Zájem o bateriová úložiště jsme museli brzdit. Obchodní flexibilita ale dává smysl

Svůj mnohaletý skluz oproti ostatním evropským zemím v oblasti akumulace a agregace energie začíná Česko konečně dohánět. Začátkem roku schválená novela energetického zákona pustila na trh velká samostatně stojící bateriová úložiště a od září už distribuční společnosti přijímají žádosti provozovatelů o připojení k síti. „Evropská komise nám musela pohrozit sankcemi a pozastavením čerpání dotací evropských operačních programů, aby se to konečně rozhýbalo,“ říká v rozhovoru Jan Fousek, výkonný ředitel asociace Aku‑Bat a předseda představenstva Solární asociace.

Peníze z Modernizačního fondu na vybudování bateriového úložiště přitom získaly projekty žádající jen o malou podporu v řádu jednotek procent. Mnozí provozovatelé o dotaci ani nepožádali a podle Fouska mohou na trhu uspět zvláště ti, kdo se zaměří na komerční využívání úložiště při obchodování s elektřinou na denních trzích.

Jak první fázi „akumulačního boomu“ v Česku hodnotíte?

Je to novinka, kterou přinesla novela energetického lexu OZE III. Od 1. října je možné oficiálně připojovat samostatně stojící bateriová úložiště, která nejsou součástí výrobního zdroje nebo spotřebního komplexu, například průmyslového areálu. Začalo to ale už v září, kdy společnost ČEZ Distribuce začala přijímat žádosti o připojení. Druhá největší distribuční společnost EGD je přijímá už od minulého roku a teď jsme se tedy dostali k jakémusi vyvrcholení našich osmiletých snah o rozhýbání akumulačního trhu v Česku.

Před spuštěním žádostí jste v médiích opakovaně varoval, že velkých projektů bude moc a násobně převýší poptávané kapacity pro stabilizaci sítě. Jak to vypadá teď?

Od distribučních společností jsme opravdu měli informace o velkých plánovaných projektech. Některé z nich počítaly s kapacitou třeba i jedné gigawatthodiny, což je na české podmínky nesmyslně moc, je to jako přidat jeden další blok Temelína. Problém byl také v tom, že nešlo ani o firmy v oboru energetiky. Byly to firmy, které někde slyšely, že bude velký akumulační boom, tak do něj chtěly taky zainvestovat. Tohle jsme tedy začali naopak trochu brzdit a někteří z toho pak skutečně vycouvali.

Jakou kapacitu úložišť stát potřebuje k tomu, aby se distribuční síť stabilizovala? A jakou mají stávající nebo připravované projekty?

U kladné výkonové rovnováhy je ta potřeba něco přes 900 megawattů výkonu a u záporné zhruba 330 megawattů příkonu. Podle našeho odhadu mají současná velkokapacitní úložiště k dispozici zhruba 200–250 megawatthodin, ale kapacita projektů, které se chystají, je určitě v řádu jednotek gigawatthodin. Jenom na území Prahy distribuční společnosti potvrzují žádosti ve výši mnoha set megawatthodin. Takže trh se službami výkonové rovnováhy už je nebo brzy bude saturovaný.

Podle čeho se distribuční společnosti rozhodují, které žadatele připojí?

Rozhodují se podle požadované a nabízené kapacity. U bateriového úložiště si ale ne každý uvědomuje, že nejde jen o rezervaci určitého výkonu, ale také příkonu. Jinými slovy, baterie musí umět energii nejen dodávat, ale také odebírat. Na tohle naráží například někteří provozovatelé fotovoltaiky, kteří si chtějí ke svému zdroji připojit úložiště a zjistí, že jejich fotovoltaika má sice deset megawattů výkonu, ale úložiště třeba jen dva megawatty příkonu.

Jaký podíl rezervovaných kapacit blokují podle vašich informací spekulanti?

Od distribučních společností slyšíme, že docela velký, i když v některých případech možná nejde o spekulace, ale o projekty, které jsou zaseknuté ve zdlouhavém stavebním řízení a nemohou se realizovat. I tak je ale možná více než polovina žádostí opravdu spekulativních. To by měl brzy vyřešit pozměňovací návrh novely energetického lexu plyn, který stanovuje, že kauce za rezervaci výkonu a příkonu bude od listopadu příštího roku nevratná. Věřím, že tohle opatření pomůže množství žádostí pročistit.

