Ekonomika se přehřívá, enormní zbrojní výdaje roztáčejí inflaci. Ruská vláda proto s nadějí vzhlíží k USA

Jsme pod tvrdým tlakem sílících západních sankcí, ale naše hospodářství jim úspěšně odolává. Roste vyšším tempem než celý svět, o vyspělém Západu nemluvě. Tak nějak předestřel hospodářský a sociální obraz Ruska jeho premiér Michail Mišustin, který minulý týden předstoupil s obšírnou zprávou před poslance Státní dumy, dolní komory parlamentu Ruské federace. V té části, jež byla zveřejněna v ruském tisku, nepadla ani zmínka o Ukrajině, pouze to, že solidní příjmy federálního rozpočtu, které loni meziročně stouply o více než čtvrtinu, umožnily bez problémů financovat „zvláštní vojenskou operaci“. Tečka.

Z čísel, která předestřel zákonodárcům premiér, i z jeho argumentů srší sebejistota a spokojenost, kterou ovšem nesdílí Centrální banka Ruska a její šéfka Elvira Nabiullinová, jejíž hodnocení i prognózy jsou mnohem obezřetnější. Její odhodlání držet ještě dlouho klíčovou sazbu na 21 (a možná i více) procentech nesmírně irituje ruský byznys, který bývalou ekonomickou poradkyni prezidenta Vladimira Putina vyloženě nesnáší. Podle ní svojí přísnou měnovou politikou dusí firmy.

Růst HDP: Za dva roky o více než osm procent

Hrubý domácí produkt podle předběžné zprávy Rosstatu loni meziročně stoupl o 4,1 procenta, tedy stejně jako v roce 2023, kdy vládní statistici zvedli původní údaj z 3,6 na 4,1 procenta.

Nominální hodnota ruského HDP loni poprvé přesáhla 200 bilionů rublů, což je proti roku 2020 (107,3 bilionu rublů) skoro dvojnásobek. Pro srovnání – Německo za rok 2024 udává 4,3 bilionu eur, což odpovídá sumě přes 400 bilionů rublů. 

„Lokomotivou růstu se stala domácí poptávka – jak investiční, tak spotřebitelská,“ prohlásil před poslanci Mišustin, předsedající federální vládě od ledna 2020. Prezident Vladimir Putin mu loni v květnu po své inauguraci svěřil premiérské křeslo podruhé, přičemž jednotlivé ministerské posty obsadil novými lidmi.

Mišustin se pochlubil také impozantním růstem federálních příjmů, které loni meziročně vzrostly o více než čtvrtinu na 36,7 bilionu rublů. „To nám pomohlo dostát sociálním závazkům, zahájit nové perspektivní projekty a také realizovat opatření v oblasti národní bezpečnosti, včetně těch v rámci speciální vojenské operace,“ uvedl premiér. Poslance také ujistil, že jednou z priorit jeho vlády je posílit „technologickou nezávislost“ Ruska a rozvíjet vztahy se spřátelenými zeměmi.

Základní makroekonomické údaje, které Moskva předkládá, v zásadě odrážejí realitu. Jeho hospodářství skutečně roste, v prvé řadě díky výraznému zvyšování vojenských výdajů. „Rusko aktivně financuje svůj vojenskoprůmyslový komplex, přičemž zvýšilo svůj státní dluh a zvedlo daně,“ uvedl v rozhovoru pro ruské vysílání Hlasu Ameriky ekonom Vladislav Inozemcev, kritik Kremlu, který byl v květnu zařazen na vládní seznam „zahraničních agentů“. Žije střídavě v Moskvě a Paříži. Podle něj „oficiální výdaje“ ministerstva obrany v období 2021–2024 stouply z přibližně čtyř bilionů na více než 11 bilionů rublů, což odpovídá asi osmi procentům HDP, což je nejvyšší číslo od rozpadu Sovětského svazu.

Rozhovor

Trump chce Rusko využít k vytvoření nového světového řádu. Urychluje přitom mocenský úpadek USA

26. 3. 2025 ▪ 8 min. čtení

„Tyto peníze byly fakticky nality do hospodářství a povzbudily růst, ale navyšovat zbrojní výdaje takovým tempem již nebude možné, narazí na strop, a proto dynamika HDP zvolní,“ dodává Inozemcev.

„Ruská ekonomika je ve špatném stavu, který se dále zhoršuje. Sankce Západu sice nevedly k jejímu krachu, ale jsou účinné ve smyslu, že prakticky zastavily investice do rozvoje či obnovy s výjimkou vojenských projektů. Fixní aktiva tak zastarávají a blíží se okamžik, kdy přestanou mít schopnost uspokojovat i základní poptávku v ekonomice. Otočit tento proces podle mého názoru nepůjde bez zahraničního kapitálu,“ komentuje Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Research pro Česko a Slovensko.

Rýsuje se návrat zahraničních firem?

Podle Pavla Sobíška je proto logické, že Rusko sonduje podmínky, za nichž by administrativa USA uvolnila finanční sankce a umožnila americkým firmám opětný vstup na ruský trh. „Pro prezidenta Trumpa s jeho posedlostí těžbou všech možných nerostných surovin je to lákavé sousto. Obávám se, že o takovém dealu už dnes probíhají konkrétní jednání,“ podotýká český ekonom.

