První, kdo ucítí nápor stárnoucí populace, budou rodiny seniorů. Kolaps systému bude postupný, předpovídá expert

Zásadní problém pro stárnoucí Česko je podle ekonoma Filipa Pertolda z akademického pracoviště CERGE-EI a poradce ministerstva práce a sociálních věcí, to, že se o nemohoucí seniory nebude mít kdo starat. „Klíčové bude dostat na trh práce dostatek pracovníků v sociální a zdravotní oblasti,“ říká. Jejich práce podle něj musí být nejen správně ohodnocená, ale také zorganizovaná tak, aby lidé v profesi, která je spojená s velkým psychickým a emočním tlakem, vydrželi pracovat dlouhodobě.

V souvislosti se stárnutím populace se mluví o tom, že hrozí kolaps sociálního či zdravotního systému. Co si pod tím představit?

Není to akciový trh, který by kolaboval ze dne na den, neuvidíme to v přímém přenosu na obrazovce televize. Velká část sociální péče se řeší uvnitř rodiny, takže nejprve rodiny pocítí větší zátěž. Při odchodu nejsilnější generace narozené koncem 60. a v 70. letech do důchodu pak začne být vidět nedostatek personálu v sociálních a zdravotních službách. To bude vytvářet tlak na systém, aby se optimalizoval, aby služby živelně nezanikaly.

Kdy k tomu dojde?

Ve třicátých letech. Někteří lidé půjdou do důchodu dřív, i když byly předčasné důchody znevýhodněny. To se týká i pečovatelského personálu, a navíc jistě bude velký tlak zařadit sociální pracovníky do skupiny náročných profesí s nárokem na dřívější nezkrácený důchod. Zatím tam nespadají.

Co by tedy vládní politici měli dělat, aby byl systém udržitelný?

Je třeba smysluplněji nastavit síť sociálních a zdravotních služeb a vyřešit rozpory a neefektivnosti tam, kde překrývá působnost ministerstva práce a zdravotnictví. Co se týče zdravotnictví, tak velké rezervy jsou v digitalizaci, v počtu lékařů - máme velký počet nemocnic a každá má své lékaře. Obecně veřejný sektor zaostává v oblasti řízení lidských zdrojů - měl by umožnit pracovníkům v těchto službách dělat na částečný úvazek a zjednodušovat jim těžkou práci, aby mohli odcházet z trhu práce postupně - čerpat důchod a u toho pracovat. Starat se o to, aby tahle práce nebyla podfinancovaná a zmírnil se psychický tlak.

Těžko můžeme spoléhat na pečovatelky a sestry pracující při důchodu. Navíc lidí v této profesi bude zapotřebí větší množství než dosud. Kdo bude pracovat v tomto sektoru?

Ano, budeme potřebovat mladší lidi, například imigranty. Těch ve zdravotnictví už pracuje hodně, ale ne na kvalifikovaných pozicích. Stát by měl odstranit bariéry pro vstup zahraničních pracovníkům do služeb ve zdravotnictví - uznat jim vzdělání ze zahraničí, zajistit jim jazykové kurzy. Část pracovní síly by se pak vzhledem k automatizaci a digitalizaci v průmyslu mohla přirozeně přesunout právě do sociálních služeb, stát jim v rámci aktivní politiky zaměstnanosti poskytne rekvalifikaci. Mladší demografické ročníky budou slabší a nelze čekat, že si masivně budou volit profese v sociální a zdravotní oblasti.

Kromě personálu budou zřejmě chybět také institucionální kapacity - domovy pro seniory, zdravotnická zařízení se budou muset více soustředit na léčbu potíží spojených s vyšším věkem, na hospitalizaci seniorů. Jak velký to podle vás bude problém?

Kapacity pro institucionální péči chybí už teď, v domovech seniorů jsou dlouhé čekací doby, na druhou stranu část nemocnic slouží pro dlouhodobou péči. Obecně kapacity chybět budou, a tak bude větší tlak bude na domácí péči, což ale bude vytvářet nepřiměřený tlak na rodiny a domácnosti. Pro rodiny by tu měly být dostatečné a dostupné odlehčovací služby, za to jsou zodpovědné hlavně obce. Institucionální péče je hodně drahá, nemocnice často suplují sociální péči. Pro vznik nových senior domovů bude potřeba soukromých i veřejných investic.

Premiér spolu s ministrem práce a ministrem financí v prosinci podepsali memorandum o spolupráci s Českou asociací pojišťoven ohledně výstavby nových domovů seniorů. Pojišťovny se zavázaly, že do nich budou investovat ze svých rezervních fondů. Vyřeší to převis poptávky po těchto službách?

Soukromý kapitál vidí příležitost a je ochoten do těchto investic jít. Systém sociálních služeb ale musí fungovat jako celek, aby to bylo finančně dostupné a neřešilo to situaci jen u vysokopříjmových domácností. Ty si dražší péči v soukromých zařízeních mohou dovolit.

Kde by podle vás měl stát na oblast péče o rostoucí populaci seniorů hledat peníze?

Lidé na to budou muset přispívat víc z vlastních kapes, případně se to bude hradit z vyššího pojistného, z jiných daní. Rodiny samy budou muset vydávat víc peněz za sociální služby. U důchodového systému můžeme jeho dlouhodobou udržitelnost částečně řešit delšími kariérami - tedy že lidé pracují déle, odvádějí déle pojistné a do penze nastupují později. Ve financování systému sociálních služeb tohle udělat nejde. Zdravotní prevence by pak měla být jedna z priorit každé vlády, to umožňuje následně ušetřit na zdravotních a sociálních službách. Pro lidi v terminální fázi života se ale výdajům nevyhneme.

Stárnoucí Česko

Stáhněte si přílohu v PDF

Na ministerstvu práce opakovaně analyzují německý model pro povinné pojištění dlouhodobé péče. Jde o myšlenku vedle současného zdravotního a sociálního pojištění zavést ještě další typ pojištění. Je to řešení?

Není to nic jiného než zvyšování daní z práce. Čím víc budeme práci zatěžovat, tím se legálnímu zaměstnávání budou lidé a firmy víc vyhýbat. Byl bych raději, kdyby náš daňový systém směřoval víc k majetkovým daním a víc se zdaňovaly negativní externality jako ničení přírody nebo nezdravý životní styl. 

Lidé, kteří ztrácejí soběstačnost, mají k dispozici dávku příspěvek na péči. Plní svůj účel? Mluví se o tom, že ho příjemci často dávají příbuzným bez vazby na pomoc místo aby si za něj nakoupili profesionální sociální služby. To pak v důsledku brání vzniku široce dostupné sítě těchto služeb.

Využití příspěvku není podmíněno čerpáním těch služeb, je na příjemci, jak si péči zajistí. Hodně to podporuje péči v rodině a nedostatečně motivuje k nakupování služeb. Péče o blízkého je citlivá záležitost, není to jen o ekonomickém rozhodování, vstupují do toho vztahy uvnitř rodiny. Reálně nevíme nic o tom, jak peníze putují k pečujícímu. Platit za služby někomu v rodině je citlivá věc, není to standardní transakce. Současné nastavení příspěvku posiluje tradiční rozdělení rolí, kdy primárně ženy se cítí za péči uvnitř rodiny zodpovědné. Dovedu si představit, že by se ženám mohlo víc odlehčit, kdyby byl příspěvek víc navázaný na nákup těch služeb a byly i více dostupné. Žádná změna ale není na stole. 

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stárnoucí Česko.