Farmářské produkty zasáhla inflace. Nad vodou je drží nadšení i technologie

Dojet na farmu, nadechnout se čerstvého vzduchu a vybrat si zeleninu, ovoce, vejce nebo maso zní sice skvěle, farmáři se ale shodují na tom, že podobné nákupy tvoří jen velmi nízké procento jejich prodejů. A pokud budeme objíždět více dodavatelů, nejsou ani vyloženě ekologické. Trendem jsou tak stále více online tržiště nebo bezobslužné prodejny.

Výhody nákupu produktů z farem asi není potřeba detailně představovat. Kdo se v této oblasti pohybuje, ví, že jedná udržitelně k přírodě a především ohleduplně k vlastnímu tělu. I když samozřejmě ne každá farma znamená automaticky bio kvalitu. Ačkoli poslední roky s touto oblastí trochu zahýbaly a lidé se po covidu i strachu z inflace na čas vrátili k levnějším potravinám, začíná se trh s farmářskými produkty opět probouzet.

„V loňském roce jsme pocítili, že lidé šetří a jako první se vzdají produktů, bez kterých se mohou obejít. Samozřejmě pokud je k alternativě nevede třeba nějaké dietní omezení. Jsem ale optimista a věřím, že letos přichází restart,“ říká Kamila Sedláčková z Biofarmy DoRa v Ratibořicích, která se specializuje na výrobky z kozího mléka. Prodává je buď přímo ze dvora, z automatu, který se nachází před farmou, ale i mnoha dalšími způsoby, ať už prostřednictvím velkoobchodů, online tržiště Scuk.cz, nebo je rozváží do kamenných prodejen, stejně jako mnoho dalších chovatelů i pěstitelů.

Cesta k zákazníkovi přitom není vůbec jednoduchá. „Je znát, že firmy, kterým podnikání funguje, mají dobře promyšlený marketing, jsou aktivní na sociálních sítích a umí se prodat. Je ale spousta lidí, kteří k moderním technologiím těžko hledají cestu nebo nemají čas se třeba starat o e‑shop,“ říká Markéta Lazarová, jedna ze členek spolku Hojnost, který stojí za projektem Tišnovská spižírna sdružujícím lokální farmáře. Ten se snaží propojit drobné zemědělce a ušetřit jim čas tím, že se nemusí tolik starat o odbyt.

Součást národní kultury

Tišnovská spižírna přitom není klasickým bezobalovým obchodem. Spolek Hojnost už mnoho let před jejím vznikem sdružoval rodiny, které si společně objednávaly potraviny od různých dodavatelů a následně si je rozdělovaly. Spižírna už tak měla poměrně slušnou základnu klientů. Proto je pro ni vhodnější označení spolková prodejna.

„Pořád rosteme, i když se teprve dostáváme na hranici udržitelnosti. Je opravdu hodně vidět, že jsme mohli stavět na komunitě a lidech, kteří pro projekt byli nadšení,“ říká Markéta Lazarová.

„Když jste například ve Francii, mnohem častěji jdete nakupovat na trh. Ne pro něco speciálního, ale na běžný nákup. Je to součástí národní kultury. U nás tomuto přístupu trochu nenahrává historie. Minulost nucených sdružování v družstvech totiž nevede k tomu, že by zemědělci důvěřovali nějakým společným cílům,“ popisuje Tereza Kulhánková ze spolku Hojnost a dodává, že západní země jsou oproti nám dál i v myšlence komunitou podporovaného zemědělství, kdy zemědělec i odběratel sdílejí bohatství úrody i nejistotu neúrody.

Podle Jana Valešky z Asociace místních potravinových iniciativ funguje dnešní zemědělsko‑potravinářský byznys přesně naopak a odděluje producenty a konzumenty, klade důraz na technologie a začíná se vzdalovat lidem, což nepovažuje za správné.

„Komunitou podporované zemědělství jde proto, již přes 30 let, přesně opačnou cestou. Spojuje spotřebitele a místní ekologicky hospodařící zemědělce ve spoluhráče ve hře o pestrou krajinu, kvalitní místní potraviny, ale především o možnost a pravomoc v utváření vlastního potravinového systému adaptovaného místním podmínkám, nikoliv potřebám neosobních tržních sil,“ říká Jan Valeška.

