I polský ekonomický zázrak má své náklady

Polsko ekonomicky jede. Za posledních několik let se nám přiblížilo natolik, že okolo sebe skoro cítíme vůni pirohů a kvasu. Dávno pryč jsou navíc doby, kdy jsme rádoby humorně naznačovali, že přes Polsko je lepší postavit viadukt než se drkotat skrz jejich silniční síť k Baltskému moři nebo že Varšava ještě spí v hlubokém socialismu tak tvrdě, jako kdyby si „šňupla“ diazepam. Od těch dob Vislou neproteklo mnoho vody a Polsko je najednou docela jinde. A tak trochu nám vytřelo zrak.

Optikou základních čísel: za posledních pět let dosáhli Poláci průměrného růstu reálného HDP bezmála tři procenta, měli nízkou nezaměstnanost, rostoucí zaměstnanost, rychle rostoucí mzdy a platy, celkem stabilně rostoucí spotřebu domácností, záviděníhodné domácí fixní investice a ve středoevropském kontextu velmi slušně rostoucí průmyslovou produkci. V porovnání s námi tak trochu rozdíl TGV a motoráku. V reálném vyjádření ekonomické výkonnosti na obyvatele nás Polsko stáhlo o dalších deset procentních bodů, ve mzdách navíc již zcela dohnalo. A to se přitom jedná o velkou ekonomiku, kteréžto obvykle potřebují více zdrojů růstu než například San Marino (bez urážky).

Komentář Ondřeje Housky

Proč Česko nemůže být na titulce časopisu The Economist, na rozdíl od Polska

28. 5. 2025 ▪ 4 min. čtení

Nic ale není černobílé. Polský ekonomický zázrak z posledních let je do značné míry umožněn štědrou rozpočtovou politikou. Zatímco my se s výjimkou roku 2021 držíme veřejných schodků v dohlednosti tří procent a dluh vůči HDP jsme zvýšili jen relativně umírněně, Poláci se toho nebáli: schodky postupně navýšili až k sedmi procentům a veřejný dluh z 53 procent na příští rok očekávaných 65 (což je ale v celoevropském kontextu stále docela slušné číslo). Dodejme ale, že nákladem jejich dynamického růstu a rozpočtové štědrosti je i nadále zvýšená inflace kolem čtyř procent, což může být určité riziko do budoucna.

Jiný kraj, jiný mrav. Faktem je, že Polsko vsadilo na cestu výrazné podpory ekonomiky a poskočilo dopředu absolutně i relativně, nicméně tím, že Polákům dluh vůči HDP značně roste, není ani jejich dynamický růst schopen umořit nově nabyté dluhy. Naše cesta je jiná a řekněme více „tradičně česká“ – spíše konsolidujeme a hodnoty zadlužení držíme nízko. Již v blízké budoucnosti nás i Poláky čekají další nemalé výdaje, a proto i robustnost a velikost našich ekonomik bude klíčová v tom, jak se s nimi popasujeme. Podle všeho to vypadá, že Polsko na tom i v tomto ohledu bude o něco lépe.