Často se říká, že politika je odrazem společnosti. A v demokracii je to pravda. Máme takové reprezentanty, jaké mít chceme. Volíme je proto, co říkají, co prosazují, co reprezentují, protože do jisté míry personifikují naši představu o tom, co by se mělo dělat, jak by měla fungovat naše země, případně celý svět.

Posuďme tímto prizmatem aktuální kauzu Filipa Turka. Dotyčný měl už před vstupem do politiky širokou fanouškovskou základnu, která sdílela nejen jeho styl, ale i jeho postoje a hodnoty. To, co nyní nacházíme na už smazaných sociálních sítích Filipa Turka, tedy koketerie s nacismem, bělošský supremacismus, schvalování ultrapravicového terorismu, je přesně tím, co jim konvenuje.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak chápat to, že Turek nyní tvrdí, že všechno byl jen humor.
  • Jak jeho tvrzení souvisí s taktikou předválečných komunistů.
  • Jak může demokracie demokraticky zničit sama sebe.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.