Vědci z Brna popsali, co se má ideálně dít v embryu, aby se narodilo zdravé dítě

Zhlédnutí více než šesti stovek videí bylo potřeba k tomu, aby tým složený z vědců a odborníků z kliniky asistované reprodukce zjistil, co se děje v oplozeném vajíčku a jak by ta nejranější fáze vývoje měla ideálně vypadat, aby se narodilo zdravé dítě. Jejich poznatky, které publikoval vědecký časopis Nature Communications, mohou využít lékaři v centrech asistované reprodukce, když vybírají nejlepší embrya k vložení do dělohy. Vědkyně Zuzana Holubcová z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně v rozhovoru popisuje, jak výzkum probíhal.

Během výzkumu jste zjistili, že prostorová orientace dělení buněk v zárodku není náhodná. Jak ideálně vypadá?

Ideální stav je do pravého úhlu k rovinám prvojader, která těsně po oplození obsahují mateřskou a otcovskou genetickou informaci.

A když orientace není do pravého úhlu, tak je všechno ztraceno?

To se nedá říct. Nikdy není všechno ztraceno. Je to jako v našich životech. Jedna chyba nemusí znamenat tragédii, ale čím dřív se stane, tím hůře se napravuje. Pokud máme špatné vztahy v rodině nebo si špatně zvolíme povolání, startovací čára je jiná než u někoho z ideální rodiny, kdo má absolutní podporu. My jsme se dívali na chyby, které se v životě embrya stanou hodně brzy, krátce po oplození. Takové chyby mají velký dopad.

To, jak prostorová orientace ideálně vypadá, před vámi ještě nikdo nepopsal, je to tak?

Bavíme se o lidských embryích, která je obtížné studovat. To, jak vypadá prostorová orientace savčích embryí, se studuje na živočišných modelech, především na myších. Provést zásah do lidských embryí, který by umožnil zviditelnit jeho vnitřní struktury, je sice technicky možné, ale ve většině zemí zakázané.

V našem výzkumu jsme pouze prohlíželi videa již dříve získaná během procesu asistované reprodukce. Nemohli jsme tedy přímo sledovat, jakým způsobem embryo sestavuje dělicí aparát, ale hodnotitelná byla orientace prvního dělení vůči dvěma dobře patrným prvojádrům, která v tu chvíli obsahují ještě oddělenou mateřskou a otcovskou genetickou informaci. My přesný mechanismus dělení zobrazit a popsat nemohli.

Paralelně to ale udělali výzkumníci v Japonsku. Jejich data potvrzují naši hypotézu o preferenční orientaci prvního dělení na malém množství lidských embryí, o nichž ale nemohli vědět, jak životaschopná jsou. My jsme ukázali komplementární data z velkého souboru embryí, která dala vzniknout úspěšnému těhotenství. Dohromady tedy tyto studie posunují naše chápání toho, co se brzy po oplození děje a jaký je optimální průběh prvního embryonálního dělení, aby vývoj dopadl dobře.

Můžete přiblížit, jak váš výzkum probíhal?

Na klinikách asistované reprodukce se natáčí embryonální vývoj za účelem posouzení kvality a životaschopnosti embrya. Po ukončení léčby tato videa většinou leží ladem, ale my jsme měli to štěstí, že naši spolupracovníci z kliniky Reprofit International byli ochotní nám k nim dát přístup a nechat nás vědce se na ně dívat. To, že nám je zpřístupnili, bylo klíčové. Zdá se to jednoduché, ale na rovinu říkám, že není. Jako vědci jsme se na klinický materiál dívali jinýma očima a hledali jsme dosud nepopsané znaky. Zdůrazňuji, že k výzkumu byla využita pouze videa, ne embrya jako taková. Natáčení vývoje je neinvazivní a v klinické praxi zavedená metoda, videa vznikla pro účely léčby neplodnosti.

Navíc šlo o retrospektivní analýzu, o osudu nafilmovaných embryí už příroda rozhodla. Žádné experimentování s embryi tady tedy neprobíhalo.

