Je správně, aby o prezidentovi nerozhodli voliči, ale soud? Jak chápat vyřazení Marine Le Penové z politiky

Marine Le Penová vede ve všech průzkumech veřejného mínění. Pokud by se ve Francii konaly prezidentské volby nyní, v prvním kole by celkem pohodlně zvítězila. A ve druhém, rozhodujícím kole by měla velmi slušnou šanci na vítězství. Prezidentkou Francie by se tak poprvé v historii stala žena, vůbec poprvé by se taky do Elysejského paláce dostala zástupkyně krajní pravice – Le Penová je lídryní Národního sdružení, dříve známého pod názvem Národní fronta. Od loňska je v rámci Evropského parlamentu spojenkyní hnutí ANO Andreje Babiše.

Jenže cestu k vítězství Le Penové, aspoň pro tuto chvíli, zatarasil pařížský soud. Uznal ji vinnou ze zpronevěry veřejných peněz a odsoudil ji, mimo jiné, k zákazu kandidovat do veřejných funkcí na pět let. Prezidentské volby budou ve Francii v roce 2027, a Le Penová je tedy nestihne. Pokud tedy odvolací soud verdikt nezmění.

Je namístě, aby o tom, koho lidé mohou či nemohou volit do nejdůležitější funkce ve státě, rozhodovali soudci? Ideální stav to rozhodně není, je to, asi jako kdyby Babiše soud uznal vinným v kauze Čapí hnízdo a zároveň mu zakázal politickou činnost. Podstatné je ale toto – ve Francii, stejně jako v některých dalších zemích, jde o součást tamního práva. Nejde tedy o nějaký výmysl soudců, ale o celkem běžně používané opatření.

O možnost kandidovat tak kvůli jednomu ze svých četných skandálů na čas přišel třeba někdejší italský premiér Silvio Berlusconi, přímo ve Francii tento zákaz postihl například někdejšího konzervativního premiéra Alaina Juppého. Ten dostal dokonce desetiletý zákaz kandidovat. Odvolací soud tento trest zmírnil na jeden rok. To se může přihodit i Le Penové – ještě tedy není jisté, že je ze souboje v roce 2027 skutečně vyřazena.

Odsouzeníhodná brutalita vůči ukrajinským vojákům. Trumpovo pozastavení pomoci kritizuje i Marine Le Penová

4. 3. 2025 ▪ 2 min. čtení

Platí tedy, že odsouzení Le Penové není žádným spiknutím establishmentu proti neortodoxní političce. Jsme v procesu uplatňování zásad právního státu, byť tento konkrétní trest, který soud uvalil, z českých poměrů neznáme. Navíc vše mohou změnit odvolací soudy.

Le Penová byla uznána vinnou z toho, že spolu se svými spolupracovníky zpronevěřila prostředky, které měla její strana k dispozici na činnost v rámci působení v Evropském parlamentu. Tyto peníze ale roky nelegálně používala na domácí kampaň ve Francii. To je trestné.

Pokud by Le Penová nakonec skutečně nemohla na prezidentku kandidovat, nelze automaticky říct, že se tím krajní pravici zahradila cesta k moci. Velmi populární je i druhý muž strany, Jordan Bardella.

Tomu je teprve 29, což může některé voliče odradit, zatím nikdy neprošel dvoukolovým systémem voleb, jako je ten prezidentský. Na druhou stranu, polarizuje mnohem méně než Le Penová, jejíž otec a zakladatel její strany Jean-Marie Le Pen byl známým antisemitou a radikálem. Bardella by tak mohl mít ve dvoukolovém systému větší šance než Le Penová, které by miliony Francouzů nikdy nedaly hlas už kvůli jejímu jménu. Levicový deník Libération tak napsal, že by v zájmu zastavení krajní pravice bylo lepší, kdyby za ni Le Penová kandidovala.

Zatím tedy není jisté ani to, že je Le Penová ze souboje vyřazená, ani to, zda její případný vynucený odchod její politický proud skutečně oslabí. Jisté je jen to, že francouzská politika, v posledních letech kvůli nerozhodným výsledkům parlamentních voleb velmi chaotická, se nyní stává ještě nepředvídatelnější.