není jasné. V účetní závěrce Art of Performance se ale částka neobjevuje, ta vloni vykázala tržby pouze 1,5 milionu korun a zisk 192 tisíc.
Výrazně vyšší částky, které by dnešnímu europoslanci umožňovaly vysoký životní standard, však Turkův jediný aktivní podnik – Art of Performance – nevydělával ani v předchozích letech. Nejvyšší tržby měl 2,7 milionu korun v roce 2022. Celkový zisk firmy od jejího založení v roce 2016 činí 404 tisíc korun s tím, že za rok 2019 účetní uzávěrka v rejstříku chybí.
Turek vlastnil ještě jednu firmu. O společnosti Zapper-Club, kde byl majitelem do srpna 2023, už dříve veřejně prohlásil, že z ní žádné příjmy neměl. A v přiznání europarlamentu ji ani nezmiňuje. Firma byla terčem kritiky za to, že v době covidu nabízela léčitelské předměty pochybné kvality za vysoké ceny. Například zařízení Zapper za 15 tisíc korun připomínající sovětskou hru „Vyděržaj pioněr“, známou z komedie Pelíšky, které sestává z dvojice elektrod, jež mají lidem diagnostikovat množství parazitů v těle.
Umím být i skromný, tvrdí Turek
Turek na setkání a ústně vedený ani telefonický rozhovor s HN nekývl. V písemných odpovědích na dotazy ale uvedl, že mu takové příjmy stačily. „Normální člověk, který má majetek, úspory a investiční sbírku s vysokým nárůstem hodnoty, nepotřebuje pobírat vysoké odměny ze svých firem. Nemám žádnou hypotéku, žádné dluhy ani žádné leasingy. Mohu si tedy dovolit žít život podle svých představ a potřeb, na druhou stranu umím být i velmi skromný,“ napsal podnikatel, který o sobě v knize prozrazuje, že je ze skromných poměrů a rozvedené rodiny. Jeho otec se živil jako elektrikář, matka pracovala v lékárně, byla farmaceutka a potýkala se s finančními problémy.
Sám europoslanec má ale minimálně od roku 2016 pronajatý byt v luxusním, vysokým plotem a zdmi obehnaném komplexu Villa park Strahov s působivým výhledem na Prahu. „Nejmenší byty jsou 60 metrů čtverečních a i za jejich nájem se tu platí zhruba 30 až 35 tisíc korun měsíčně plus nějaké poplatky,“ sdělil HN recepční v hlídaném areálu, kde se o zeleň stará zahradník a kam není možné přijít na návštěvu bez předešlého ohlášení a souhlasu nájemce.
Cesty po Česku i do zahraničí podniká Turek nejraději ve svém automobilu Rolls-Royce Silver Dawn z roku 1997. Ojetý, ale zrenovovaný vůz, se kterým v červenci dorazil i na jednání Evropského parlamentu ve Štrasburku, mohl podle odborníků stát jeden až dva miliony korun. Jeho spotřeba je kolem 20 litrů na 100 kilometrů a sám Turek uvedl, že za jeho servis zaplatil jen od letošního jara přibližně 350 tisíc korun.
Podle zdroje HN z automobilového prostředí, který si nepřál být jmenován, si Turek na pražském Jižním Městě na utajeném místě navíc pronajímá rozlehlou garáž, kde má svoji sbírku, která dnes čítá asi desítku vozů. Její součástí jsou například dva údajně první vyrobené kusy dvou modelů – Jaguar XJR-S z poloviny 80. let a Rolls-Royce typu Camargue. Ve sbírce také prý má vůz Aston Martin DB7 Vantage Prototype. Ten je známý z fotografie, na které Turek, kritizovaný za své extremistické projevy, zvedá pravici podobně jako nacisté při svém pozdravu.
Za sbírku mohl Turek podle zdroje HN zaplatit do deseti milionů korun, její dnešní cena je v nízkých desítkách milionů korun. Kde si Turek od svých sběratelských začátků v roce 2006 na nákupy aut, zahraniční cesty a prezentovaný život na vysoké noze vydělával, není zcela jasné. Sám to vysvětluje jen omezeně.
„Zrenovovat a následně prodat staré a vzácné auto je časově a materiálně značně náročné, a tak může zároveň ‚vynášet‘ opravdu hodně,“ sdělil pouze a zdůraznil, že do politiky reálně vstoupil v lednu 2024, kdy ohlásil kandidaturu ve volbách do Evropského parlamentu, a skutečně v červnu 2024, kdy byl zvolen poslancem europarlamentu. „Předtím jsem byl soukromou osobou a na svém tehdejším soukromí nehodlám nic měnit.“
Kde a jak vydělával, netuší ani lidé, kteří ho znali. „On za 15 let pořádně nikomu neřekl, co vlastně dělá, co mu vydělává takové peníze. Vždy jen tvrdil, že nakupuje, prodává, dělá obchody, vždycky obecně,“ vzpomíná jeden z jeho známých, který si nepřál být jmenován, HN ale jeho identitu znají.
Asi rok Turek i podle své knihy provozoval nonstop bar Maják na Jižním Městě. „Byl v bývalém obchodním komunistickém centru v patře, ale neprosperoval, brzy ho zavřel,“ říká zdroj HN.
