Poněkud neklidný Babiš a nejbohatší Češi jako loupeživí baroni: vzpomíná Síkela, který je poznal zblízka

Není rukavice, kterou bych nezvedl, tvrdí Jozef Síkela, dnes eurokomisař, předtím ministr průmyslu a obchodu a ještě dříve vysoce postavený bankéř působící na mezinárodní úrovni. Vysvětluje tím, proč se po vstupu do politiky začal pouštět do ostrých přestřelek na sociálních sítích, v čemž občas pokračuje i nyní, když už je členem Evropské komise. Stínovou ministryni financí za hnutí ANO například nazývá Alena Dlužena Schillerová.

Síkela o své zkušenosti s vrcholnými politiky i byznysmeny promluvil v podcastu Bruselský diktát. Odhalil, že se role eurokomisaře chtěl na poslední chvíli vzdát, protože mu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová podle jeho slov nedala portfolio, které mu původně slíbila, tedy mezinárodní obchod. „Některé sliby nebyly dodrženy,“ říká o von der Leyenové. Přičemž z toho viní i některé kolegy z hnutí STAN, které ho do politiky vyslalo.

„Říkal jsem si, jestli v tom není nějaký záměr, jestli není jiná preferovaná osoba. Takže jsme chvíli byli v rovině, že možná budeme hledat nového eurokomisaře,“ vzpomíná Síkela na okamžik, kdy mu von der Leyenová nabídla portfolio pro vědu a výzkum. A on ho odmítl. Potvrzuje tedy spekulace, že část STAN by na jeho místě raději viděla Danuši Nerudovou, která byla jedničkou hnutí v červnových volbách do Evropského parlamentu.

Síkela následně odmítl i nabídku stát se eurokomisařem pro obranu. Poté přijal portfolio pro mezinárodní partnerství – to zahrnuje rozvojovou pomoc a snahu navázat blízké ekonomické vazby s třetími zeměmi tak, aby v nich nepřevládl čínský nebo ruský vliv.

Bruselský diktát

Nejbohatší lidi v Česku připomínají loupeživé barony, říká Síkela ve velmi upřímném rozhovoru

25. 3. 2025 ▪ 1 min. čtení

Síkela v podcastu Bruselský diktát vzpomíná i na svůj přestup z vysokých manažerských postů v bankovnictví do politiky. Tvrdí, že šéf ANO Andrej Babiš byl tehdy tvrdě proti. „Známe se opravdu velmi dlouho a měli jsme velmi korektní vztahy. Vzal to tak jako pokaždé, když s ním někdo má názorové rozdíly. Pokud vás potřebuje, tak to funguje. V okamžiku, kdy máte jiný názor a neděláte věci tak, jak by chtěl on, tak začne být neklidný. Přechází to do roviny osobních útoků a urážek,“ uvádí Síkela.

Pokud se Babiš letos po volbách opět stane českým premiérem, je otázkou, jak spolu oba muži dokážou ve svých nových rolích komunikovat. „V tom, co považujeme za dobré pro Evropu a pro Česko, se minimálně podle posledních kroků Andreje Babiše diametrálně lišíme,“ říká Síkela v narážce na to, že Babišovo ANO je od loňska v EU spojencem Viktora Orbána nebo Marine Le Penové ve frakci Patrioti pro Evropu. Síkela ji v rozhovoru nazývá Populisté pro Evropu.

Na základě svých zkušeností z bankovnictví Síkela tvrdí, že „když se podíváte na top sedm nejbohatších Čechů, tak to není nic, čím bychom se chtěli chlubit“, ve smyslu toho, jak tito lidé vybudovali své byznysy. Tyto miliardáře srovnává s loupeživými barony, což je termín používaný pro praktiky nejbohatších Američanů v druhé polovině devatenáctého století. „Holt ty devadesátky byly takové, jaké byly,“ uvádí o českých poměrech.

Výslovně pak zmiňuje Daniela Křetínského, se kterým se jako ministr dostal do ostrého konfliktu kvůli koupi firmy Net4Gas státem. „Třeba po něm bude jednou taky něco pojmenováno,“ řekl Síkela v podcastu v narážce na to, že po takzvaných amerických „loupeživých baronech“, jako byli John Rockefeller nebo Andrew Carnegie, se dnes ve Spojených státech běžně jmenují ulice nebo třeba nadace. „Třeba skládka v Čáslavi,“ uvedl Síkela v narážce na tamní skládku, která patří jedné z Křetínského firem. Ta se dostala do sporů o poplatky, v nichž šlo o stovky milionů korun.