Politická dezinformace v Česku: Jak ruské taktiky otrávily pole české demokracie

Jednou z nejvážnějších hrozeb pro integritu demokratických institucí v Evropě jsou politické dezinformace. Přímo podkopávají principy sebeurčení, veřejné diskuse a odpovědného demokratického vládnutí.

Hrozba politické dezinformace je obzvláště relevantní pro Českou republiku, která se stala jedním z nejhlasitějších odpůrců agresivní ruské zahraniční politiky a hybridních operací. V reakci na to Rusko zformovalo a neustále zdokonaluje sofistikované dezinformační taktiky s cílem ovlivnit veřejné mínění a zneužít společenské zranitelnosti v Česku.

Zatímco vlivové operace cizích mocností v České republice jsou již dlouho vnímány jako závažný problém, dosavadní protiopatření se ukázala jako nedostatečná. Společenskou soudržnost země to činí čím dál více zranitelnou vůči vytrvalým dezinformačním kampaním. Navzdory opakovaným varováním českých zpravodajských služeb a širší bezpečnostní komunity před pokračujícím ruským zasahováním a naléhavou potřebou komplexní reakce zatím nebyla přijata ucelená národní strategie.

Analýza hlavních dezinformačních strategií Ruska spolu s hodnocením jejich dopadů poukazuje na potřebu ambicióznější a dlouhodobě udržitelné protidezinformační strategie. Tato analýza nastíní konkrétní opatření, která mohou česká vláda a občanská společnost přijmout ke zmírnění ruského vlivu a posílení odolnosti společnosti.

Kdo šíří dezinformace?

Dezinformace jako nástroj v arzenálu autoritářské propagandy nejsou pro Českou republiku ničím novým. Ve druhé polovině 20. století byla Československá socialistická republika – stejně jako Sovětský svaz a jeho další satelity – vystavena neustálé a komplexní propagandistické kampani. Od škol přes umělecké výstavy až po pracoviště byly vizuální obrazy a audiokomunikace využívány k tomu, aby realitu přednášely tak, jak si Moskva přála, aby ji socialističtí občané Československa vnímali.

Po pádu Sovětského svazu a obnovení svobody slova a projevu zažila Česká republika postupný nárůst produkce alternativních médií jednotlivci – což bylo v době přísné sovětské cenzury v zemi nepředstavitelné. Tato média začala vytvářet alternativní, a někdy i konspiračně laděný obsah, který zpochybňoval mainstreamová média a převládající narativy. Například Ondřej Geršl, zakladatel jedné z největších aktivních nezávislých dezinformačních sítí s téměř milionem návštěv měsíčně, vytvořil svou zpravodajskou platformu AC24 kvůli nespokojenosti s tím, co vnímal jako „nepravdivé“ zpravodajství o útocích z 11. září ve Spojených státech.

Podobná média fungují především na základě darů od publika a příjmů z reklamy – v podstatě slouží jako podnikatelské projekty svých vlastníků, zejména na platformě Telegram. Ačkoli tyto mediální subjekty přispívají k šíření dezinformací, jejich vznik nebyl řízený vnějším aktérem, jako je Ruská federace, ale probíhal organicky v reakci na liberalizaci země, která otevřela nové možnosti pro svobodu projevu a myšlení bez redakčního dohledu státu.

Později však mohly být některé z těchto dezinformačních sítí a influencerů kooptovány ruskými agenty. Rusko se snažilo udržet svůj vliv v Česku, jehož vnímalo jako klíčový most do západní Evropy, nacházející se v samotném srdci kontinentu. První pokus o organizovanou politickou dezinformační kampaň či vlivovou operaci lze vystopovat do roku 2008, kdy se Rusku podařilo úspěšně odradit českou veřejnost od souhlasu s umístěním amerického radarového systému protiraketové obrany.

Výrazný zlom nastal kolem roku 2014, kdy se v Česku začalo ve větší míře institucionalizovat mediální prostředí a firmy s přímými, nebo častěji nepřímými vazbami na Rusko. Toto období se shodovalo s anexí Krymu a migrační krizí v EU, během nichž se v českých i širších evropských médiích začaly objevovat typické protiunijní a protizápadní narativy. Mezi častá témata patří například údajná absence suverenity Ukrajiny či zemí EU nebo označování Ukrajiny za loutkový stát Spojených států. Výzkum NATO StratCom tyto trendy zaznamenal již v roce 2016.

