Je dobře, že Trump jedná s Putinem o míru, ale začal vůbec nejhůř, jak mohl. Jak to může skončit?

Konečně! Fakt, že brzy mají začít jednání o příměří či rovnou míru ve válce na Ukrajině, je rozhodně dobrou zprávou. Až na naprosté výjimky končí každá válka jednáním. Bylo zřejmé, že to bude i případ války, kterou na Ukrajině rozpoutalo Rusko. Někteří politici a analytici (i v Česku) sice tvrdili, že konflikt musí skončit úplnou porážkou Ruska a postavením Vladimira Putina před mezinárodní soud, ale byly to naivní nesmysly, jak jsme v HN opakovaně vysvětlovali.

Pokud tedy američtí a ruští lídři skutečně začnou vyjednávat, nic proti tomu. Americký prezident Donald Trump to sliboval už během loňské kampaně, v níž byl nakonec přesvědčivě opět zvolen prezidentem. Plní sliby, dalo by se říct.

Jenže zároveň platí, že Trump na to jde tím vůbec nejhorším možným způsobem. Nejspíš platí často opakované tvrzení, že nečetl žádnou z knih, pod nimiž je jako autor podepsán. Protože jinak by se nemohl dopustit chyby, před kterou v těchto knihách sám varuje. O co jde?

Trump se jen zcela výjimečně odvolává na své předchůdce v prezidentském úřadu. Z jeho pohledu logicky – proč by to dělal, když o sobě tvrdí, že je nejlepším prezidentem, jakého USA kdy měly? V knize Vraťme Americe její velikost ale výslovně tvrdí, že při vyjednávání s představiteli režimů, které jsou vůči Spojeným státům nepřátelsky naladěny, by se měl každý prezident řídit slovy, jež v osmdesátých letech minulého století používal Ronald Reagan při jednání se Sovětským svazem – důvěřuj, ale prověřuj. Ve vztahu k Putinovi to Trump v žádném případě nedělá.

To, co zatím o Trumpových rozhovorech s Putinem víme, výborně zhodnotil Carl Bildt, někdejší švédský premiér a dlouholetý ministr zahraničí, nyní šéf prestižního think-tanku ECFR. „Udělat všechny důležité ústupky ještě předtím, než vyjednávání začalo, je rozhodně inovativní přístup,“ napsal ironicky. „K tomu se nesnížil ani Chamberlain,“ dodal Bildt v narážce na britského premiéra Nevilla Chamberlaina, hlavního autora mnichovské dohody z roku 1938 o zničení Československa.

Je to přesně tak – USA a Rusko ještě ani nezačaly jednat a Washington už zahodil všechny vyjednávací karty: Ukrajina se podle něj bude muset vzdát území ve prospěch Ruska, nestane se členem Severoatlantické aliance, může zapomenout na to, že by Američané na její území vyslali své vojáky za účelem garantování dojednaného příměří nebo míru. „Základní pravidlo diplomacie: nevzdávejte se ničeho bez toho, abyste výměnou za to něco získali,“ shrnul to profesor Michael McFaul, někdejší americký velvyslanec v Moskvě.

Analýza

Správná reakce na Trumpova cla se přímo nabízí. Brzdí ji dva muži, kteří si přitom říkají velcí Evropané

17. 2. 2025 ▪ 4 min. čtení

A aby toho nebylo málo, Trump nejprve 90 minut mluvil s Putinem a teprve pak zavolal ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému, aby ho o obsahu rozhovoru informoval. Logické by bylo udělat to naopak – nejprve zkoordinovat společné pozice s Ukrajinci a pak se pustit do jednání s agresorem.

O čem vlastně chce Trump s Putinem jednat, jestliže mu předem naservíroval velkou část z toho, čeho chce Kreml dosáhnout? Každé jednání je o kompromisech a ústupcích a nabízí se otázka, jaké ústupky tedy bude Washington připraven udělat, až samotná vyjednávání začnou. Kam dál ještě může zajít? S Trumpem nejspíš není vyloučené ani to, že bude ochoten zamyslet se nad ruským požadavkem z doby těsně před invazí na Ukrajinu, který by znamenal faktické zrušení rozšíření NATO o země někdejšího sovětského bloku. Mezi ně ovšem patří i Česko.

Trump konflikt na Ukrajině chápe prostě jako byznysové jednání dvou stran, které chce dotáhnout do konce. Nechápe bezpečnostní a strategické implikace ruské agrese, možné ohrožení dalších evropských zemí. Anebo to chápe, ale je mu to jedno. Že to je situace, která je pro nás krajně nebezpečná, je zřejmé.

Třeba vše dopadne krásnou dohodou (abychom použili Trumpova slova) a Rusové a Ukrajinci budou žít navěky v míru. Spíše je ale pravděpodobnější ptát se, proč by Putin neměl využít příležitosti a nežádat ještě mnohem víc. Zdá se, že Trump by příliš neváhal jeho přání splnit.

A my Evropané? Trumpův postup opět ukázal naši naprostou bezzubost. Nebyli jsme schopni nebo ochotni Ukrajinu vyzbrojit natolik, aby ruský postup zcela zastavila a válka zamrzla. Pak by Putin šel do vyjednávání s Trumpem v mnohem slabší pozici. Opět se ukazuje, že pravdu měli politici jako francouzský prezident Emmanuel Macron, kteří zdůrazňovali, že Evropa se už nemůže spoléhat na jiné, ale měla by být schopna zajistit svou obranu a bezpečnostní zájmy ve svém okolí sama. Jistě, byl by to proces na mnoho let. Ale jednou je prostě potřeba začít. Macrona neposlouchali Němci, Češi ani mnozí jiní. Důsledkem je, že jen bezmocně čekáme, co si Trump domluví s Putinem.