Zdravotnictví v Česku chybí peníze. Kam nejvíce mizí a kde lze skutečně ušetřit?

Co vysává české zdravotnictví? Na přebujelou síť českých nemocnic s nadměrným počtem lůžek každoročně upozorňuje Evropská komise, Česku ale utíkají peníze ve zdravotnictví i jinde. Například chybějící digitalizace zbytečně bere čas doktorům, kteří od pacienta stále dokola zjišťují stejné informace. Sdílení dat o pacientovi by také pomohlo péči zefektivnit.

Představte si, že byste už nemuseli u lékaře podesáté lovit v paměti, kdo z vašich příbuzných měl cukrovku nebo infarkt nebo kdy jste zaváděli příkrmy u svých dětí. Ušetřilo by to nejen vaše nervy, ale především draze zaplacený čas lékaře, který by místo zaznamenávání těchto informací mohl léčit pacienty.

Tyto informace by kdekoli a kdykoli, třeba i v noci na pohotovosti, dohledal jakýkoli lékař. „I kdyby tak u každého přijímaného pacienta ušetřil tři minuty, za den je to hodina času navíc,” říká Jakub Hlávka, jenž vede Institut pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity. Podle něj by se tak dalo uspořit až deset procent nákladů. Možná ne hned, lidé by třeba podstoupili více zákroků, když by databáze odhalily nějaké problémy. Ale dlouhodobě bychom se díky elektronizaci mohli zaměřit na to, proč se v Česku lidé dožívají ve zdraví o deset let méně než ve Švédsku.

„Jenže nám v oblasti digitalizace ve zdravotnictví ujel vlak, někdy i o 20 let ve srovnání se zeměmi jako Dánsko,” míní Hlávka. Byť první úspěšné kroky už má Česko za sebou, například sjednocení formátu propouštěcích zpráv nebo elektronické recepty. Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba je brzdou pokroku nedostatek kapacit v oblasti IT. „Zde ještě umocněn specifiky resortu – například v podobě neexistence standardizace zdravotnické dokumentace,“ říká. Návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví však hromadně strhali nejen nezávislí odborníci, ale i zástupci dalších ministerstev.

Lépe podchytit neléčené problémy nebo snížit počet zbytečných návštěv u lékaře tedy stále neumíme. Průměr zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je pět návštěv lékaře za rok, v Česku je to osm. „Tedy lékaři v cizině stihnou za pět návštěv to stejné jako český doktor za osm,“ vysvětluje Hlávka. Regulace podle něj není řešení, ale bylo by dobré přemýšlet o tom, proč léčbu český lékař nestihne dříve, jestli je něco nežene spíše do kvantity než do kvality.

„Mohla by to kompenzovat třeba geriatrická klinika, kde by vyřešily všechny typické problémy starších lidí, například vysoký tlak, cukrovku a podobně. Během jedné návštěvy by se tak udělala práce za tři specialisty,“ míní Hlávka.

Zdravotnictví supluje sociální služby

Podle zprávy Evropské komise o stavu zdravotnictví z roku 2023 má Česko vysoký podíl nemocničních lůžek a relativně nízkou míru jejich obsazenosti. V době pandemie covidu, v roce 2021, se ještě zvýšil na 6,7 lůžka na tisíc obyvatel, průměr Evropské unie přitom činí 4,8 na tisíc obyvatel. „Zároveň byly v době před pandemií obsazené jen ze 67 procent, v celé EU byl průměr 73 procent, což naznačuje, že v oblasti nemocniční péče existuje prostor pro zvýšení efektivity,” píše se ve zprávě.

Snížené využití lůžek je přitom podle odborníků žádoucí a dochází k němu všude ve světě. A to zejména díky rozvoji jednodenní chirurgie, která umožňuje, aby pacient po zákroku odešel domů a nezůstal ležet v nemocnici, kde se o něj musí starat lékař a sestry.

Moderní medicína

Naše zdravotnictví se řítí do zdi. Dosadit politiky do pojišťoven byla chyba, říká expert

28. 11. 2024 ▪ 7 min. čtení

Jenže nižší obsazení nemocničních lůžek by mělo být doprovázeno jejich zrušením nebo restrukturalizací. A k tomu v Česku dlouhodobě nedochází.

Některá oddělení jsou málo obsazená, ale zároveň si vyžadují přítomnost personálu. „Typicky třeba dětská oddělení, kde slouží pediatři, kteří by jinak mohli být v terénu, nebo oddělení infekčních chorob,” dává příklad Hlávka.

