Evropské ocelářství je v krizi. Z jedné strany na něj tlačí nákladná dekarbonizace, z druhé rostoucí mimoevropská konkurence, která si s emisemi tak těžkou hlavu nedělá. Podle šéfa evropské asociace sdružující ocelářské podniky Eurofer Axela Eggerta má průmysl několik požadavků, které by jim mohly pomoci.
Vedle vyšší podpory investic financovaných z výnosů z emisních povolenek či zavedení efektivního uhlíkového cla je to i nástroj nazvaný Green lead markets. Jde o povinnost určitých sektorů nakupovat dražší, zelenou ocel, při jejíž produkci se využívá místo koksu nízkoemisní vodík. „Tím se vytvoří trh, mohou se přestavět celé ocelárny a výroba zelené oceli se může rozjet,“ říká v rozhovoru pro HN Eggert, který byl jedním z hlavních řečníků nedávného Green Deal Summitu Hospodářských novin.
Vyrábí se už dnes v Evropě zelená ocel?
Mnoho vysokých pecí již vyrábí malé množství „zelenější“ oceli. V tom je třeba rozlišovat. Zelená ocel je úplně bezemisní, zelenější má výrazně nižší emisní stopu než konvenční. Výrobci ji dokážou i prodat za vyšší cenu, ale to zdaleka nestačí na to, aby bylo možné dekarbonizovat celý ocelářský průmysl. Jedna ocelárna vyrobí mezi dvěma a pěti miliony tun oceli ročně. A nikomu se nepodaří prodat pět milionů zelené oceli za ceny, které by zohlednily vyšší náklady výroby.
Co se dočtete dál
- O kolik stojí bezemisní ocel více než konvenční.
- Podle ocelářů nebude fungovat současná podoba uhlíkového cla.
- Kolik čisté elektřiny budou výrobci oceli potřebovat.
- Proč volají oceláři po vyšší kvalitě šrotu.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
