Zbrojaři mohutně investují do výroby, předvídatelnost objednávek je přitom malá

Ze žlábku zeleného stroje padá rychlostí 380 kusů za minutu přesně vytvarovaný kus olova. Každý takový polotovar je potom změřen a dále zpracován, aby se z něj nakonec stala součást náboje, které ve stovkách milionů kusů ročně vyvážejí z české muničky Sellier & Bellot do celého světa.

V této jediné hale je pět stejných strojů, které dohromady obsluhuje jeden člověk. A pak jsou to samozřejmě desítky dalších. Nově vyrobené náboje procházejí například kontrolou na strojích, které si zdejší technici sami navrhli a vyrobili a jejichž součástí jsou jemné lékárnické váhy. Střely se na nich váží s přesností na 0,01 gramu. A to je pouze jeden ze čtrnácti měřených ­parametrů každého vyrobeného náboje.

„Ideálně by zaměstnanec měl jen sedět a dohlížet na stroje. Pánové tady vstali jen proto, že vidí, že jsem tu s vámi,“ vtipkuje s novinářskou návštěvou v zádech ředitel muničky Radek Musil.

Tradiční továrna ve Vlašimi, která příští rok oslaví dvousté výročí založení, je jedním z příkladů úspěchů českého obranného průmyslu a zároveň toho, jak v dnešní době vzrostla potřeba mít co nejvíc výrobních závodů spojených s obranou země na území vlastního státu nebo blízkých spojenců.

Bezpečnost a spolehlivost dodávek začala být po dekádách globalizace velkým tématem znovu během pandemie covidu a ve vojenské oblasti se tato témata ještě zintenzivnila od vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu. Téma se stalo také předmětem diskusí odborníků i laické veřejnosti na akcích, jako jsou Dny NATO na ostravském letišti v Mošnově, které se měly konat o nadcházejícím víkendu, ale z důvodu aktuální povodňové situace byly zrušeny. Lidé mohou na podobných akcích sledovat jak ukázky letecké, tak pozemní techniky a vidět v akci třeba novinky, které si pořizuje česká armáda. Pro ni stoupl význam domácích dodavatelů, i když nejmodernější systémy, jako jsou například bojová letadla, kupuje česká armáda v zahraničí.

Firma Sellier & Bellot se loni stala součástí skupiny Colt CZ, jinými slovy producent ručních zbraní si koupil svého výrobce a dodavatele munice. Obě firmy zároveň připravují technologický transfer pro výrobu ručních zbraní a munice na Ukrajinu, což je ovšem citlivé téma, k němuž Radek Musil kromě konstatování tohoto faktu nechce nic dodávat. Lze ale usuzovat, že Ukrajinci dostanou nejspíš některý ze zde vyrobených strojů, které ve Vlašimi dělají na míru, nebo plány na jejich výrobu.

Standardní model západní pomoci ukrajinskému vojenskému průmyslu je totiž předat know‑how, případně i hotové technologie. Všechno ostatní si Ukrajinci dělají ve svých továrnách sami, jejich hlavním omezením je jen nedostatek financí. Západní firmy se většinou nechtějí angažovat ani jako investoři.

Stroje vyrábějící zbraně chybí

Pokud je spojení Colt CZ a Sellier & Bellot příkladem probíhající konsolidace evropských zbrojovek, které potřebují kvůli válce na Ukrajině a doplňování skladů evropských armád zvýšit výrobu, tak vývoj a výroba strojů pro vlastní potřebu je dalším rysem nové doby. Firmy potřebují investovat do nových kapacit, aby uspokojily vyšší poptávku. Na jedné straně si jejich majitelé stěžují, že stále nemají dostatek předvídatelných objednávek, které by jim pomohly naplánovat výrobu a investice. Na straně druhé ale při stavbě nových linek musí dlouhé měsíce až roky čekat na dodávky potřebných strojů.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Například zbrojovka STV Group, která ve svém závodě v Poličce staví druhou linku na výrobu velkorážové munice 155 milimetrů pro děla, se místo více než ročního čekání na novou šnekovačku, kterou se plní trhavina do těl střel, rozhodla pro vývoj a výrobu vlastního zařízení. Strojírenské a výrobní kapacity na to má. Ulehčí jí to i plány na stavbu třetí podobné linky, které nyní dokončuje.

O dlouhých dodacích lhůtách nových strojů do muničních továren hovoří i manažeři velkých evropských firem, které nyní rozšiřují výrobu. Zároveň si podobně jako jejich čeští kolegové stěžují, že politici sice hovoří o potřebě větších zásob či nových zbraní, ale často zůstává jen u slov.