Moderní medicína

Zdravotnictví v Česku chybí peníze. Kam nejvíce mizí a kde lze skutečně ušetřit?

28. 11. 2024 ▪ 7 min. čtení

Kolik videí jste viděli?

Tři sta, z nichž se narodily děti, a 318 embryí, ze kterých děti nebyly. Perličkou je, že to byl projekt, který neměl úplně klasické vědecké financování, protože na tohle by nikdo peníze nedal.

Protože to bylo nejisté?

Spíš bych řekla, že to nezní jako vrcholová věda z hlediska metodologie. Musela bych říct, že se budeme dívat na videa a možná něco uvidíme… Zní vám to vědecky? Takový starodávný a primitivní způsob.

Jak byl tedy projekt financován?

Zajímavé je, že tento projekt nebyl financován žádnou grantovou agenturou, jak to obvykle bývá. Videa byla natočená v rámci léčby, my jsme k nim jen dostali bezplatný přístup. Nevznikaly žádné náklady na laboratorní materiál. Hlavní vklad byl náš čas u obrazovky počítače.

Také bych ještě vyzdvihla roli našich spolupracovníků z reprodukčního centra, kteří dohledávali informace o výsledku léčby, a tedy osudu jednotlivých embryí. Nejen lékaři, ale hlavně koordinátorky, které pacientům pomáhají procházet procesem IVF. Klinika pacienty vždy žádá, aby dali vědět, jak dopadlo těhotenství. Ne všichni to udělají a nám potom tyto údaje chybí. V tomhle nám koordinátorky velmi pomohly, patří jim ohromný dík. Bez nich bychom neměli tu nejcennější informaci, že těhotenství dopadlo dobře a dítě je zdravé.

Když teď víte, jak vypadá ideální prostorová orientace dělení, dovedete si představit, že by v budoucnu bylo možné do ní sáhnout a vývoji pomoct?

V tomto smyslu ne. Pomáhá to k pochopení základních mechanismů. V tuto chvíli tomu neumíme pomoct. O správné orientaci rozhodne vstupní materiál, a to jsou gamety, pohlavní buňky. V nich je to zakleté.

Na základě našich zjištění lze ale rozšířit spektrum znaků, podle nichž kliničtí embryologové embrya známkují a pak vybírají ta nejlepší k transferu do dělohy. Zároveň jsme upozornili na to, že některé jiné znaky dříve považované za důležité zdaleka tak určující nejsou. Představte si to, jako když ve škole dítě dostává známky během celého roku. A nějaká písemka mu vyjde na trojku, nějaká na jedničku. Trojku z malého testu mohou dostat i jedničkáři. Takže to není znak, na základě něhož bychom embryo měli považovat za špatné. My jsme poukázali na to, že dva ze znaků, na které se obvykle hledí, nemají až takovou relevanci. A naopak prostorová orientace při prvním dělení je něco, co stojí za pozornost.

Takže je to další kritérium, které lékaři mohou posuzovat.

Přesně, další kritérium, další dílek mozaiky.

Do čeho už odborníci z klinik asistované reprodukce mohou před transferem embrya zasáhnout? Mluví se o tom, že je možné předcházet některým dědičným chorobám.

Ano, ale v klinické embryologické laboratoři se genetická informace embrya nemění. Jen vybíráte z toho, co je dostupné. Když mám pět embryí a u dvou z nich je vada, samozřejmě k transferu dostanou přednost tři, která jsou bez detekované vady. Proto se mluví o tom, že zamezíme vzniku nemocí. Ale není to tak, aspoň zatím, že bychom embrya uměli „opravovat“. Jestli to bude možné do budoucna, to je druhá věc.

Některé úpravy už jsou možné technicky, ale nedělají se z důvodů etických, zákonných. Kde vy osobně máte hranici, za kterou by se nemělo chodit?

Určitě jsem rozpačitá z toho, že editace embryí byla už použita klinicky před pár lety v Číně. Ani ne proto, že se pokusili o opravu, ale proto, že přeskočili výzkumnou fázi. Obecně je tu hlas konzervativní části společnosti, že embryo je nedotknutelné, a tudíž se nesmí zkoumat. A pak v jiné části světa, kde platí jiné kulturní a náboženské konvence, tuto část přeskočí a snaží se rovnou léčit. Je to, jako by chirurg řezal, aniž by věděl, kde jsou orgány.

