Budoucnost českého zdravotnictví nevypadá příliš růžově. Chybí lékaři i zdravotní sestry

V Praze se uskutečnil již desátý ročník dvoudenní odborné konference Zdravotnictví 2025. Ta přinesla zhodnocení stavu českého zdravotnictví a jeho výhledů do budoucna. Mezi hlavní témata, která zde zazněla, patřila zejména problematika financování, primární péče a samozřejmě i digitalizace. Pozornosti však neuniklo ani téma, jako je nedostupnost léčiv. Pořadatelem konference byla již tradičně společnost EEZY, a to ve spolupráci s Unií zaměstnavatelských svazů ČR. Hlavním partnerem se stala v letošním roce společnost Hartmann.

Od financování až po digitalizaci

Hlavním úkolem, který české zdravotnictví čeká a který se objevil v mnoha diskusních příspěvcích, je výrazné zvýšení efektivity systému zdravotní péče. V krátké budoucnosti bude nutné restrukturalizovat síť poskytovatelů zdravotní péče s tím, že ne všechny služby zdravotní péče musí být nutně dostupné nepřetržitě. Zároveň se očekává, že bude nutné zvýšit i spoluúčast pacientů, protože náklady zdravotních pojišťoven stoupají tak, že je již není možné pokrýt jen z vlastních rezerv.

Z konference vyplynulo, že digitalizace českého zdravotnictví zatím postupuje podle plánu. „Je připravena novela příslušné legislativy a brzy již budeme mít i výstupy z pilotních projektů, do kterých je v současnosti zapojeno přibližně šest nemocnic. Tyto pilotní projekty následně přetavíme do produktivního režimu. V roce 2026 musí být uzavřeny všechny projekty, včetně financování,“ upřesnil Petr Foltýn, ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví.

Výpadky léků jsou běžné i jinde

Nedostatek velkého množství léčiv z důvodu výpadku výroby není jen problém Česka, ale zasahuje prakticky celou Evropskou unii a v některých případech i další státy. Jednotlivé země v rámci EU přijímají různá opatření na ochranu vlastního trhu, což může způsobit velký problém menším zemím. To včetně Česka.

Nová legislativa, která je v Německu platná od tohoto roku, vyžaduje, aby výrobci léčiv, kteří se hlásí do výběrových řízení německých zdravotních pojišťoven, drželi kromě průběžných dodávek jednotlivých léků i jejich šestiměsíční skladovou zásobu. Je více než pravděpodobné, že podobnou politiku začnou postupně uplatňovat i další státy.

V Česku bude od 1. ledna 2025 povinností výrobců zajistit v případě výpadku zásobu na dobu dvou měsíců od jeho nahlášení. Nelze však zaručit, že těmito léčivy bude pokryta celá lékárenská síť. Dodávky do jednotlivých lékárenských sítí a lékáren přitom budou podléhat regulaci.

Záměr lékáren: Léčiva, ale i péče

V panelové diskusi týkající se lékárenství zazněl ze strany lékárníků i návrh, aby mohly poskytovat služby v oblasti preventivní péče. Ty by byly hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění či některé služby, které jsou dosud vyhrazeny pouze lékařům. To vyvolalo poměrně ostrou diskusi mezi Alešem Krebsem, předsedou České lékárnické komory, a Petrem Šonkou, předsedou Sdružení praktických lékařů ČR.

Šonka argumentoval tím, že v současné době není možné, aby lékárníci takové služby poskytovali. Připustil však, že by se do budoucna dalo v lékárnách nechat například očkovat. Podle jeho slov by také praktičtí lékaři přivítali možnost konzultací v oblasti léčiv, ale i alternativní výrobu některých nedostatkových léčiv přímo v jednotlivých lékárenských laboratořích.

Změny v systému jsou nutné

Aby se systém primární péče nezhroutil, bude potřeba nově vystudované lékaře směrovat do segmentů, kde je jich kritický nedostatek. Věk ambulantních lékařů totiž v Česku neustále stoupá. V průměru se pohybuje mezi 60 až 65 lety. V řadě případů ambulantní praxi vykonávají i lékaři ve věku nad 70 let. Vážná je situace u praktických lékařů pro děti a dorost, postupně ale vymírají i praktici pro dospělé.

Již v roce 2019 byl nastartován program podpory studia všeobecného lékařství, kdy lékařské fakulty budou od roku 2025 produkovat přibližně 1500 absolventů v oboru všeobecného lékařství ročně. V průběhu následujících pěti let by se tak v Česku měla omladit asi čtvrtina praktických lékařů. Produkce lékařských fakult však v řadě specializací zůstává velmi nízká a hrozí, že doktory odcházející do důchodu nebude mít za několik let kdo nahradit.

„Zájemcům o studium na lékařských fakultách je také potřeba připomínat fakt, že počet gynekologů nám sice závidí každý evropský stát, ale pokud se jedná například o dětské psychiatry, je situace přímo katastrofální. Je potřeba studenty přesvědčovat, aby si vybírali specializace, kde jsou opravdu potřeba a kde jejich vzdělání skutečně dojde naplnění,“ konstatoval Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Podobná situace je i v oblastech, jako jsou dlouhodobá následná péče, rehabilitační péče, komunitní ošetřovatelská péče, vysoce specializovaná paliativní péče nebo domácí péče. Všechny tyto oblasti stojí na vysoce kompetentních ošetřovatelských profesích. Těch je ale také nedostatek a hrozí, že pokud v průběhu následujících dvanácti let bude nutné dovychovat přibližně 30 tisíc všeobecných zdravotních sester, odejde velká část stávajících sester do důchodu. Rovněž bez možnosti jiné náhrady. Vláda České republiky stejně jako u lékařských profesí připravuje program na podporu rozšíření vzdělávacích kapacit v těchto kriticky ohrožených oborech.

Zintenzivňuje se také spolupráce mezi zdravotnictvím a oblastí sociální péče. V rámci pilotního projektu jsou již dnes propojena data Ministerstva práce a sociálního zabezpečení ČR s daty Národního zdravotnického informačního systému (NZIS).

V budoucnu to umožní mapovat péči o pacienta nejen v pobytových zařízeních sociální péče, ale také v domácí či jiné podobné péči. Již dnes je také možné zjistit, které jednotlivé chronické nemoci přispívají k invaliditě a vyřazují tak pacienty z trhu práce. Tyto informace slouží k odhadu a plánování nákladů na zdravotní a sociální systém. Počet lidí, kteří do systému finančně nepřispívají a jen čerpají, se zvyšuje. Tuto situaci je proto nutné urychleně řešit.