I špatně nastavený finanční plán je lepší než žádný, říká hlavní analytik Broker Consulting

Stanovit si cíl, nastavit si portfolio finančních produktů, které mě k němu s nějakou pravděpodobností mohou dostat, a začít pravidelně odkládat peníze. To jsou klíčové body finančního plánu. Ten si žádá také bilanci příjmů a výdajů. Lidé jsou podle Martina Nováka, hlavního analytika Broker Consulting, občas velmi překvapení, kolik peněz jim v měsíčním součtu proteče za malé výdaje. „Radosti v podobě pravidelné kávy s kamarády, restaurací a hospod mohou v konečném měsíčním vyúčtování vyjít i na desetitisíce korun,“ upozorňuje.

Jak správně nastavit finanční plán a přitom udržet svůj životní standard?

Alespoň základní finanční plán by měl mít každý. Na první pohled jednoduchá věc, ale z dat a vlastních zkušeností se to ukazuje jako složité. Potřeba je důkladná analýza příjmů a výdajů. Důležité je vědět, za co peníze utrácíme a kde jsou na první pohled skryté úniky. S tím nám může pomoci poradce nebo specialista. Často poté přijde moment překvapení, že kromě velkých výdajů, jako je bydlení nebo jídlo, se nám v měsíčním rozpočtu ztrácí velké částky za drobné platby. Tyhle radosti v podobě pravidelné kávy s kamarády, restaurací a hospod mohou v konečném měsíčním vyúčtování vyjít i na desetitisíce.

Pokud mám přehled o svých financích a zůstávají mi po pokrytí základních výdajů volné prostředky, jaký je další krok?

Další krok je ještě těžší, a to stanovení finančních cílů. Ty mohou zahrnovat jak krátkodobé cíle, jako je dovolená, dárky k Vánocům, pořízení automobilu, vybavení domácnosti, tak dlouhodobé jako nákup nemovitosti nebo přípravy na stáří. Což je mimochodem jedna z věcí, kterou Češi obecně upozaďují a odkládají. Ve chvíli, kdy si stanovím cíl, musím pro to začít něco dělat a začít si dávat část volných peněz stranou. Samozřejmě to může znamenat snížení měsíčního komfortu, ale ve prospěch toho, že se někdy v budoucnosti budu mít lépe.

Jak moc je při finančním plánování důležitá právě vizualizace budoucnosti?

Z mého pohledu zcela zásadní a dovolil bych si říct, že je to nejdůležitější krok. Vědět, co chci mít v budoucnosti a jaké sny si chci splnit. Potom už ty jednotlivé kroky, které k dosažení tohoto cíle dělám, ať už v podobě odkládání si peněz bokem, spoření nebo investic, mi zaprvé zúží nabídku produktů, do kterých budu ukládat prostředky, nebo mi minimálně ukážou cestu, kterou bych měl jít. A je jedno, jakou částku budete měsíčně odkládat. Ale když vám každý měsíc pravidelně odejde platba, budete vědět, proč to děláte, proč si aktuálně „utrhujete od úst“. Druhou možností je samozřejmě začít vydělávat víc.

V čem se liší přístup k finančnímu plánování mezi generacemi? Mají mladší lidé jiné priority, pokud jde o finance?

Je pravda, že různé generace přistupují k finančnímu plánování odlišně, ale základní principy zůstávají stejné pro všechny. Rozdíly jsou zejména v důvěře k jednotlivým finančním produktům. Například generace našich prarodičů vyrůstala v jiném systému, kde bylo běžné jen spořit a spoléhat se na stát. Proto pro ně finanční plánování znamená sledování příjmů a výdajů a hledání úspor. Pro střední generaci, tedy lidi ve věku 45 až 60 let, finanční plánování ovlivňuje zkušenost z divokých 90. let. Tato generace chápe výhody investování, ale jejich jednání ovlivňuje negativní zkušenost z kuponové privatizace. A pak je tu mladší generace, kterou bych ještě rozdělil na dvě skupiny: do 25 let a 25 až 35 let. Lidé z druhé skupiny jsou zvyklí řešit finanční záležitosti na pobočkách, ale také se již adaptovali na digitální prostředí. Pro tyto generace už nejsou investiční fondy cizím pojmem a mají nějaké zkušenosti s investováním. Jsou obeznámeni s pojmy jako volatilita a umí se lépe vyrovnat s krizemi na finančních trzích. Nejmladší generace je zvyklá využívat mobilní aplikace a digitální nástroje. Může být ale také náchylnější k podléhání módním trendům na sociálních sítích. Neinvestují, ale spíše spekulují. Chytají se trendů jako jsou kryptoměny, a vystavují se větším rizikům.

