Akcionáři, plačte. Spor o miliardové odškodné za pád Agrobanky poslal Nejvyšší soud znovu na začátek

Ani po více než čtvrt století není u konce případ, kdy Česká národní banka (ČNB) poslala do nucené správy dříve největší soukromý peněžní ústav v zemi – Agrobanku. Část akcionářů se s tím nesmířila a za to, že je svým postupem připravila o jejich majetek, požadovala od centrální banky mnohamiliardové odškodné. Soudy sice žalobu zamítly, ale Nejvyšší soud vrátil ve čtvrtek spor o odškodné na začátek.

Oficiálním důvodem, proč ČNB poslala v září 1996 Agrobanku do nucené správy, byly potíže s likviditou – tedy nedostatečnými rezervami, které si u ní musely všechny banky ukládat. Faktickým však bylo to, že chtěla Agrobanku odstřihnout od kontroverzní skupiny Motoinvest finančníka Pavla Tykače. 

Ta krátce předtím zahájila kampaň „Drobní akcionáři, plačte,“ v níž skupovala akcie fondů či Agrobanky. Coby největší akcionář ji pak ovládla a s pomocí jejích peněz se snažila i o ovládnutí České spořitelny.

Zdravou část Agrobanky prodal nucený správce v roce 1998 skupině GE Money Bank (nyní Moneta Money Bank). Část menšinových akcionářů proti tomu protestovala – prodej zdravé části byl podle nich pod cenou a jim zůstala prakticky prázdná slupka. Prostřednictvím Spolku menšinových akcionářů Agrobanky proto již v roce 1999 podali žalobu, v níž požadovali 1,6 miliardy korun a k tomu ušlý zisk v řádu dalších desítek miliard.

Vytěsnění akcionáři O2 bojují s PPF o miliardy. Soud hledá „přijatelné“ znalce

13. 1. 2025 ▪ 5 min. čtení

Soud s řešením sporu čekal do doby, než skončí likvidace banky a bude jasné, kolik peněz zůstane věřitelům k rozdělení. Spolek z ní pro své členy nakonec dostal 177 milionů korun – tedy zhruba pět procent nominální hodnoty svého podílu. „Nechali jsme si udělat znalecký posudek, a kdyby byla likvidace řádně vedena, měli jsme dostat 32 procent,“ uváděl zakladatel spolku Jiří Kellner.

Loni v únoru Městský soud v Praze potvrdil verdikt prvoinstančního soudu, který žalobu zamítl. „Není příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem,“ uvedl předseda odvolacího senátu René Fischer, podle něhož nebyli akcionáři ani oprávněni žalobu podat. Jako poškozený se prý mohla přihlásit jen Agrobanka, vůči níž byl zákrok veden.

„Postup nuceného správce je delegovaný výkon státní správy. Nucený správce vykonává správu ve vztahu k Agrobance. Pokud by vznikla nějaká škoda z důvodu nesprávného postupu, tak vůči jinému subjektu, nikoli vůči menšinovým akcionářům,“ řekl Fischer. Pokud akcionáři chtěli proti postupu centrální banky protestovat, měli podle něj žalovat jednotlivé kroky nuceného správce. Podle Kellnera takto ale postupovat nemohli. „Nucený správce nám nedával žádné informace, nevěděli jsme, co se děje, a neměli jsme tak na co podávat žalobu.“

Spolek podal dovolání k Nejvyššímu soudu a ten mu dal za pravdu. V rozhodnutí předchozích soudů našel řadu pochybení. Neuznal Fischerův názor, že Spolek nebyl jménem akcionářů oprávněn žalobu podat či že akcionáři pochybili a nedostatečně se bránili krokům nuceného správce. Nejvyšší soud předchozím instancím také vytkl, že se při hodnocení příčinné souvislosti údajně vzniklé škody zabývaly jen samotným vyhlášením nucené správy a již ne možným nesprávným postupem nuceného správce při celé jeho jeho činnosti v bance.

„Soud se v novém řízení zaměří též na to, zda lze ve vytýkaném postupu nuceného správce skutečně spatřovat nesprávný úřední postup, zda na straně akcionářů, kteří své nároky postoupili žalobci, došlo ke vzniku tvrzené škody a zda tato škoda vznikla právě v příčinné souvislosti s vytýkaným nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím,“ konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí, kterým případ vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání.

Vzhledem k tomu, že soudy budou muset vést důkladné dokazování a vše nejspíš půjde i k odvolacím soudu, pravomocný verdikt padne až po třicátém výročí vyhlášení nucené správy.