Rodinný majetek bez chaosu. Klid zajistí jasná struktura a jeden vlastník

Bývá to častá situace – zakladatel rodinné firmy zemře a podnik i se všemi nemovitostmi, závazky a účty přejde na děti. Jenže ty často ani nemají přehled, co všechno rodinný majetek obsahuje, natož aby věděly, jak jej řídit dál. A především jak se na jeho správě napříč rodinou shodnout. „Základ je, aby všechno bylo psané na jednoho člena rodiny. Ostatní majetek se pak uspořádá podle propracované šablony. Pro všechny to bývá světlo na konci tunelu, úleva. Jsou nadšení, že konečně vědí, co bude dál,“ říká Martin Hanzlík ze společnosti Moneco, která pro správu rodinného jmění poskytuje službu Family Office.

Petr Šimčák, investiční ředitel společnosti Broker Consulting, pak radí movitým lidem, často právě majitelům rodinných firem, s investicemi. Říká, že u skutečně bohatých lidí je při tvorbě portfolia nutné řešit i strach ze ztráty finanční nezávislosti. „Proto doporučuji vyčlenit z majetku část, která pokryje životní styl na 15 let dopředu, a tu investovat konzervativně,“ říká Šimčák.

Nová historická maxima na obzoru. Proč může akciový index S&P 500 růst navzdory nejistotě a obavám z celních válek

16. 5. 2025 ▪ 4 min. čtení

Jak obvykle vypadá majetek skutečně bohatých podnikatelských rodin?

Martin Hanzlík: Většinou jde o rodiny podnikatelů, kteří v 90. letech vytvořili úspěšnou firmu. V Česku jsou takových rodin desítky tisíc. Investovali v první řadě do nemovitostí, které souvisely s jejich podnikáním, teprve pak přišla na řadu správa volných prostředků. Často největší hodnotu mívá sama firma, pak jsou nemovitosti a pak další aktiva. V naší službě Family Office se zaměřujeme na tvorbu vhodné struktury majetku rodiny. Většinou je hlavní postavou otec zakladatel a kolem něho se soustředí další členové rodiny, více či méně aktivní a úspěšní. Jde o to uspořádat majetek tak, aby nepříslušel jen otci zakladateli, ale také dětem a partnerům. A rovněž rozdělit majetek podle účelu, tedy si třeba určit, jaké nemovitosti máme pro bydlení, jaké coby investiční nemovitosti a jaká jsou další aktiva. Není to vůbec jednoduchá disciplína. Kdyby se navíc majetek dědil běžným způsobem, firma i další majetky by měly třeba tři či více vlastníků. To v praxi přináší místo radosti spíše starosti, protože dohodnout se na řízení firmy v tolika lidech je složitý úkol.

Jak tedy majetek takových rodin uspořádat?

Martin Hanzlík: Zabýváme se tvorbou struktury, která je postavená tak, aby vše zůstalo v rodině jedinému vlastníkovi, ale aby vliv a ekonomický profit měli i ostatní členové rodiny a nikdo nebyl ošizený. Je to poměrně propracovaný, složitý systém. Představte si, že členové rodiny jsou v katastrech a obchodních rejstřících skutečně napsáni jako majitelé. To je velmi ošemetné, protože pak rodinný majetek není chráněn například před rozvody, různými předkupními právy, prodeji a tak dále. Velmi snadno by se mohlo stát, že najednou nad rodinným majetkem stojí úplně cizí lidé.

Naše struktura zachovává celistvost, nahrazuje otce zakladatele, ale členové rodiny mají podle přání rodiny osobní vliv na rozhodování. Každý z nich drží zprostředkovaně majetkové účasti v podobě spolupodílového vlastnictví. Pravidla jsou pevně daná a v rodině je pak klid. Nikdo se například nemusí bát, že černá ovce rodiny probendí dvacet procent majetku a firma se dostane do rukou někoho cizího. Službou Family Office pomáháme nastavit nejen majetkovou strukturu, ale také pravidla správy majetku. Určí se, jak často se mají členové scházet, jak o majetku uvažovat, jak komunikovat s externím managementem a jak se mají ekonomické výsledky firmy projevovat. Vše vede k tomu, aby se majetek nerozdrobil na malé dílky, kdy každý si spravuje svou malou část, ale aby byl celistvý i za desítky let a vztažený k jedné entitě vlastníka.

V čem přesně spočívá vaše role?

Martin Hanzlík: Máme šablonu po vzoru bohatých velkých západních rodin, která říká, jak majetek po právní stránce uspořádat. Veškeré dění, pověřování, rozhodování a vnitřní pravidla a filozofie rodiny se ze zákonného rámce přesouvají do rukou rodiny. Ve Family Office do tvrdé šablony vkládáme majetky a pomáháme rodině nastavit si pravidla, jak bude správa konkrétně vypadat. Členové to totiž dost často nevědí a ptají se nás, jak to dělají ostatní.

Lidé se v investičním rozhodování často nechávají ovlivnit emocemi. Jak se to projevuje u klientů, kteří disponují větším majetkem?