Náchylnost mladší generace na finanční podvody je tedy vyšší?

Ano, právě díky sociálním sítím, a samozřejmě máme v Česku obecně rezervy v oblasti finanční gramotnosti. A tím nemyslím, že bychom nedokázali vyjmenovat základní pojmy u akcií nebo dluhopisů. Lidé zapomínají také na selský rozum, který nás upozorní, že je něco podezřelé. To se ale týká všech generací.

Když se podíváme na různé ekonomické krize v minulosti, jak se z nich dá poučit při vytváření finančních plánů?

Minimálně bychom se mohli poučit v tom, že mnoho věcí neovlivníme a je tedy zbytečné se jimi trápit. Krize jsou normální, nežijeme ve společnosti, která pouze roste. Na kapitálových trzích se firmám prostě v různé době různě daří. Nejsme schopni předvídat krize, nikdo z nás nemá křišťálovou kouli, co ale můžeme udělat, je diverzifikovat portfolio. Nemít všechna vajíčka v jednom košíku, peníze rozložit do různých aktiv a ideálně si odkládat pravidelně každý měsíc.

Jaké jsou nejčastější problémy při nastavování finančních plánů? Jak vypadá špatně nastavený finanční plán?

Neřeší komplexně celý život. Ale i špatně nastavený finanční plán je lepší než žádný. Největší chyba je nemít plán vůbec a mít v portfoliu produkty, aniž bychom věděli, proč tam jsou, a jen do nich posílat peníze. Absence finančního plánu je vždy špatná volba. Důležité je ale i to, aby plán pokrýval všechny aspekty finančního života. Zahrnovat by měl například vytvoření krátkodobé a střednědobé rezervy. Krátkodobá rezerva by měla pokrýt výdaje na 3–6 měsíců, aby byla připravena na nečekané události jako rozbití auta nebo domácího spotřebiče. Tyto peníze by měly být snadno dostupné, například na spořicím účtu nebo termínovaném vkladu. Střednědobá rezerva je užitečná na plánované výdaje jako dovolené nebo nákup auta. Její velikost závisí na finančních možnostech každého. Vlastní bydlení je dalším dlouhodobým cílem, který by neměl být opomíjen, protože představuje stabilitu a investici do budoucnosti. V neposlední řadě je třeba myslet na rentu a start dětí do života.

Jak Češi zabezpečují svoje rodiny?

Situace se sice zlepšuje, ale stále máme do optimální varianty daleko. Mnoho lidí má mylné představy o tom, kolik financí budou ve stáří potřebovat, a spoléhají se hlavně na státní důchod, se kterým já například při diskusi s klienty vůbec nepočítám. Tento přístup je obzvláště důležitý vzhledem k demografickému vývoji. Ano, pojďme si říci, že nějaký důchod zřejmě dostaneme, ale otázka je, co si za něj koupíme. Mnoho lidí zapomíná na to, že i když budou mít státní důchod, nemusí to stačit na zachování jejich současného životního stylu, například jezdit každý rok na dovolenou. Při diskusích se ptám klientů, zda jsou schopni si naspořit finance na své potřeby, pokud jejich příjem ve formě důchodu bude třetinový oproti současnému.

Pak je tady otázka dalších výdajů, jako je údržba a rekonstrukce bydlení. I v důchodu bude nemovitost potřebovat údržbu. Zásadní budou také výdaje za zdravotní péči. Jak člověk stárne, potřeba zdravotní péče a její náklady rostou. Nad vším tím je třeba se zamyslet. Tady a teď. Dokud máte a jste schopni si odkládat nějaké peníze stranou.

Článek vznikl ve spolupráci s Broker Consulting.