Moderátorka a aktivistka Lejla Abbasová už třicet let jezdí do Afriky. Jedním z jejích projektů je základní škola Massai Academy – nebývale vyspělý kampus, kde se uprostřed divočiny učí děti Masajů. Do školy chodí každé ráno devět kilometrů a jsou za toto privilegium vděčné. Dříve než Abbasová začala působit v masajské komunitě, spolupracovala se 13 různými projekty umístěnými různě po Keni, pomáhala zakládat například internát pro dívky utíkající před ženskou obřízkou nebo podporovala školy v nejchudších částech měst, takzvaných slumech.
Jak to vypadá ve slumové škole?
Tyto školy připomínají klasické třídy jen zdánlivě. Učí se tam v obrovském počtu dětí bez čehokoliv dalšího, jedna stěna je namalovaná načerno, představuje tabuli, na kterou se píše. Učebnice se dědí mnoho let, takže podle toho vypadají. Židle, stoly, lavice, to vše tam bývá v různém stavu zachovalosti. Mimochodem v Keni je 49 kmenů a každý mluví jiným jazykem.
V Nairobi se někdy stávalo, že se ve třídě sešly tři desítky dětí rodičů, kteří se do města přestěhovali z různých oblastí, tudíž mluvili různými jazyky. Děti se navzájem nedomluvily a nerozuměly ani učiteli. Svahilština a angličtina jsou totiž jazyky získané, vyučované ve škole.
Více než deset let pracujete pro základní školu Massai Academy v oblasti Loita Hills. Jak ta škola nyní vypadá?
Massai Academy založil bílý anglický pár, který do Afriky přijel se svými dětmi. Hledali pro ně školu a shodou okolností zjistili, že doslova za domem vede de facto jednotřídku místní Masaj‑pastor, který učí děti v kostele. Nabídli mu, že když přijme i jejich děti, pomůžou mu vybudovat školu. Tak vznikla Massai Academy a z ní postupem času organizace RedTribe, pod kterou běží mnoho projektů. Je registrovanou neziskovkou, zaměstnává přes 50 místních lidí.
Massai Academy je nyní podle srovnávacích testů mezi pěticí nejlepších škol v regionu, je dokonce registrovaná pod keňským ministerstvem školství. Máme už devět tříd, včetně předškolního vzdělávání, internátní koleje pro holky i kluky a fotbalové hřiště. Je to na místní poměry velký kampus.
V čem se afričtí školáci liší od těch evropských?
Pro ně je škola za odměnu. Školní docházka představuje únik z každodenní tvrdé reality. Školy si váží, protože jejich rodiče na vzdělání svých dětí většinou nemají peníze. Samozřejmě v Africe existuje i střední a vyšší sociální vrstva, ale tu tvoří jen pár procent populace. Masajské děti navíc mají ten handicap, že do školy chodí ráno i devět kilometrů tam a odpoledne to samé zpátky. Přicházejí do školy úplně hladové, proto jim musíme vydávat jídlo, v jejich případě dokonce čtyři jídla. Potravinový program je obecně velká zátěž pro školní rozpočet, protože pokud dětem nedáte najíst, utíkají během výuky žebrat, aby se najedly. Rodiny dávají dětem třeba jen jedno jídlo denně.
V sedmnácti si udělal živnost na doučování. Chtěl bych školit i pedagogy, říká student
Jak tam vypadá běžný vyučovací den?
Režim na naší Massai Academy je asi nejvíce ze všech škol v okolí srovnatelný s evropskými základkami. Vyučování začíná mezi osmou a devátou ranní, bloky jsou třičtvrtěhodinové nebo hodinové, máme malé a velké přestávky. Keňský školní rok je rozdělen do trimestrů, po každém trimestru jsou měsíční prázdniny. Většina dětí by chtěla ve škole během trimestrů zůstávat. Škola jim totiž umožňuje nesrovnatelně lepší podmínky ke studiu, k přípravě, obzvlášť pro starší žáky. V chýších, ve kterých žijí, totiž nemají elektřinu, žijí v malých prostorách s mnoha rodinnými příslušníky, navíc i s domácími zvířaty. Nemají dostatek jídla ani možnost konzultace, protože většina rodiny je buď úplně, nebo částečně negramotná. Zřizování internátu je ale pro školu rovněž obrovská zátěž. V našem případě to znamená ubytovat, nakrmit a dohlédnout na 140 dětí.
Jaké předměty se na Massai Academy učí?
