Ve své době to byla epidemie. Na přelomu první a druhé dekády tohoto tisíciletí majitelé řady českých firem převáděli své podíly do společností se sídlem v Nizozemsku. Největší rozruch se rozpoutal, když tento krok v roce 2011 udělal Zbyněk Frolík, jehož Linet byl brán jako ukázka úspěchu českého průmyslu na nejvyspělejších trzích, protože známý podnikatel změnu své „daňové adresy“ (tak o tom mluvil) spojil s kritikou nestabilního podnikatelského prostředí v zemi. Stejně postupovala například také likérka R. Jelinek Group, N.V., za jménem signalizující nizozemský domicil měla i většina firem mířících na burzu. Často uváděným důvodem byla primárně smlouva o ochraně investic s Nizozemskem, která má kořeny ještě v perestrojkové době a která Česku nedává zrovna silnou pozici. Nizozemskou adresu si zvolil i Petr Kellner, a to už na konci roku 1994, kdy jeho PPF byla jen jednou z mnoha investičních společností vzešlých z kuponové privatizace.
Co se dočtete dál
- Jakou změnu PPF nastartoval ještě Petr Kellner?
- Co potřebují současné akcionářky skupiny?
- Kdo je vlastně dneska větší daňový ráj?
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.









