Větší investice do obrany jsou bezpečnostní nutnost, ale i ekonomická příležitost, shodli se experti v debatě o obranném průmyslu

Obranný průmysl zažívá v posledních letech boom, jaký v porevoluční době nepamatuje. Po ruské invazi na Ukrajinu a po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa dostává Evropa z východu i ze západu jasné signály, že do své suverenity a bezpečnosti musí investovat víc, než byla v předchozích desetiletích zvyklá. Česko zatím dává do obrany dvě procenta svého hrubého domácího produktu, letos se vláda zavázala k navýšení tohoto podílu na tři procenta do roku 2030, a premiér Petr Fiala dokonce prohlásil, že si dovede představit navýšení až na pětiprocentní hranici, pokud se na takovém požadavku shodnou účastníci nadcházejícího summitu Severoatlantické aliance.

„Kolektivní obrana v rámci NATO může fungovat jen v případě, že podíl jednotlivých členů na obraně bude odpovídat jejich možnostem a potřebám. Česko zkrátka nemůže být černým pasažérem,“ shrnul nutnost zvyšování výdajů na obranu bývalý premiér a guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který se zúčastnil debaty Hospodářských novin o přínosu obranného průmyslu pro českou ekonomiku.

Seniorní poradce společnosti EY Petr Knap v diskusi představil některé výstupy loňské analýzy Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR. Studie zkoumala především strategické postavení českého obranného průmyslu a strukturu výdajů. Mimo jiné odhalila zaostávající investice do výzkumu a vývoje inovací. „Do této oblasti by se podle doporučení měla investovat dvě procenta veškerých výdajů na obranu. Dlouhodobě se ale nedaří dosahovat ani jednoho procenta,“ poukázal Knap.

Za hodně peněz málo muziky?

Nejde však jen o výši výdajů, ale také o jejich strukturu a efektivní využití. „Musíme dbát na to, aby ty peníze byly využity co nejlépe. Jednak aby nám skutečně zajistily bezpečnost, jednak proto, aby pomáhaly naší ekonomice,“ upozornil Rusnok. Česko je průmyslová země a v době, kdy oslabuje stěžejní automobilový průmysl, musí strategicky investovat do jiných odvětví. „Není mnoho alternativ a obranný průmysl je právě jednou z nich,“ dodal Rusnok.

Pokud má však český obranný průmysl získat větší přidanou hodnotu, je třeba se zaměřit na jeho výrobní hloubku. „To znamená mít co nejvíc lokálních subdodavatelů, kteří dělají sofistikovanější práci s vyšším obsahem inovací,“ vysvětlil v debatě ekonom a publicista Miroslav Zámečník.

Podle ředitele pro strategii a rozvoj společnosti CSG Jiřího Staňka je to možné díky exportnímu zaměření českého zbrojařského průmyslu. „V souvislosti se současným konfliktem na Ukrajině a částečně také s konfliktem na Blízkém východě je aktuálně velká poptávka po velkorážní munici a pozemní technice. Naší snahou je dostávat se v těchto segmentech do větší hloubky subdodávek a zajistit si větší autonomii v rámci výrobního řetězce,“ uvedl Staněk. Trendem je podle něj dodávání komplexních řešení se zapojením nejmodernějších technologií, jako jsou prvky rozšířené reality nebo nástroje využívající umělou inteligenci.

Podle zmíněné studie EY může v Česku jedna koruna investovaná do obranného průmyslu generovat 2,4 koruny. „Multiplikační potenciál ale závisí právě na výrobní hloubce,“ podotkl Knap.

Účastníci debaty diskutovali také o zapojení tuzemských firem do zakázek pro českou armádu. Podle studie EY dostávají české firmy od armády až 90 procent zakázek, jejich celková hodnota je ale menší než 25 procent. „Tento údaj je částečně zkreslený nedávnou velkou akvizicí nadzvukových letounů F‑35. Je také pravda, že některé typy vojenského vybavení zkrátka český obranný průmysl není schopen vyrábět. Z dlouhodobého hlediska jde ale určitě podíl českých firem na armádních zakázkách vylepšit,“ řekl Staněk s tím, že to záleží na aktivitě zadavatele, který má zajistit dobré postavení a přínos zakázky pro českou ekonomiku ještě před podpisem velkých kontraktů. Po zrušení offsetových programů je ekonomický přínos zakázek závislý na vyjednávání obou smluvních stran a podle účastníků debaty by český stát mohl být v této oblasti sebevědomější.

O dluhopisy roste zájem

Překážku v rozvoji českého obranného průmyslu v minulosti představovaly zdroje financování. „To se v poslední době výrazně zlepšilo. Velké subjekty působící v tomto sektoru už v současné době tento problém nemají a banky jsou ochotné jim úvěry poskytovat,“ zhodnotil situaci Zámečník. Když Evropská bankovní federace zjišťovala, co by bankám mohlo bránit ve financování zbrojařských firem, žádné regulatorní bariéry nenašla, narazila jen na určitou míru seberegulace uvnitř bankovních skupin v zemích, kde převládá pacifistické veřejné mínění.

„Bez bankovních úvěrů bychom nemohli fungovat, ale potvrzuji, že s tím ze strany bank nemáme problém,“ řekl Staněk a dodal, že kromě toho skupina využívá celou škálu dalších zdrojů financování. „Diverzifikujeme i pomocí dluhopisů, je to dlouhodobý prostředek, který se nám osvědčil,“ dodal Staněk. Tento trend potvrzuje i vývoj na akciovém trhu, kde zájem investorů i firem o dluhopisy zbrojařských společností výrazně stoupá.

Partnerem debaty je společnost Czechoslovak Group.