Petr Šimčák: U skutečně bohatých lidí přichází strach ze ztráty finanční nezávislosti, takzvané riziko ohrožení životního stylu. Pracuje se s tím tak, že vyčleníte z celkového majetku klienta část, která pokryje životní styl pro 15letý horizont. A tuto část tvoří jen konzervativní nástroje – hotovost, dluhopisy a nemovitosti. Objem tohoto portfolia je roven částce, která zachovává životní styl. Teprve peníze nad tuto částku se investují i do rizikových aktiv, například do akcií.

Ale i portfolio non‑life style má několik podkategorií a cílů, a to obvykle na krátký, střední i dlouhý horizont, takže musí mít různé parametry na výnos, riziko a likviditu. Je to vlastně takové mentální účetnictví. Když se na věc podíváte komplexně, obvykle tvoří z celkového majetku třetinu nemovitosti, třetinu akcie a třetinu úrokové produkty, což je výsledek procesu, nikoliv zadání na začátku. U extrémně bohatých investorů z celého světa, u miliardářů, pak tvoří veřejné akcie zhruba 25 procent majetku, další čtvrtinu privátní akcie, 25 procent nemovitosti a zbytek činí úrokové produkty a další alternativy.

Martin Hanzlík: Překvapivě musím říct, že u naší služby Family Office vášnivé emoce nevznikají, naopak majitelům přináší klid. Představte si, že otec má firmu za stovky milionů korun, kterou dobře zná jen on. Pak nakoupí nemovitosti, o nichž má přehled zase jenom on. Struktura nemá často logiku, není jasné, z jakého zdroje peníze šly. Pak ale otec zemře a manželka a děti se dostávají do dědického řízení. Jenže najednou nikdo nic neví a přidělává jim starosti, co s majetkem vlastně dál. Někdo chce v podnikání pokračovat, jiný dědic by zase chtěl firmu prodat a dělat něco jiného. Třeba Petr Kellner nezanechal závěť a dodnes probíhá nad PPF vypořádání. Většinou je to pro všechny spíš nepříjemná situace a služba uspořádání majetku podle propracované šablony je pro majitele světlo na konci tunelu. Jsou nadšení, že konečně vědí, co bude dál.

Co podle vašich zkušeností pomáhá investorům zachovat trpělivost a klid, i když okolnosti na trzích svádějí k impulzivním rozhodnutím?

Petr Šimčák: Mít dobře postavené portfolio pro různé horizonty a situace. A to podle principu, který jsem popisoval v předchozí odpovědi. Takže když přijde propad na trzích, portfolio v mentální kategorii lifestyle neklesá, ale roste. A také krátkodobé strategie non‑lifestyle neklesají, protože nejsou v akciích. A pokud je v akciích jen část, kterou nebude investor potřebovat deset a více let, pak by okolnosti neměly vést k impulzivním rozhodnutím. Zkrátka si mohou dovolit uklidnit se, zvládnout pokles a dát trhu čas na obnovu. Proto platí, že pokud u akcií neuvažujete o investici alespoň na deset a více let, tak o nich neuvažujte ani deset minut. To samozřejmě neplatí pro krátkodobé spekulace, ale to je zcela jiná disciplína než dlouhodobé investování. Mentálně je třeba si nastavit nekonečný horizont – prodám, kdy chci já, a ne kdy prodat musím, protože potřebuji peníze

A řídí se podle zákonů bezpečného investování i majitelé rodinných firem?

Martin Hanzlík: Jsou to častokrát velmi dobří podnikatelé, ovšem práce s kapitálem, dluhy a investicemi je zcela jiná disciplína. Ve Family Office se díváme nejen na jejich volné prostředky, ale na celou strukturu ostatních aktiv. Takže se neptáme jen, kolik mají volných peněz, ale také, jakou hodnotu má jejich firma. Kolik ročně vydělá a co se se ziskem má dít. Také jestli je příjem z firmy bezpečný a spolehlivý. A tak dále. Podobné otázky řešíme i u nemovitostí. Dobré je také zřídit si rezervní fond pro případ onemocnění a tak dále. Tvoříme takové osobní šuplíky a říkáme: Tohle je aktivní šuplík s penězi na růst podnikání, tenhle je na podporu dětí při jejich vzdělávání a podobně. Z této struktury pak vyplývá, kolik volných prostředků rodiny mají a do jakých finančních aktiv by měly investovat. Ovšem kam konkrétně investovat, to si majitelé řídí sami, my jim maximálně radíme co nejlépe podle našich zkušeností. Kdybychom viděli, že chtějí udělat nějaké vyloženě nerozumné investiční rozhodnutí, upozorníme je na to.

Setkáváte se s tím, že mají majitelé opravdu velkého majetku strach z riskantnějších rozhodnutí?

Petr Šimčák: U některých přichází stres, když prodají firmu. Objeví se starosti, co s tolika penězi na účtu a volným časem. Obvykle jde o stres z toho, aby peníze pracovaly, a také, jak se k tomu postaví děti. Podnikatelé si často myslí, že s penězi musí aktivně obchodovat, aby se vyhnuli poklesům a byli na trhu, jen když to roste. To je ale velmi nebezpečný postoj, protože takto mohou sklouznout ke krátkodobému spekulování, nikoliv k investování. Ideální je vysvětlit rozdíl a vytvořit klidně dvě mentální strategie – jednu investiční a jednu spekulativní. Ale důležité je nebýt investulantem – to je spekulant, který si myslí, že investuje. Ti většinou jen ztrácí.

Text vznikl ve spolupráci se společností Broker Consulting.