Říkal jste, že zájem o připojení samostatně stojících baterií musíte v současnosti brzdit. Vnímáte velkou poptávku jako problém?

Problém by to mohl být, kdyby si všichni tito investoři brousili zuby jen na služby výkonové rovnováhy. To ze začátku mohlo vypadat jako jednoduše vydělané peníze, ale teď už je na tomto poli příliš velká konkurence. Proto od začátku našim členům doporučujeme, aby své byznysplány zaměřili na obchodní flexibilitu (nákup elektřiny při nízkých cenách a její následné prodávání v době vysokých cen – pozn. red.). V současné době roste počet agregátorů flexibility, kteří se zabývají řízením zdrojů tak, aby dokázali v daném čase energii výhodně obchodovat. Pro investory je ideální najít si takového agregátora a díky tomu své bateriové úložiště efektivně monetizovat.

Co má při současné konkurenci vliv na návratnost investic do velkých úložišť?

Nejkratší návratnost mají dnes i bez dotací ta úložiště, která mají více funkcionalit. Vyplatí se to například u velkého průmyslového areálu, kde bateriové úložiště snižuje rezervovaný příkon, k tomu nabízí služby výkonové rovnováhy nebo dodává do nějakého dalšího podniku. Čím více funkcionalit, tím dříve se investice vrátí.

Pomáhají s návratností dotace z Modernizačního fondu?

Dotační řízení bylo soutěžní a peníze nakonec získaly projekty, které si řekly o podporu v řádech nižších jednotek procent, takže i vliv na návratnost tam bude podle mě minimální. U řady našich členů vidíme, že si o dotaci vůbec nepožádali. Byla to pro ně zbytečná administrativní zátěž. Před vyhlášením dotační výzvy se diskutovalo o tom, zda je při vysoké návratnosti bateriových úložišť vůbec nějaká podpora potřeba. Nakonec se ale dotace prosadila díky tomu, že zahrnuje nejen projekty služeb výkonové rovnováhy, ale právě i obchodní flexibilitu. Podpořené projekty možná vzniknou za pár let, kdy už trh se službami výkonové rovnováhy bude vyčerpaný, ale díky obchodní flexibilitě budou konkurenceschopné. Investoři už s tím takto počítají. Od našich členů slýcháme, že služby výkonové rovnováhy jsou pro ně jen třešničkou na dortu, plánují hlavně obchodovat s flexibilitou.

Vyrovnávat distribuční síť mohou i menší provozovatelé. Mají o to zájem i domácnosti?

Pro služby výkonové rovnováhy je potřeba složit agregační blok o výkonu alespoň jedné megawatty, může se ale skládat z libovolného množství zdrojů, klidně z domácností. První takový agregační blok domácností už dala dohromady společnost Delta Green a budou ji následovat další. U stavby úložiště se samozřejmě kvůli úsporám z rozsahu vyplatí dělat ho větší, ideálně s kapacitou od deseti do dvaceti megawatthodin. Je také možné si to rozdělit, část kapacity dát na obchodní flexibilitu a část na služby výkonové rovnováhy.

Obnovitelná energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak se akumulace a agregace energie propíše do vývoje cen energií?

Určitě se dá očekávat, že budou klesat ceny za služby výkonové rovnováhy, což je jedna ze složek ceny elektřiny. Vidíme to ve Velké Británii, v Německu a dalších západních zemích, kde už stabilitu energetické soustavy poskytují převážně bateriová úložiště a agregátoři flexibility. Pokud jde o vývoj cen samotné elektřiny, ten je vždycky ošidné odhadovat. Sám jsem kvůli tomu zažil před deseti lety velký neúspěch při obchodování s povolenkami a od té doby nerad dělám odhady. Ale ze současného vývoje i z analýz západních společností se dá předpokládat, že se začnou vyrovnávat extrémy mezi večerní a denní cenou energií, což je právě díky přibývajícím řiditelným zdrojům.

S jakým scénářem v sektoru akumulace a agregace počítáte během příštích pěti let?

Očekávám, že se zprovozní alespoň 70 procent projektů, které si teď podaly žádost o připojení k síti nebo získaly podporu z Modernizačního fondu. Trh bude erudovanější, bude se víc vědět o širších možnostech, jak energii obchodovat. Už teď mě těší, když vidím, jak začínají dělat praktickou osvětu i členové našich asociací.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obnovitelná energie.