Za mě by v medicíně měl vždy předcházet výzkum, teprve potom použití. Nelze se tvářit, že výzkum je neetický, ale pak metody rovnou používat, s argumentem, že jde o pomoc pacientům. To je pro mě hodně pokřivený koncept, i když řada lidí ho uznává i u nás: věda je jen na hraní, aplikace je reálná pomoc pacientům. Z mého pohledu si při pomoci pacientům musíme být vědomi toho, co děláme, abychom nenapáchali víc škod než užitku.

Vy jste velká odbornice na vajíčka. Jako první na světě jste popsala, co se ve vajíčku děje těsně před oplozením. Na klinikách je možné toho hodně zjistit o spermatu, na základě toho může muž do jisté míry i životním stylem zlepšit jeho kvalitu. U žen to tak ale není. Žena neví, jak kvalitní vajíčka má, a nemůže s tím ani nic moc dělat. Je to tak?

 Asi bych to neformulovala tak, že nemůžeme kvalitu vajíček ovlivnit. Určitě ji ovlivňujeme.

 Myslela jsem spíš, že ji nemůžeme cíleně zlepšit.

Máme jednu velkou nevýhodu oproti mužům. Spermiogeneze trvá nějakých 72 dnů a muž tak může kvalitu svých pohlavních spermií do značné míry ovlivnit. Za tři měsíce může spermiogram vypadat významně jinak. Tuhle dynamiku mohou ženy mužům závidět. U nich totiž byly kostky vrženy už dávno, ještě než se narodily. V tuto chvíli nevíme, jak si vajíčka lépe opatrovat. Jen víme, že některým chováním, kouřením, obezitou je devastujeme víc, než jak by se přirozeně zhoršovala s věkem. Úprava životního stylu je tedy i u ženy nezanedbatelný faktor. Nechtěla bych říct, že jsme bezmocné. Ale náš manipulační prostor je menší než už mužů.

Moderní medicína

Stáhněte si přílohu v PDF

Dříve se jako o téměř všespásném řešení mluvilo o zamrazení vajíček. Dnes už se ale poukazuje na to, že i tato metoda má své limity. Jak se na to díváte vy?

Mám trošku problém s tím, podsouvat dvacetiletým ženám myšlenku, že si mají nechat zmrazit vajíčka, což není úplně levné. Ale pokud to má smysl někdy udělat, tak v mladém věku. Většina odborné veřejnosti by mě podpořila v tom, že nemá moc smysl mrazit čtyřicetiletá vajíčka. Dvacetiletá holka podle mě na tyto věci nemyslí a budiž jí to přáno. Podsouvat ženám: chceš-li dělat kariéru, okamžitě si zamraz vajíčka… Nevím, nějak jsem to mentálně nepřijala. Ale určitě není od věci nechat si otestovat ovariální rezervu, což je dostupné vyšetření.

Navíc jde jen o odběr krve. Francouzský prezident Macron ale zrovna nedávno přišel s plánem nabídnout mladým ženám tento test zdarma a mužům spermiogram. A část veřejnosti to odmítla jako další tlak na to, aby ženy co nejdříve rodily děti.

Právě. Nechci tedy vysloveně posílat mladé lidi na vyšetření. Mají sice informační hodnotu, ale garance budoucí plodnosti to taky není. Já si uvědomuji a chápu, že je to velmi citlivá struna. Ženy nechtějí být vnímány jako stroje na děti. Klesá nám porodnost, ženy dělejte s tím něco. Také tuto rétoriku nemám ráda. Smysluplnější za mě je obecně rozšířit povědomí o reprodukčním zdraví. Aby se mladí lidé nedovídali jen informace o tom, jak zabránit nechtěnému těhotenství, ale i o tom, že lidská reprodukce má své limity a narození zdravého dítěte není samozřejmost.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Moderní medicína.