Jednotná přijímací zkouška – pro a proti: Cermat není viník. Ale jeho testy škodí

Každé jaro se opakuje stejná situace: rostoucí napětí mezi páťáky, sedmáky, deváťáky, jejich rodiči i učiteli. Jednotné přijímací zkoušky (JPZ), které připravuje Cermat, se staly úzkým hrdlem našeho vzdělávacího systému. Ne proto, že by šlo o špatně konstruované testy – ale protože představují nástroj, který má řešit problém jinde, než vzniká.

Cermat pouze plní zadání, které dostal od státu. Ten se místo systémového řešení nesouladu mezi poptávkou a nabídkou středních škol rozhodl pro centralizovaný model přijímacího řízení. Namísto investic do kapacit v přetížených regionech nasadil jednotný filtr pro všechny. Statisticky se přitom nejedná o plošný problém – tři čtvrtiny uchazečů se dostanou na školu své první volby. Přetlak je lokální, dopad celoplošný.

Zavedení elektronického systému DiPSy sice zpřehlednilo podávání přihlášek, zároveň ale zkomplikovalo situaci školám i uchazečům. Ti jsou nuceni taktizovat, čímž se stírá význam „první volby“. Školám pak komplikuje možnost vybírat žáky podle vlastních kritérií, protože větší počet přihlášek pro ně znamená i více uchazečů, se kterými musí pracovat.

Vzdělávání

Jednotná přijímací zkouška – pro a proti: JPZ je nejlepší z možných alternativ. Dílčí vylepšení jsou však vhodná

29. 5. 2025 ▪ 4 min. čtení

V důsledku převisu poptávky je Cermat nucen konstruovat rozlišovací testy výrazně náročnější, než odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu (RVP). ­Učitelé v reakci přetěžují žáky látkou, která neodpovídá jejich potřebám ani cílům základního vzdělávání. A rodiče investují do doučování – často i u nekvalifikovaných lektorů. A jejich děti se tak místo logického uvažování učí soustavy rovnic, jen aby zvládly slovní úlohu, na kterou by jinak stačil zdravý úsudek.

Problém je ale hlubší. Cermat si vytváří vlastní katalogy požadavků, které fakticky určují, co se ve školách učí. To by však měla být role kurikulárních dokumentů. Katalog Cermatu navíc nesplňuje základní požadavek na možnost ověření správného sestavení testu – nestačí přiřadit úlohu k tematické oblasti, je třeba mít možnost ověřit i její přiměřenost. V matematice tomu tak není, jak opakovaně upozorňují odborníci i rodiče.

Přitom řešení existuje. Nová revize RVP pro matematiku využívá Globální rámec způsobilosti pro matematiku, vytvořený pod záštitou UNESCO. Tento rámec přesně popisuje, čeho a kdy má být dosaženo, a umožňuje sladit výuku s testováním. Podobný přístup funguje i v oblasti cizích jazyků – a právě zde se ukazuje další problém.

Vzdělávání

Stáhněte si přílohu v PDF

V maturitních testech z cizího jazyka Cermat využívá Evropský referenční rámec pro jazyky. Požadovaný počet správných odpovědí (navíc často s možností tipovat) ale neodpovídá úrovni B1, kterou Cermat deklaruje. V matematice je naopak požadovaná úroveň spíše lehce nadhodnocená. Výsledkem je mylný dojem, že maturanti umějí cizí jazyky, ale neumějí matematiku – přestože realita může být přesně opačná. Veřejnost pak vnímá matematiku jako přehnaně náročný předmět, ačkoliv skutečný problém spočívá v nastavení obtížnosti testu.

Cermat také disponuje cennými daty – testuje žáky při vstupu i výstupu ze střední školy a mohl by nabídnout pohled na přidanou hodnotu jednotlivých škol. Tato data ale nejsou dostupná. Přitom by mohla poskytnout rodičům, školám i zřizovatelům mnohem cennější informaci než jednorázový výsledek testu.

Testy Cermatu tedy nejsou problémem samy o sobě, ale příznakem hlubšího selhání. Stát místo dlouhodobých investic do dostupnosti a kvality vzdělávání zvolil jednoduchý, ale škodlivý filtr. A nejvíce na to doplácejí děti, jejichž vzdělávání se stále více podřizuje přijímacímu řízení a méně samotnému rozvoji znalostí a dovedností.

Autor je děkanem Pedagogické fakulty UK.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vzdělávání.