„Je to otravně pomalé, velmi osobní, pracné a zoufale nemoderní ve smyslu dominantní představy modernity, ale přináší to sociální inovaci, kterou nezbytně jako společnost potřebujeme.“

Rovnost pohlaví na poli. Snaha o genderovou vyváženost zvýhodnila ženy v zemědělských dotacích

31. 7. 2024 ▪ 4 min. čtení

280 farmářů a výrobců na jedné platformě

Na stejném principu vyrostl i Scuk.cz, který začínal s prodejem produktů pro komunitní společenství. Online farmářské tržiště podporovali zpočátku především srdcaři, kteří si v rámci své komunity, takzvané nákupní skupiny na Scuk.cz, objednali zboží s doručením k někomu domů, do prodejny se zdravou výživou nebo třeba spřátelené kavárny.

V této základní myšlence Scuk.cz pokračuje i dnes a zákazníci si mohou pro doručení nákupu vybrat jedno z více než 600 výdejních míst po celém Česku. Možnosti dodání se ale rok od roku rozšiřují, a tak Scuk.cz klidně přijede i k vám domů.

Scuk.cz sdružuje zhruba 280 producentů, kteří zde nabízejí přes 12 tisíc druhů produktů – od masa a mléčných výrobků přes ovoce a zeleninu, pečivo, trvanlivé potraviny až po ekodrogerii nebo ekokosmetiku. Jeho popularita vzrostla především během covidu, kdy byly uzavřené obchody. Ránu mu zasadila až inflace a zdražování potravin, které vedly k šetření.

V zahraničí jsou nákupy na farmářských trzích součástí kultury, u nás se berou za něco výjimečného.

„Mám pocit, že se situace ještě nevrátila k normálu. V Praze možná ano, ale v regionech lidé pořád ještě víc rozmýšlejí, za co utratí peníze,“ říká zakladatel Scuk.cz Kamil Demuth.

Zákazníků ale postupně přibývá, a to i díky dovážce až domů, která ve Scuk.cz funguje zhruba dva roky. Jen podíl Prahy na celkovém byznysu vzrostl za tuto dobu ze sedmi procent na patnáct.

„I přes všechna vylepšení ale nechceme opouštět naši základní myšlenku, tedy sbližovat komunitu. Snažíme se, aby výdejní místa nebyla čistě o předání zboží, ale aby se zde potkávali podobně ladění lidé, popovídali si spolu nebo si dali kávu. Myslím, že podobné projekty, výdejna s kavárnou, by se mohly uplatnit právě třeba na menších městech,“ popisuje Demuth a zmiňuje kavárnu a koloniál Dalejka v pražských Stodůlkách.

Scuk.cz má nyní různá svozová místa a centrální sklad v Mníšku pod Brdy, kam farmáři vozí své produkty několikrát týdně podle jejich možností, tomu se přizpůsobuje jejich nabídka na online tržišti.

Samoobsluha 21. století

Jednou z dalších cest zboží k zákazníkovi, které využívá i Scuk.cz, jsou samoobslužné prodejny, které technologicky odpovídají současné moderní době a řeší situaci, kdy zákazník nechce na nákup čekat do druhého dne.

„Mnoho farmářů chce mít své vlastní prodejny, a proto roste poptávka po našich samoobslužných kontejnerech, kam farmář doveze zboží, zařadí ho do regálu a zákazník sem jde nakoupit. V Česku jich takto máme asi sto,“ říká Marek Šíp, který vytváří bezobslužné systémy Contio. Jedním z jeho projektů je právě propojení s Tišnovskou spižírnou a hledání cest, jak dostat místní farmářské jídlo pohodlně a co nejkratší cestou k zákazníkovi.

Budoucnost zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Bezobslužně fungují ale mnohdy i samotní zemědělci, kteří si pořizují mlékomaty, vejcomaty i další automaty na své produkty. Před třemi lety zprovoznila svůj první masomat Farma Basařovi. Letos jich má ve Farmářském domě ve Vrchlabí už pět. Dva z nich fungují v podstatě jako Zásilkovna, kdy si den předem můžete objednat zboží a druhý den jej máte v přihrádce. „Zvažovali jsme i jiné prodejní cesty. Automaty nám ale fungují tak dobře, že dokážeme prodat dvě třetiny produkce masa. To už nám stačí,“ říká s úsměvem Jan Basař.

Sortiment prodejních automatů se postupně rozrostl na 25 druhů vyzrálého masa od hovězího pupku přes kližku, holubičku či pravou svíčkovou. Ve spolupráci se sousední farmou Jaroslava Hampla před třemi lety přibyly i ryby a zvěřina. Zákazníci přitom vůbec nemusí mít obavy, že by koupili maso s příliš krátkou dobou spotřeby. Maso totiž v automatu nestárne, ale zraje. A jak říká Jan Basař, než by se zkazilo, je stejně dávno vyprodané.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost zemědělství.