Ruská vláda nedávno oznámila, že „připravuje podmínky“ pro návrat zahraničních firem. Ale tak jednoduché to zase nebude, protože Moskva se zřejmě cítí být pánem situace a bude diktovat své požadavky.

Vládní experti – na základě zadání Kremlu – již posuzují, za jakých podmínek by se mohly do Ruska vrátit zahraniční společnosti. Moskva ale připravuje vlastní „noty“, jak uvedl koncem února list Vedomosti. Návrat by měla každé konkrétní firmě povolit vládní komise pro zahraniční investice.

Francouzský Renault, který před napadením Ukrajiny kontroloval největší ruskou automobilku AvtoVaz, údajně již projevil zájem o opětovný vstup na ruský trh. Alespoň to tvrdí citovaný list.

Francouzi svůj většinový podíl prodali v květnu roku 2022 za symbolický jeden rubl státnímu ústavu NAMI pracujícímu pro autoprůmysl, přičemž si vymínili přednostní právo na zpětný odkup akcií během následujících šesti let.

Premiér Michail Mišustin uvedl, že zahraniční partneři budou muset respektovat pravidla stanovená vládou, například zaručit, že vysoký podíl materiálů a komponentů budou odebírat od ruských firem. Moskva tedy bude požadovat „vysokou míru lokalizace“.

Z toho plyne, že návrat bude pro zahraniční firmy představovat určitá rizika. Nicméně, jak podotýká Pavel Sobíšek, podepsání „míru“ na Ukrajině stavidla rychle otevře. „Předpokládám, že první firmy se vrátí do Ruska v roce 2026. Bez ohledu na další aspekty ukončení války to bude pro Moskvu velké vítězství, které by bylo nemyslitelné bez geopolitického obratu USA,“ poznamenává Sobíšek.

Rozhodně by u toho ale neměla být česká Škoda Auta, dcera Volkswagenu, která zastavila veškerou výrobní činnost v Rusku krátce po jeho ozbrojeném vpádu na Ukrajinu. To mělo zásadní dopad na veškeré její obchodní aktivity v Rusku. „Škoda Auto je za všech okolností odpovědná společnost, která plně respektuje a důsledně dodržuje veškerá pravidla mezinárodních sankcí vůči Rusku. Obnovení obchodních aktivit v Rusku ani navázání nových obchodních vztahů s ruskými subjekty se neplánuje,“ sdělil HN mluvčí automobilky Tomáš Kotera.

Centrální bance se nedaří krotit inflaci

Zatímco vláda ústy svého premiéra „velebí“ své hospodářské úspěchy, Centrální banka Ruska je ve svých hodnoceních i makroekonomických předpovědích mnohem obezřetnější. Letos počítá s meziročním růstem HDP v rozmezí od jednoho do dvou procent, přičemž příští rok by měla dynamika zvolnit na 0,5 až 1,5 procenta. Zrychlení očekává až v roce 2027.

Hodně bude záležet na příjmech státu z těžby ropy a zemního plynu, a to přesto, že přínos tohoto klíčového sektoru pro federální rozpočet v posledních letech – mimo jiné kvůli vyššímu výběru „neropných“ daní – klesl. Firmy těžící ropu a zemní plyn loni přispěly federálnímu rozpočtu sumou odpovídající 27 procentům federálních příjmů (11,13 bilionu rublů).

Ruská centrální banka ve svém základním vývojovém scénáři počítá, že ropa Ural letos zlevní na průměrných 65 dolarů za barel a v období 2026–2027 se bude pohybovat kolem 60 dolarů. Důvodem má být mírnější tempo globálního růstu vyvolané hlavně sílícím obchodním ochranářstvím, zejména ze strany USA.

Ruské hospodářství ovšem nejvíce trápí přetrvávající vysoká míra inflace, kterou by centrální banka chtěla během příštího roku dostat na „cílená“ čtyři procenta. Podle posledních údajů za únor meziročně činila 10,1 procenta.

To je také důvod, proč se Centrální banka Ruska v čele s Naibullinovou, rozhodla 21. března zachovat klíčovou sazbu na 21 procentech (na této úrovni je od konce loňského října). „Současný inflační tlak polevil, ale je nadále vysoký. Domácí poptávka stále roste mnohem rychlejším tempem než nabídka zboží a služeb,“ zdůvodnilo představenstvo banky své rozhodnutí.

Přetrvávající vysoká inflace podle šéfky centrální banky zřetelně signalizuje, že výrobní kapacity v hospodářství nestačí poptávce. Ruské zbrojovky často jedou na tři směny, chrlí tanky, obrněná vozidla, bojové drony, střely a další munici. Vysokými mzdami přetáhly spoustu kvalifikovaných lidí z „civilních“ odvětví. Podnik, který si chce zaměstnance udržet, jim musí přidat, promítnout vyšší mzdy do nákladů a zvednout ceny. To rovněž podněcuje inflaci, stejně jako poměrně velkorysá indexace důchodů a dalších dávek.

Zbrojovky také vyšroubovaly poptávku po surovinách a materiálech, což platí i pro nákupy strojů a zařízení. Těch se pak citelně nedostává pro „civilní“ výrobu.