Podle StratCom Centre of Excellence se již v období před anexí Krymu objevují první stopy specializovaných vlivových operací připravovaných v Rusku. V rámci těchto operací byly dezinformační narativy poprvé zavedeny do domácích dezinformačních sítí členských států EU, přičemž byly postaveny na již existujícím konceptu „alternativních médií“, který byl v jednotlivých zemích EU přítomen. Cílem Ruska bylo oslabit soudržnost členských států EU – jak v rámci unie jako celku, tak uvnitř jednotlivých států. Počítalo, že tím zabrání efektivnímu a rozhodnému postupu EU nebo kolektivního Západu proti ruské agresi a porušování pravidel, včetně hybridních aktivit, jako byly a jsou atentáty, průmyslová sabotáž nebo kybernetická kriminalita.

Svoboda slova vs. národní bezpečnost

České vlády se nepokusily důsledně vymýtit zjevně proruské sítě – jednak to bylo právně téměř nemožné, pak to ale ani nebylo prioritní agendou. Ačkoli bezpečnostní audit státu v roce 2016 zdůraznil naléhavou potřebu začít se tímto problémem zabývat, většina vládních reakcí až do roku 2020 zůstala jen na papíře. K dalšímu posunu došlo s příchodem krize covidu-19, kdy dezinformace začaly přímo odporovat vládním opatřením v oblasti ochrany veřejného zdraví a způsobovaly přímé škody na životech. V tomto bodě již vláda nemohla přehlížet hrozby, které představovali nejškodlivější dezinformační aktéři, a musela jednat s cílem ochrany občanů i kritické infrastruktury země.

Politická analýza Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) z roku 2021 popisuje, jak vláda nebyla na tuto výzvu vůbec připravena a že i nejvyšší úrovně doporučených opatření se již ukázaly jako nedostatečné v jiných zemích, například ve Spojeném království nebo na Tchaj-wanu. Namísto vytvoření centralizovaného orgánu při Úřadu vlády, který by se věnoval výhradně boji proti dezinformacím, doporučení navrhovala pouze zřízení pracovních skupin na úrovni jednotlivých ministerstev.

Od roku 2021 lze pozorovat trend odporu, kdy se česká vláda začala pokoušet o očistu země od dezinformačních sítí – s různou mírou úspěchu. Po invazi Ukrajiny Ruskem v únoru 2022 začaly EU a národní vlády aktivně odstraňovat Ruskem podporované dezinformační sítě. V České republice to vedlo k úplnému zrušení několika těchto sítí, zatímco jiné přestaly být aktivní kvůli zvýšenému dohledu a právním důsledkům. Mezi sítě zrušené bezprostředně po invazi na Ukrajinu patřily například Aeronet.cz, Protiproud.cz, Českobezcenzury.cz, Voxpopuliblog.cz, Prvnízprávy.cz, Czechfreepress.cz, Exanpro.cz a Skrytápravda.cz.

Vedoucí výzkumník AMO Pavel Havlíček ve své analýze popsal důvody, proč se české vládě po únoru 2022 nepodařilo komplexně a systémově bojovat proti dezinformačním sítím v zemi. Jedním z těchto důvodů byl politický strach elit z toho, že navrhovaná protiopatření budou veřejností vnímána jako omezování svobody slova – téma, které v postsovětském Česku stále vyvolává silně emotivní debaty. Zemi chyběly potřebné právní mechanismy, které by umožnily efektivní stíhání problematických médií, a soudy často rozhodovaly ve prospěch dezinformačních sítí s odvoláním na svobodu projevu. Například výše zmíněný Ondřej Geršl se se svou platformou AC24 nebál postavit před soud a obhajovat svou dezinformační síť.

Komentář Ondřeje Housky

Trump couvá z mírových rozhovorů o válce na Ukrajině. A Putinovi tím dává ten největší dárek

21. 5. 2025 ▪ 4 min. čtení

Totéž však nelze říci o sítích s evidentními vazbami na Rusko, jejichž provozovatelé se snaží udržet přísnou anonymitu. V rámci posledního velkého skandálu týkajícího se zahraničního vlivu v zemi musel operátor média Voice of Europe Artyom Marčevskij přes noc uprchnout z České republiky poté, co byla zveřejněna zpráva mapující jeho napojení na Vladimira Putina. On a Viktor Medvedčuk – proruský oligarcha z Ukrajiny a blízký Putinův přítel – investovali obrovské prostředky do ovlivňování evropských společností. Zpráva byla natolik podrobná ve spojování Voice of Europe a Marčevského s proruskými operacemi, že mu v případě setrvání v zemi nevyhnutelně hrozilo vězení nebo vydání Ukrajině.