Nějaký čas také ve své dílně na utajeném místě Turek opravoval auta. Měl i několik pomocníků, kolik z nich byli jeho zaměstnanci, nikdo netuší. Fotek z jeho dílen je v jeho knize několik, u jedné se dokonce chlubí, že na klíče od všech jeho garáží, skladů a dílen byla kdysi potřeba velká taška. „Ani jsem nedovedl vyjmenovat, kde všude jsem měl auta po republice schována, a nejen kolik jsem měl aut, ale i kde a na kolika místech byla,“ píše.
Že však se svým renovátorským byznysem nebyl nijak úspěšný, vyplývá z výpovědi sběratele, opraváře zejména vozů značky Jaguar a automobilového závodníka Jaroslava Rejky. U něho Turek tři roky před asi 15 lety působil a snažil se naučit řemeslo, protože vyučeným automechanikem není. Vystudoval obor užitá grafika na Soukromé střední umělecké škole designu.
„On byl od 20 let nadšenec do aut. Bylo skvělé, že se začal věnoval Jaguar Clubu, udělal webové stránky, nějaký čas naše spolupráce fungovala. Jenže stará auta musíte fakt dobře znát a velmi pečlivě se jim věnovat, je to nevděčné,“ popisuje Rejka.
„Rád vše nafukoval“
Opravy jaguarů i obecně veteránů podle něho vynášejí mnohem méně, než by leckdo čekal. „Dnes si každý myslí, jaký to je byznys, ale není. Je to strašné práce. Kolikrát zjistíte, že na tom proděláte, když některé věci musíte předělávat. Peníze tam jsou, jen když to šidíte.“
S Turkem prý spolupracovali jen jako přátelé, žádné peníze od něho nedostával. „Pracovali jsme spolu, ale nebyl mým zaměstnancem. Něco si tu dělal, potřeboval pomoci, a pak zase pomohl on mně. Nakonec jsme se v dobrém rozešli. Já se snažil to dělat na kamarádské bázi, on chtěl na komerční, tak jsem mu pak řekl, ať si to zkusí sám. Vím, že měl různé provozovny, ale pro známé a v malém,“ vypráví Rejka, který politickou kariéru muže, jenž prý více vynikal manažerskými schopnostmi než technickou šikovností, schvaluje.
„Znám ho jako slušného kluka. Není asi jeho chyba, že se mu obchod nerozjel, ono to ani moc nejde. Neznám žádnou prosperující dílnu, která by opravdu vydělávala. Je i hrozně těžké sehnat spolehlivé lidi, mechaniky, kteří to umí. Na to Filip taky určitě narazil,“ popisuje Rejka.
Sběratel také upozornil, že Turek některá z aut, která předváděl či předvádí ve své sbírce, nevlastnil. „Auta kupoval v době, kdy byla za výhodnou cenu, a některá z nich patřila někomu jinému, kdo to zafinancoval. Byla pak u něj, než je dali dohromady, třeba dva roky. Myslím, že tak u poloviny z těch aut není jisté, že je platil,“ uvádí Rejka.
Připomněl také jednu Turkovu vlastnost, která ho mrzela. „On rád vše nafukoval, to mě trochu štvalo, vždy dělal z něčeho víc, než byla realita. Trochu se chlubil, vše je u něho ve skutečnosti trochu méně, než říká.“
Čím si Turek vydělal na sbírku vozů a na nákladný život, ale Rejka netuší. Upozornil jen na u Turka často zmiňované blízké vztahy s podnikatelem a sběratelem vozů Richardem Chladem, který zbohatl zejména v 90. letech na hracích automatech a vybudoval herní a kasinovou skupinu Krijcos. „Pro Chlada určitě něco dělá. Vím, že mu zařizoval nějaké obchody, jezdil do Hongkongu.“
Sám Turek to ale popírá: „S Richardem jsme nejlepší přátelé, nicméně zrovna v Hongkongu jsem měl vlastní aktivity s obchodními partnery mimo Česko a Evropu.“
Původ Turkova majetku a jeho minulé příjmy tak zůstávají pro veřejnost tajemstvím. Jednou z možností je, že zdánlivý luxus, kterého si užívá, nadhodnocuje na sociálních sítích. Pokud by tomu tak nebylo, tak podle právníka české pobočky Transparency International Petra Leyera z dostupných informací vyplývá, že faktické příjmy a majetek Turka musí být vyšší, než uvedl v oznámení po zvolení do Evropského parlamentu a v účetních dokumentech svých společností.
„V zásadě se nabízí, že se v rámci podnikání buď pohybuje v šedé ekonomice a vyhýbá se daňovým povinnostem, nebo ho někdo v dané sebeprezentaci výrazně finančně podporuje. Ať tak, či tak, měl by být Filip Turek ohledně svého majetku celkově transparentnější. Jednak se může dopustit nejen porušení zákona a pravidel Evropského parlamentu, ale též snižuje důvěru veřejnosti ve zvolené zástupce a volené instituce.“
Turek a hnutí Motoristé sobě, za které byl jako nestraník zvolen, už v souvislosti s financemi a evropskými volbami upoutali pozornost médií několikrát. Například informací, že si Turek plánuje z do loňska nevýdělečných firem letos vyplácet z každé 5000 eur měsíčně. HN vedle Deníku N také upozornily na nejasný původ peněz na kampaň Turka i jeho kolegyně Nikoly Bartůšek (koalice Přísaha a Motoristé sobě).
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