Bohužel v Keni stále bojujeme s frontální výukou a tomu odpovídá i skladba předmětů. Učí se tam hlavně exaktní vědy, tedy matematika, fyzika, chemie a také angličtina a svahilština. Chybí tělocvik, výtvarka, zpěv, prostě soft skills. I proto se na Massai Academy snažíme také o vzdělávání učitelů. Organizujeme supervize, vozíme učitele nahlížet do jiných škol, přivážíme pedagogické dobrovolníky, aby mohli nabírat know‑how k výuce. Naši učitelé jsou rovněž vystudovaní pedagogové, často vysokoškoláci.
Jak vypadají učebny?
Podlaha je hliněná, nábytek a veškeré dřevěné prvky v zařízení školy vyrábí náš RedTribe truhlář z místního dřeva. Za pokácené stromy se snažíme vysázet jiné, myslíme i na ekologický edukativní přesah. Žáci mají většinou učebnice do skupinek, dlouho se dědí, doslova dokud se nerozpadnou. Od začátku se učí ve svahilštině a v angličtině.
Massai Academy je zdarma?
Ne, měla by se platit, ale realita je taková, že skoro dvě třetiny rodičů na školné nemá, rozhodně ne na jeho ideální výši. Cash flow spojené s platbami školného je opravdu problém, nejen u nás. I proto, že cílem všech projektů je, aby si je dokázali Masajové vést sami a nebyli závislí na podpoře zvenčí. Náš ředitel neměl to srdce odmítat děti z nemajetných rodin, takže se ukázalo, že jen málokteré z nich platí za stravu, případně za ubytování. Pokud to takto půjde dál, stáhne to ke dnu celou školu.
Mimochodem přesně tenhle scénář řeší většina slumových škol. Je velmi těžké zavírat pomyslné dveře ke vzdělání, tedy k budoucnosti, dětem, selektovat je, navíc v prostředí, kde se všichni znají. I proto je také většina slumových škol popsaná písmeny a základními počty, aby děti, které tam chodit nemůžou, mohly aspoň něco pochytit hraním si v okolí budov škol.
Jsou na tom žáci z Massai Academy ve znalostech srovnatelně s evropskými žáky?
Rozhodně ne. S evropským standardem se nedají srovnávat ani mezinárodní školy v Nairobi, které jsou vedeny podle britského kurikula. A už vůbec ne Massai Academy. Zato jsou u nás dechberoucí příběhy, které vypovídají o síle vzdělání a také odhodlání.
Jeden za všechny – příběh chlapce Gabriela z totálně odlehlé vesnice, který ještě v devíti letech neuměl nic, staral se rodině o zvířata. Jednou narazil na bílý manželský pár, kterému se na jeho konci světa rozbilo auto. Pomohl jim sehnat pomoc, a tak se ho zeptali, co chce za odměnu – jídlo, peníze, cokoliv. On je poprosil, aby mu zaplatili školné. Dnes mu je přes 20 let, prošel Massai Academy, střední školou a teď studuje přírodní vědy a IT na univerzitě na opačném konci Keni. Vypomáhá i na Massai Academy, kam se po studiích hodlá vrátit a učit. Je velmi inteligentní, brojí proti násilí na ženách, partnerku si vybral sám a ona jeho, dokonce se s ní vodí za ruku. Úplně boří zaběhlé stereotypy.
Stáhněte si přílohu v PDF
Řekla jste, že škola je pro africké děti za odměnu. Jak se to projevuje?
Žáci jsou opravdu vděční, že ve škole můžou být. Při výuce byste mohli slyšet špendlík na zem spadnout, jaké je tam ticho. Neexistuje, aby děti byly drzé a něco si dovolily. Když jsem jim vyprávěla, jak jsem v Česku ve škole kradla třídnici a vyrobila si razítko od doktora na omluvenky, koukaly na mě jako na blázna. Vůbec nechápaly, proč jsem to dělala.
Jak vzdělávání berou afričtí rodiče?
O generaci zpět, mezi tradičními Masaji, hlavně otci, se dalo narazit na názor, že vzdělání přinesl „bílý muž“ a skrze něj se snaží odloudit děti od rodin. V důsledku mají samozřejmě pravdu – vzdělání opravdu dokáže děti od nevzdělaných rodičů odcizit a vzdálit. Naštěstí ale už je tento postoj víceméně přežitek a alespoň základní vzdělání se vnímá jako nutný nástroj k přežití, schopnosti najít si zaměstnání a zajistit sebe, potažmo rodinu.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vzdělávání.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