„Zbrojovka KNDS rychle rozšiřuje své průmyslové kapacity s využitím vlastních prostředků a na základě získaných nových pevných a rámcových smluv. Nicméně stále chybí jasná a závazná poptávka ve střednědobém a dlouhodobém horizontu,“ řekl v rozhovoru s Hospodářskými novinami Marcel Grisnigt, viceprezident německo‑francouzské zbrojovky KNDS, která mimo jiné vyrábí tanky Leopard 2 nebo samohybné houfnice Caesar.

Nové české firmy vstupují na trh zbraní

Téma dlouhodobých objednávek a s nimi spojených investic se diskutovalo i na konferenci Globsec Forum v Praze na konci srpna mezi politiky, experty a zástupci zbrojovek. Evropa tu dohání třicet let nedostatečných investic.

Zároveň je jasné, že jsou to právě zbrojovky, kdo na nynější velké poptávce vydělává, zatímco politici řeší, jak zvýšit obranné výdaje a jejich výši udržet po delší dobu. K tomu se ještě přidávají nové technologie, které mění použití starých typů zbraní nebo vyžadují jejich zásadní úpravu.

V rámci nástupu nových technologií, jako jsou drony, mají šanci se uplatnit i mnohé menší české firmy a start‑upy, řada z nichž do vypuknutí ruské invaze na Ukrajině třeba o vojenském využití svého vývoje neuvažovala. Pro tradiční české zbrojovky je pak závažnou věcí modernizace české armády západními zbraněmi. Snaží se dostat do výrobních řetězců, což je ale nesmírně obtížná záležitost, protože tyto řetězce už jsou dávno vybudované a obsazené západní konkurencí.

Pro mnohé české firmy je ale zajímavá i otázka oprav a údržby nových zbraní během jejich životního cyklu, který se v mnohých případech počítá na desítky let a v miliardách korun. Proto spolu se zaváděním nových letadel, tanků nebo bojových vozidel pěchoty se v zákulisí vedou tvrdé souboje jednotlivých firem o to, kdo bude mít exkluzivní možnost si osvojit novou technologii a věnovat se její údržbě či výcviku osádek.

Kupříkladu státní společnost LOM Praha tak připravuje výcvikové centrum pilotů nadzvukových letadel. Podle vyjádření tiskového oddělení Lockheed Martin půjde o modernizaci stávajícího výcvikového programu LOM Praha. „Nejde přímo o přípravu pilotů F‑35. Jedná se o základní výcvik, kterým v tomto modernizovaném programu projdou. Ten je připraví pro modernější letadla jako třeba F‑35,“ uvádí Lockheed Martin. Evropské země zatím mezi sebou tiše soutěží o to, kde vznikne evropské výcvikové centrum. Evropané totiž pořizují dohromady stovky nových strojů F‑35 a jejich piloty bude potřeba někde vycvičit. Americké kapacity, kde výcvik dosud probíhal, jsou obsazené na dlouho dopředu.

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Dohoda mezi Lockheed Martin a LOM Praha je jednou ze čtrnácti smluv o průmyslové spolupráci, kterou v rámci nákupu 24 bojových letounů páté generace české podniky s Američany domlouvají. Výrobci pozemní techniky se zase soustředili na nákup více než dvou stovek bojových vozů pěchoty CV90 od švédsko‑britského výrobce BAE Hägglunds, do kterého by české firmy měly dodat nejméně čtyřicet procent hodnoty zakázky. Jak se to podařilo, bude ale vzhledem k tomu, že výrobní řetězec teprve vzniká, jasné až tak za dva roky.

Podobně už se v zákulisí řeší, kdo bude servisovat tanky Leopard 2A4, které česká armáda dostala od Německa za tanky věnované Ukrajině. A zároveň se rozbíhá neoficiální soutěž o to, které české firmy a jakým způsobem se budou podílet na chystané obří evropské zakázce, kterou bude objednávka celkem stovek nejnovějších typů tanku Leopard 2A8. Očekává se, že německý výrobce KNDS bude potřebovat pro celou dodávku víc dodavatelů.

Poprvé v historii evropského obranného průmyslu se totiž nejspíš podaří domluvit, že nejméně sedm států si objedná naprosto totožný typ stroje, což umožní jeho výrobu zlevnit a zrychlit. Obvyklé totiž dosud bylo objednávat si série čítající maximálně desítky kusů s často velmi odlišnými technickými požadavky. Česko by mělo podle úvah ministerstva obrany podepsat dohodu o pořízení 77 nových tanků Leopard 2A8 do konce letošního roku s předpokládanou cenou 52,1 miliardy korun.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.