Některé dezinformační sítě, včetně Protiproudu a Czechfreepress, jsou i dnes stále aktivní, byť pod různými doménovými registracemi, což naznačuje, že vláda neměla právní rámec, skrze který by mohla provoz těchto médií trvale ukončit. Naproti tomu Aeronet, Voxpopuliblog a Ceskobezcenzury zůstávají zablokovány. V případě Aeronetu zůstaly stránky mimo provoz kvůli registračním problémům, které jejich provozovatelé nevyřešili, a zároveň odmítli kontaktovat hostingovou službu.

V této fázi se v zemi konsolidovala silná skupina antisystémových dezinformačních sítí. Ty šířily narativy, které silně rezonovaly s protisystémovými a opozičně naladěnými společenskými skupinami, a flexibilně přecházely mezi populárními tématy – nejprve během pandemie, později v souvislosti s invazí na Ukrajinu v roce 2022. Jelikož jejich aktivity podkopávaly důvěru veřejnosti ve vládní opatření, rozhodly se české úřady přistoupit k soudním stíháním jednotlivých aktérů na základě porušování daňových zákonů nebo za schvalování genocidy či nenávisti na základě národnosti, pod něž podle českých soudů spadají i některé proruské narativy.

V případě Sputniku, vlastněného Russia Today, a jeho poboček v členských státech EU bylo jeho vysílání pozastaveno na úrovni EU, což umožnilo České republice trvale zablokovat jeho českou odnož bez nutnosti právních sporů. Naproti tomu Aeronet, ačkoliv nebyl přímo propojen s Ruskem, byl donucen opustit hlavní komunikační platformy, jako jsou webové stránky či Facebook, a přesunul se do velmi neregulovaného prostoru Telegramu. Jeho provozovatelé se totiž obávali veřejně přihlásit k vlastnictví této sítě.

K dnešnímu dni je hlavní platformou pro největší a nejmalignější dezinformační sítě – zejména ty, které šíří tvrdé proruské narativy – aplikace Telegram. Jelikož se provozovatelé těchto webů obávají právních následků nebo přímého propojení s Ruskem, což by oslabilo jejich důvěryhodnost jako médií sídlících v Česku, hledají anonymitu na platformách s téměř nulovou regulací. Telegramové kanály přitom nadále slouží jako zdroj příjmů pro jejich vlastníky – všechny dezinformační kanály na této platformě obsahují buď reklamy, údaje pro finanční příspěvky, nebo obojí zároveň. V některých případech jsou kanály na Telegramu využívány také k propagaci a obsahují odkazy vedoucí zpět na webové stránky.

Posílení české demokracie

S ohledem na fungování nezávislých dezinformačních sítí platí, že jakmile jsou proruské dezinformační narativy jednou zavedeny, už nevyžadují žádný další dohled ani propagaci ze strany Kremlu – protože je v zájmu domácích českých dezinformačních aktérů tyto narativy dále využívat ve své činnosti. To vytváří značná omezení pro boj proti těmto sítím – alternativní média, esoterika a konspirační teorie se organicky rozvíjejí v každé demokratické společnosti založené na právním státě a svobodě projevu, jejich existence je naopak známkou skutečně demokratického systému.

Dokud dezinformace a zavádějící informace neporušují platné zákony ani nezpůsobují přímou újmu – ať už reputační, či jinou – zůstávají pro některé aktéry lukrativním byznysem. Toto si uvědomila jak občanská společnost, tak i některé státní instituce, které se pokusily omezit finanční motivaci šíření dezinformací prostřednictvím vzdělávání veřejnosti. Například Pražský institut bezpečnostních studií (PSSI) zveřejnil informační materiály o tom, jak monetizace dezinformací v Česku funguje a jak jí lze předcházet. Již o rok dříve ministerstvo pro místní rozvoj vytvořilo metodiku pro vzdělávání jednotlivců a firem v tom, jak se vyhnout sponzorování dezinformačních webů prostřednictvím reklamy.

Další vládní iniciativy zahrnovaly plošné zákazy a zřízení speciálního útvaru na ministerstvu vnitra pro boj s dezinformacemi s napojením na cizí mocnosti. Přestože tyto kroky byly do určité míry úspěšné, ukázaly se jako celkově nedostatečné. Vzhledem k zmíněným omezením by se úsilí mělo nyní zaměřit na anonymní proruské dezinformační sítě, které jsou v České republice stále aktivní a skrývají se mimo dosah české legislativy. To by vyžadovalo, aby státní orgány začaly usilovat o přístup k uživatelským a kanálovým údajům z Telegramu. Loňské zadržení Pavla Durova, zakladatele Telegramu, již vedlo k aktualizaci podmínek této platformy, které nyní umožňují poskytnutí IP adres podezřelých osob na žádost úřadů.

