Jak poznáme, že EU snižuje byrokratickou zátěž? A proč dnes máme jistotu, že se tak neděje?

Dny vánoční nám vedle dárků přinesly i zprávy o pokroku byrokracie Evropské unie na cestě k jednotné (a přísnější) regulaci obalů, požadavcích na jednotný design sanitek, odstranění výjimek v umísťování SPZ a ano, samozřejmě, o příchodu jednotného nabíjení mobilů, počítačů atp. přes USB-C.

Tyto zprávy následovaly zpravodajství o tom, jaké úsilí vyvine nová Evropská komise při odstraňování byrokratické zátěže nás všech, kdo v EU žijeme, podnikáme a pracujeme. V tomto kontextu a s příchodem nového roku stojí za to se zamyslet nad tím, jak poznáme, že se sliby komise začínají naplňovat.

Samozřejmě, zprávy o zavádění nových pravidel nic takového nesignalizují ani náhodou. Přemohu sympatie k argumentům „applistů“, že nebudeme čerpat pokrok z nabíjecích vstupů do jejich produktů, a zkusím ignorovat případ USB-C. Koneckonců sám, byť bez úsilí, nevlastním dnes s výjimkou svítidel na kolo nic, co by se pomocí USB-C nenabíjelo, a ta svítidla, týká-li se to i jich, jistě s USB-C zlevní.

Moc nechápu, proč se komise domnívá, že svět podnikání stále ještě miluje plýtvání obaly, je to koneckonců zbytečný náklad. Přesto se soustředím na poslední dva příklady, tedy SPZ a sanitky. Nepochybuji o tom, že jistě existuje studie, která nějak zdůvodňuje nezbytnost jednotného zbarvení sanitek. Ale jako člověk, který mj. pár let pobýval ve federálních USA a projel docela velký kus světa, mám velký problém uvěřit, že může dojít k nějaké škodě z toho, že design sanitek není v EU jednotně regulován z centra. Dovolím si náznak důkazu sporem: skutečně někdo ví o nějakém případu, kdy jste v jiné zemi EU potkali sanitku a netušili, že je to sanitka? A to i v Řecku či Bulharsku s jejich odlišnou abecedou.

A v případě umísťování SPZ, kterou motoristé komentují primárně pro ztrátu ikonických „alfiček“ s příslušnou cedulí na straně (nové nařízení zakazuje kvůli ochraně chodců umísťovat registrační značku po straně nárazníku či masky, jako je tomu například u některých vozů značky Alfa Romeo). Už někdy někde unikli přes hranice nějací zločinci, neb byla SPZ nalevo? Aneb kladu si onu pro Čechy „biblickou“ otázku: Komu tím, byrokrate EU, prospíváš?

Evropská unie dál definuje sebe sama skrze dluhy. Lékem je pouze ořezání výdajů

9. 12. 2024 ▪ 2 min. čtení

Čímž si dovolím dostat se ke dvěma osobním poznámkám ohledně legislativy a zjednodušování byrokracie. Pamatuji jednoho nejmenovaného evropského činitele, který se mě na kulturní akci ptal „jako ekonoma“, zda není problém s tím, že se jídlem nesmyslně plýtvá a že je současně příliš drahé. Když jsem odpověděl, že pro ekonoma jedno vylučuje druhé, zkusil jsem odvést pozornost tím, že jsem opáčil, proč něco takového zkoumá. Dozvěděl jsem se, historka je nejméně dekádu stará, že si naše evropská elita povšimla, že občané EU nemají pocit, že Evropská komise řeší věci, které se jich týkají. Takže z toho vznikl úkol: „Každou poradu bude mít každý účastník návrh na iniciativu.“ A činovníka napadly potraviny.

Nemohu se ubránit dojmu, že sjednocování designu sanitek musí mít základ v nějakém podobném cvičení.

A tím se dostávám k vlastní zkušenosti. Zhruba deset let jsem se živil restrukturalizacemi. Nejdřív v rámci firmy, kde jsem pracoval, pak v poradenství, dokonce pak i v ČNB. Zjednodušovat strukturu, procesy, byrokracii, to je koneckonců pro manažera denní chléb, který lze nepochybně aplikovat i na byrokratické procesy v EU.

Pokud aparát instituce nevěří výkřikům o zjednodušování, pojede vše jako dřív. Teprve v okamžiku, kdy už dojde k uvěření, že k procesu zeštíhlování skutečně dojde, reaguje pracovník instituce jinak. Ti méně schopní se snaží zneviditelnit, aby proces přežili. Ti lstiví začnou vytvářet důvody, proč je zrovna jejich činnost zcela nezbytná. A ti odvážní, s ambicemi nikoliv na dožití, ale na „velký kariérní skok“, dokonce mohou překonat sami sebe, aby navrhli něco ke zrušení či zjednodušení. Nebo k tomu mohou být dotlačeni podobně výjimečnými šéfy.

K něčemu takovému ale deklarace komise na téma „zjednodušení“ či „odlehčení“ byrokratické zátěže zatím skutečně vést nemohly. 

Nicméně, abych skončil pozitivně, ve zjednodušování byrokracie u nás můžeme začít věřit, až uslyšíme něco jako „rozhodli jsme se tuto již započatou a zdárně pokračující iniciativu na úrovni EU opustit, neb věříme, že by to občanům nic nepřineslo a členské státy to koneckonců, je-li třeba, již zvládají dostatečně“.

Tak už jen abychom se toho nejlépe za nové komise dožili.

Autor je hlavní ekonom Generali CEE Holding a bývalý guvernér ČNB