Problémem je také interna, která obvykle supluje chybějící sociální služby. „Často v nich leží lidé, kteří by na Západě byli v nějakém domově se zvláštním režimem, třeba v Alzheimer centru. V Česku ale stále ještě panuje pocit, že musíme každého zachraňovat na přístrojích, v zahraničí už přitom více přijali postoj, který je spíš nechává bezbolestně umřít v prostředí mimo nemocnici. Mluvili jsme o tom s kolegou z Irska a ten říkal, že v žádném případě člověka s akutní fází Alzheimera, který už ani nepoznává svou rodinu, neodvážejí na jednotku intenzivní péče,” říká s tím, že v této oblasti je podle něj velký prostor pro zlepšení. A to i podle dat – v Česku je 2,4krát vyšší počet lůžek na JIP na tisíc obyvatel než v Evropské unii.

Až moc velká síť nemocnic

Česko bývá kritizováno také za příliš přebujelou síť nemocnic. „Je pravda, že v některých regionech Česka máme třeba ve 30kilometrové dojezdové vzdálenosti třeba dvě nebo i tři nemocnice. Měli bychom se ptát, jestli jsou v tak malé oblasti potřeba tři neurologie a tři kardiologie,” přemítá Hlávka.

Okresní nemocnice však často suplují primární péči, kterou nemáme dobře pokrytou ordinacemi praktických lékařů. Kdybychom tedy začali tyto nemocnice plošně rušit, tak by se mohla zhoršit dostupnost péče.

Dánsko podobný problém vyřešilo posílením telemedicíny a sítě praktických lékařů, kteří vyjíždí za imobilními pacienty do terénu. „Pro starého člověka je třicet kilometrů daleko, nemůže jet autem. A 80 procent lidí využívajících zdravotní péči jsou staří lidé,” upozorňuje Hlávka.

Ještě lepší řešení by podle experta bylo předělat některá lůžka v okresních nemocnicích na dlouhodobou geriatrickou interní péči, tedy službu někde na sociozdravotnickém pomezí – provozy by se tudíž nezavřely, jen by se transformovaly ve službu, kterou region nejvíce potřebuje. „A to je hodně primární péče a geriatrické dlouhodobé následné péče,” říká Hlávka.

Prevencí bychom ušetřili

Snižování výdajů je potřeba řešit, protože Česko se bude potýkat s výrazným stárnutím populace a s tím spojenými rostoucími náklady. Pečovat o devadesátníka je totiž v průměru o polovinu dražší než v případě šedesátníků. Jen za posledních deset let se výdaje z veřejných rozpočtů na zdravotní a na sociální péči zdvojnásobily z 250 na 500 miliard korun. „Je otázka, jestli jsme za ty peníze získali kvalitnější a dostupnější péči,“ uvedl výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada. Varoval, že lidé se budou dožívat vyššího věku nikoliv v plném zdraví, což bude nároky na systém dále zvyšovat.

Moderní medicína

Stáhněte si přílohu v PDF

Ušetřit peníze systému mohou také samotní lidé. „Kdyby se celý národ choval korektně, chodil na prevenci a nehuntoval si zdraví, tak z těch 500 miliard, které má pojišťovna, můžeme podle odhadů expertů ročně ušetřit až 100 miliard. To je pro představu skoro polovina deficitu státního rozpočtu v některých letech,” řekl už dříve v rozhovoru pro HN ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Jenže zatímco doposud rozpočet na prevenci u zdravotních pojišťoven rostl, největší pojišťovna VZP od příštího roku chce fondy na prevenci přiškrtit. Její klienti tak od příštího roku přijdou o dva nejžádanější příspěvky – na pohyb a na dentální hygienu. Pojišťovna je sloučí do jednoho, který může být u dospělých maximálně 500 korun a u dětí do 18 let až 2000 korun.

Doposud mohli dospělí čerpat na pohyb a dentální hygienu po tisícovce, v souhrnu tak přijdou až o 1500 korun. Důvodem je paradoxně to, že klienti tento fond hojně využívají, jenže zdravotní pojištění je letos 11 miliard v minusu a pojišťovny se dostávají do deficitu. K omezení tak pojišťovna přistoupila jednoduše kvůli hrozbě, že nebude mít dost peněz na uspokojení všech žádostí.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Moderní medicína.