V sobotu zemřel herec Jiří Krampol, bylo mu 87 let. Proslavily ho role charismatických drsňáků i dabing Belmonda

Před kamerou proslavily herce Jiřího Krampola role charismatických drsňáků, hrál i policisty, třeba Libora Krejcárka v pravidelně reprízovaném seriálu Malý pitaval z velkého města. Diváky – zejména divadelní – dokázal ale také dobře bavit. Zlatou érou Krampolovy kariéry byla v tomto směru 80. léta, kdy v divadle Semafor vytvořil populární dvojici s Miloslavem Šimkem. Krampol se uplatnil také v dabingu, jeho hlas je spojený zejména s Jeanem-Paulem Belmondem. V posledních letech se potýkal s nemocemi, přesto se ale ještě před dvěma roky objevil ve čtvrtém díle filmové série Bastardi.

„Pokaždé jsem už předem poznal, kdy Belmondo klesne hlasem a kdy udělá pauzu. Byla radost ho dabovat,“ řekl Krampol o šarmantní francouzské hvězdě. Po smrti Františka Filipovského několikrát daboval i rtuťovitého Louise de Funèse.

Rodák z Buštěhradu u Kladna (11. července 1938) vyrůstal na pražském Žižkově, vyučil se soustružníkem kovů v Aero Vysočany a pracoval jako údržbář v nakladatelství Naše vojsko. Nakonec se mu podařilo dostat na Divadelní fakultu AMU, kterou absolvoval v roce 1962. Ve filmu debutoval v roce 1958 epizodní rolí v komedii Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání.

Od 70. let šel Jiří Krampol z role do role, byť jen vzácně mu režiséři svěřili větší úlohu. Ze známějších například Ženy v ofsajdu, Parta hic či Smrt krásných srnců. Hrál také v televizních pohádkách – asi nejznámější je O princezně, která ráčkovala, kde ztvárnil rádce – nebo seriálech Malý pitaval z velkého města či Synové a dcery Jakuba Skláře. Po roce 1989 hrál například v Nahotě na prodej (1993), úspěšném dramatu z komunistického lágru Bumerang (1996) či seriálu Život je ples. Jeho velkým comebackem měla být komedie Víta Olmera Waterloo po česku (2002), v níž ztvárnil pět hlavních rolí. Ta ale dostala tehdy udělovaného Plyšového lva za nejhorší film roku.

Krampol strávil léta také na divadelních jevištích, byť spíše než jako tradiční herec se prosadil jako bavič. Po krátkém angažmá v Divadle na Fidlovačce zakotvil na devět sezon v Divadle Na zábradlí. Provozoval s přítelem Jiřím Bednářem recesistické pásmo Two man show ve Viole a na jiných scénách, hrál v divadélku Ateliér a krátce byl kmenovým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Poté se načas vrátil do Divadla Na zábradlí, odkud roku 1983 přešel do Semaforu, kde mu Miloslav Šimek nejprve nabídl účinkování v představení Nezavěšujte prosím, volá Semafor.

V roce 1997 se Jiří Krampol představil jako moderátor zábavné televizní show Nikdo není dokonalý na televizi Prima. Vědomostní pořad, který byl podle Krampola spíš „sondou do hlubin neznalosti českého národa“ se s přestávkami vysílal 16 let. Později na něj Jiří Krampol volně navázal v talkshow Krampoloviny. Kritiku si populární bavič Krampol, který se politickým tématům ve svých pořadech spíše vyhýbal, vysloužil před volbami v roce 2006. Tehdy jezdil s programem Premiéra s premiérem, v němž vystupoval i tehdejší sociálnědemokratický premiér Jiří Paroubek.

Krampol se snažil bavit lidi do vysokého věku, přestože poslední roky trávil dlouhý čas po nemocnicích. V roce 2022 si zahrál jednu z hlavních rolí ve snímku Stáří není pro sraby, ve stejném roce měl premiéru i životopisný dokument o Krampolovi Život je sranda režiséra Zdeňka Kováře. 

Krampol byl čtyřikrát ženatý, měl dva vlastní syny a dva vyženil. Čtvrtá manželka Hana Krampolová zemřela v srpnu 2020 v 59 letech po dlouhodobých zdravotních problémech. V roce 2018 obdržel od prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.