Ekonomická konvergence v ohrožení: Kdy v platech doženeme Německo a Rakousko?

V socialismu jsme se neustále konejšili představou, že jednou (a vždy „již brzy“) doženeme a předeženeme onen dekadentní, skomírající a imperialistický Západ. Při pohledu do katalogů západoněmecké provenience, které i moji rodiče doma měli, a při jejich konfrontaci s pultovou realitou konce reálného socialismu bylo i dítěti, na sklonku socialismu sotva desetiletému, zřejmé, že se to ani za 40 let hrubě nepovedlo. Právě naopak.      

Revoluce koncem roku 1989 na náměstí lidi přitáhla ani ne tak sliby o konci vlády jedné strany, svobodě médií, svobodné volbě povolání a cestování či o konci cenzury v kultuře, ale spíše sliby, že za pár let budou naše mzdy na rakouské úrovni. I ekonomové tomu dávali deset let, světaznalí a lépe informovaní emigranti pak viděli před sebou práci pro jednu generaci. I navzdory nelichotivým začátkům, kdy jsme byli u našich léta „dobíhaných“ sousedů en bloc za zloděje („Češi, nekrást tady“), jsme věřili, že to nakonec půjde relativně rychle a hladce.

O generaci později již bylo optimismu o poznání méně. Předák odborů (a ze své pozice samozřejmě kritik nízkých mezd) Josef Středula říká, že v úrovni platů doběhneme Rakousko za nějakých devadesát let. Zakladatel KPMG v ČR Jan Žůrek řekl v roce 2015, že se tak nestane nikdy. Mají pravdu?