Střepy nemusí být odpad. Vznikají z nich originální interiérové prvky, beton i základové desky

Při práci ve sklárně vznikají jako vedlejší produkt střepy. Mají různou barvu, velikost, ale většinou končí na skládce jako odpad. Po odříznutí výrobku ze sklářské píšťaly se totiž zhruba jedna třetina skla odstraňuje. Sklárna Janštejn, která sídlí v Janštejně na Vysočině a je největším výrobcem ručně foukaných skleněných částí svítidel v Česku, se rozhodla, že ke střepům přistoupí jinak a využije jejich vzhled a tvárnost na výrobu nového stavebního a interiérového materiálu. Ve spolupráci s dceřinou firmou Brokis vyvinula materiál Brokisglass, který se vyrábí z těchto barevných úlomků.

Střepy likvidovala autorizovaná firma jako odpadní sklo. „Odvážely se na skládky, kde jen zatěžovaly přírodu nerozložitelným odpadem. A přitom šlo o plnohodnotnou surovinu,“ říká Jan Rabell, majitel a výkonný ředitel Janštejn Glass Group. Proto se rozhodli změnit přístup a v roce 2010 začali třídit a skladovat střepy v areálu sklárny. Zároveň ve spolupráci s různými vědeckými pracovišti vyvinuli technologii na jejich recyklaci.

Výroba má minimální uhlíkovou stopu, surovina vzniká ve stejném areálu, kde se pak střepy zpracovávají. Celý proces výroby Brokisglass má LCA certifikaci, která posuzuje životní cyklus výrobku a jejím výstupem je EPD certifikát. Ten zahrnuje všechny měřitelné informace o vlivu výrobku na životní prostředí. „V tomto ohledu je výroba Brokisglass velice šetrná – s nadsázkou říkáme, že nám to kazí hlavně ještěrka na dieselový pohon, kterou převážíme střepy v rámci areálu,“ usmívá se Rabell.

Střepy se taví a řežou vodním paprskem

A jak se Brokisglass vyrábí? Dle požadavku zákazníka vyberou skláři barvy střepů a naskládají je do formy o určité velikosti. Střepy s formou pak nechají zatavit ve speciální peci a vznikne deska, která se nechá vychladnout. Tu poté přesunou na vodní paprsek, kde vyřežou tvar, který zákazník požaduje. Brokisglass je možno ještě povrchově upravit dle přání, individuální úpravy mohou zahrnovat pískování, matování nebo třeba broušení hran. Pestrobarevný materiál má velkou variabilitu použití, ideální je však hlavně pro osvětlovací zařízení.

„Architekti využívají Brokisglass do svých návrhů na nejrůznější řešení – obklady, dělicí příčky, pulty, světlíky či stropy. Prostě všude, kde vidí potenciál zajímavého materiálu. Může sloužit také jako příměs do fasádních materiálů,“ pokračuje Rabell. Tyto desky s roztodivnou, pokaždé jinou strukturou, lze využít i ve formě mozaik různých tvarů a obdélníkových obkladů.

Široké využití má tento materiál i v dekoracích interiérů – jedním z příkladů je kolekce Senza Fine, což jsou designové vázy a mísy z Brokisglassu. „Využíváme ho i pro difuzory pro designová světla Brokis, která vyvážíme do celého světa,“ dodává Rabell.

Střepy nemusí být odpad

Dalších 5
fotografií

Pestrobarevné prvky z Brokisglass jsou již použity v mnoha konkrétních projektech, stěnu z něj lze vidět například za recepčním pultem ředitelství firmy Veolia v centru Prahy. „Dalším příkladem je stěna z tohoto materiálu ve vstupní hale kancelářské budovy v Manchesteru, z Brokisglassu jsme vyřezávali také erby pro různá města a obce nebo státní znak. Aplikací je skutečně mnoho a jsou hodně různorodé,“ konstatuje Rabell.

V současné době si Brokisglass objednávají hlavně firmy vyrábějící artefakty do interiérů, ale například i nábytkáři, kteří tento skleněný materiál využívají na výrobu stolů a dalších druhů nábytku. Brokisglass objevili i umělci – například sochař Michal Trpák letos v létě odhalil na řeckém ostrově Alonissos sochu Chapel of Gaia, ve které jsou zakomponovány skleněné artefakty z tohoto materiálu.

Pro výrobu Brokisglass se používají pouze střepy ze Sklárny Janštejn. Každá sklárna má totiž svou specifickou kompozici skla, a tím často i jinou roztažnost, není tedy možné kombinovat sklo z různých skláren. „Používáme jen naše sklo. To naše recyklované má zároveň barevné spektrum typické právě pro Sklárnu Janštejn,“ vysvětluje Rabell.