Tato situace vytváří příležitost pro českou vládu investovat do spolupráce s občanskou společností a nezávislými médii s cílem odhalit a omezit potenciálně škodlivé dezinformační sítě.

Co by však mělo být prioritou, je top-down přístup se zaměřením na vzdělávání, zejména v oblasti mediální gramotnosti. Česká vláda by mohla využít pozitivní zkušenosti s mediálně-vzdělávacími politikami z Finska, které se podobně jako Česká republika dlouhodobě potýká s hrozbami ruských subverzivních aktivit. Je však třeba vzít v úvahu, že důvěra veřejnosti ve vládní instituce je v České republice výrazně nižší než ve Finsku, a to v důsledku sovětské minulosti země. To nevyhnutelně omezuje účinnost politik, které byly ve Finsku úspěšné, avšak investice do vzdělávání přesto přinesou v dlouhodobém horizontu jednoznačně pozitivní výsledky pro společnost. Dosud byla mediální gramotnost v Česku ponechána převážně v rukou občanské společnosti a neziskových organizací, což se vzhledem k nedostatečnému financování ukázalo jako neefektivní.

Smysl by také dávalo více se zaměřit na fact-checkingové služby, které v posledních letech získaly na významu. Zvážit by se mělo zavedení mediálních standardů, které by vyžadovaly, aby média spolupracovala s ověřovateli faktů.

Dlouhodobé vzdělávací programy a přehodnocení školních osnov s cílem začlenit mediální a digitální gramotnost, včetně základů kybernetické bezpečnosti, by mohly postupně eliminovat zranitelnost společnosti vůči dezinformacím. Česká republika by se měla zaměřit na prevenci přenosu dezinformačních narativů z jedné generace na druhou a usilovat o výchovu vzdělané, odolné a mediálně gramotné populace bez ohledu na sociální zázemí či region. Alternativní náklady na investice do těchto programů jsou podstatně nižší než rizika plynoucí z populace náchylné k manipulaci a škodlivým lžím.

Další příležitostí je okamžité zahájení příprav na zavedení evropského Aktu o svobodě médií (EMFA). Jedním z klíčových cílů EMFA je zvýšení transparentnosti vlastnictví médií, což by mohlo vést buď k odhalení vlastníků médií, včetně kanálů na Telegramu, nebo k jejich zákazu na základě porušení zákona. Spolupráce s Evropským parlamentem a příprava domácí legislativy pro rychlé a hladké přijetí zákona by mohla posunout právní mantinely a umožnit České republice postihovat proruské aktéry, kteří se dosud skrývali za anonymitou a jsou chráněni zákonem o svobodě projevu. Zároveň by bylo možné omezit dosah telegramových kanálů, které jsou přímo napojeny na Kreml a jeho dezinformační aparát. Je nezbytné přijmout rozhodné kroky, které zabrání šíření dezinformací právě na této platformě a minimalizují další možné škody.

Celkově tedy platí, že boj s proruskými dezinformacemi v České republice vyžaduje vícevrstvý, dlouhodobý přístup, který by vyvažoval bezpečnostní opatření s demokratickými principy. Přímé zásahy proti dezinformačním sítím sice narážejí na právní a etické limity, přesto může česká vláda dosáhnout významného pokroku skrze cílená vyšetřování, transparentnost financování a posílenou spolupráci s občanskou společností i institucemi EU.

Prioritizace mediální gramotnosti – inspirovaná úspěšným finským modelem, který by bylo možné přizpůsobit českému kontextu – představuje udržitelné top-down řešení pro budování odolnosti vůči dezinformacím. Vedle toho nabízí nové možnosti globální změny politik, jako je aktualizovaný postoj Telegramu k poskytování údajů nebo chystaný Akt EU o svobodě médií, které mohou napomoci identifikaci a postihu škodlivých aktérů skrývajících se za anonymitou.

Nejúčinnějším protiopatřením však nebude pouze represivní vymáhání zákona, ale především rozvoj informované a kriticky smýšlející společnosti, díky čemuž dezinformace postupně ztratí svou účinnost a vliv.

Autor je bývalý stážista v neziskové organizaci Boris Nemtsov Fund, spolupracovník Asociace pro mezinárodní otázky