Ve své době to byla epidemie. Na přelomu první a druhé dekády tohoto tisíciletí majitelé řady českých firem převáděli své podíly do společností se sídlem v Nizozemsku. Největší rozruch se rozpoutal, když tento krok v roce 2011 udělal Zbyněk Frolík, jehož Linet byl brán jako ukázka úspěchu českého průmyslu na nejvyspělejších trzích, protože známý podnikatel změnu své „daňové adresy“ (tak o tom mluvil) spojil s kritikou nestabilního podnikatelského prostředí v zemi. Stejně postupovala například také likérka R. Jelinek Group, N.V., za jménem signalizující nizozemský domicil měla i většina firem mířících na burzu. Často uváděným důvodem byla primárně smlouva o ochraně investic s Nizozemskem, která má kořeny ještě v perestrojkové době a která Česku nedává zrovna silnou pozici. Nizozemskou adresu si zvolil i Petr Kellner, a to už na konci roku 1994, kdy jeho PPF byla jen jednou z mnoha investičních společností vzešlých z kuponové privatizace.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Jakou změnu PPF nastartoval ještě Petr Kellner?
  • Co potřebují současné akcionářky skupiny?
  • Kdo je vlastně dneska větší daňový ráj?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se