Střepy se přimíchávají i do betonu

Počet poptávek po Brokisglassu ze strany architektů, projektantů a stavitelů podle slov Rabella permanentně roste, ovšem jak říká, zájem o toto upcyklované dekorativní sklo je aktuálně o trochu menší, než čekali. „Musíme ale objektivně posoudit podmínky – takovýchto materiálů je na trhu více a u novinek, jako je Brokisglass, je nutné přesvědčit architekty, aby si našli čas a seznámili se s ním. Pandemie covidu zastavila možnost fyzického vystavování na odborných fórech, a tak dnes tento skluz doháníme. Jsem přesvědčený, že zájem o Brokissglass bude, protože se postupně mění i myšlení nové generace architektů, směřují k častějšímu používání udržitelných materiálů,“ míní Rabell.

Výrobou dekorativního Brokisglassu ovšem Sklárna Janštejn nekončí, pro střepy ze své výroby hledá další využití. V roce 2018 se ve skupině začalo uvažovat nad nápadem využít střepy do betonu jako příměs nebo plnou náhradu písku. V současné době probíhají studie s Výzkumným ústavem stavebních hmot a dalšími výrobci stavebních materiálů, kde se zkouší aplikace příměsí v různých frakcích skla v kombinaci s betonem.

Provádí experimenty s obrubníky, fasádami nebo různými bloky, aby vyzkoušeli pevnost a trvanlivost tohoto materiálu. „Je třeba to vyhodnotit a pak postupovat dál. Ve stavebnictví bychom potřebovali partnera, který s tímhle materiálem chce pracovat. Ale nevylučuji, že do budoucna tu bude betonárka, která bude míchat speciální beton s příměsí skla,“ uvažuje Rabell.

Sám přiznává, že Brokisglass Concrete bude dražší než běžný beton, ovšem jde o relativní srovnání. „Buď můžete písek těžit klasickým způsobem a ničit přírodu, nebo si můžete nechat namlít materiál už jednou vytvořený – sklo. Je třeba se na to dívat globálněji. Brokisglass Concrete je materiál, který je výhodný pro celý ekosystém,“ je přesvědčen Rabell.

Ve Sklárně Janštejn také často dostávají dotaz, proč sklo nerecyklují zpět do výroby, jako se to dělá třeba u vratných lahví. Při výrobě designového skla je však velký tlak na kvalitu a to při výrobě velkých svítidel z transparentního skla platí dvojnásob.

„Pokud bychom do skloviny přimíchávali střepy, byl by na výrobcích neúnosný počet defektů. Proto jsme se rozhodli využít odpadní sklo jinak a vyvinuli technologii, která je založena na stavení střepů do panelů Brokisglass. Tím pádem střepy, které tvoří až třicet procent objemu výroby, můžeme beze zbytku využít,“ vysvětluje Rabell. Při výrobě také nepoužívají žádná pojiva ani pryskyřice, jedná se o čistě skleněnou surovinu.

Odpadní sklo se mění v izolaci

Dalším příkladem využití střepů ve stavebnictví, i když ne tak vizuálně atraktivním, je pěnové sklo Refaglass, které vyrábí stejnojmenná příbramská společnost. Jde o tepelněizolační materiál zhotovený ze stoprocentně recyklovaného skla a využívá se v mnoha oblastech. Vzniká ze skla z tříděného odpadu, které se na recyklační lince vyčistí a rozdrtí. Tyto střepy se dále upraví na skleněnou moučku, jež se následně zahřeje na teplotu zhruba tisíc stupňů Celsia.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

Po roztavení a přidání pěnicích přísad dojde k až dvacetinásobnému zvětšení objemu této skleněné hmoty. Jejím řízeným zchlazováním na teplotu dvacet stupňů a následným zpracováním vzniká štěrk z pěnového skla Refaglass.

Vnitřní stavbu tohoto skla tvoří malé uzavřené buňky, které drží pevně u sebe. Ty zabraňují prostupnosti chladného či teplého vzduchu z okolí, který by mohl ovlivnit teplotu izolovaných prostor. Desky z pěnového skla se pak používají jako tepelněizolační vrstvy například v plochých střechách nebo v podlahách s vysokými nároky na zatížení.

Dále se dají použít pro zateplení obvodového zdiva pod úrovní terénu, protože pěnové sklo nepodléhá ročnímu cyklu ani jiným vnějším vlivům, například nechutná hlodavcům. Širokou oblastí, kde se desky využívají, jsou také všechny aplikace pro vyloučení tepelných mostů. Materiál lze využít i k výrobě plovoucích základových desek staveb.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.