Jaromíru Zůnovi chybí jedna věc, kterou ministr obrany potřebuje. Bez ohledu na to, o kolik jeho resort přijde peněz

Při osobním setkání působí Jaromír Zůna jako opatrný člověk pečlivě vážící svá slova. Jméno má kromě hodnosti generálporučíka obklopené čtyřmi akademickými tituly a za sebou kariéru v armádě včetně studia v USA, působení v mírových jednotkách v Bosně a Hercegovině a na velitelství jednotek NATO v Americe a v Polsku.

Z jazykové výbavy zaujímá arabština, kterou studoval v 80. letech při přípravě na kariéru vojenského rozvědčíka, kterou ovšem zhatila sametová revoluce.

K funkci ministra obrany v nové vládě dostal i pozici vicepremiéra. Přesto mu chybí jedna klíčová věc pro to, aby mohl být úspěšný: politický „výtlak“.

Nestraník nominovaný za SPD se nemůže v tomto kritériu srovnávat se svojí předchůdkyní Janou Černochovou z ODS. Ta byla sice kritizována za všechno možné, ale pro resort si dokázala vydupat peníze i zákon zavazující k výdajům na obranu ve výši dvou procent HDP.

U nové vlády premiéra Andreje Babiše se spíš čeká, že obranné výdaje budou klesat, a to v období, kdy budou zatíženy splátkami za velké modernizační projekty typu nákup letadel F-35 nebo bojových vozidel pěchoty CV90 a vyššími platy vojáků.

„Ministerstvo doteď i v příštích letech bude mít tři základní úkoly: modernizaci armády, nábor většího počtu vojáků a budování infrastruktury. Jejich financování závisí na politické ochotě, pokud se například nezmění model toho, jak zvýšit počty vojáků a zůstane se u profesionální armády. A Zůnova politická pozice bude slabá,“ nastiňuje hlavní Zůnovo dilema Vojtěch Bahenský, expert na obranná a bezpečnostní studia z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V podobné „pasti“ daných výdajů na rozjeté velké projekty by podle Bahenského byl vlastně kdokoliv, kdo by na ministerstvo nastoupil.

Babiš chce víc peněz z unijního obranného fondu SAFE. Nepochopil jsem, proč žádáme tak málo, řekl von der Leyenové

11. 12. 2025 ▪ 2 min. čtení

Generál, který byl zástupcem předchozího náčelníka generálního štábu Aleše Opaty, má za sebou i diplomatickou misi vojenského přidělence v Číně. Má pověst schopného administrátora, ale mezi vojáky převažuje image „papírového“ generála, který si v roce 2022 nesplnil sen vystoupat na příčku nejvyšší v armádní hierarchii. Podle některých názorů může mít pocit, že by se o generaci mladšímu velení armády mohl pomstít.

Personální hry se ale na ministerstvu obrany hrály vždy, takže bude složité z nich v prvních dnech a týdnech nové vlády něco vyčíst. Při svém dosavadním jediném veřejném vystoupení jako nominant na ministra utekl od novinářů po setkání s prezidentem po otázce na budoucnost české muniční iniciativy.

Předtím řekl, že modernizace armády bude pokračovat, ale možná se změní priority tak, aby se víc soustředila na protivzdušnou obranu. „Pokud berete pojmy hrozba, riziko, ohrožení, Rusko je v každém případě v kategorii hrozby,“ odpověděl při tomto vystoupení na dotaz, zda Moskvu vidí jako hrozbu.

Z velkých projektů bude zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet dva, o nichž předchozí kabinet nerozhodl: zda nová vláda pošle na návrh náčelníka generálního štábu Karla Řehky modernizované tanky T-72M4CZ na Ukrajinu, protože čeští vojáci přecházejí na Leopardy. A druhá věc je, jak bude pokračovat velký tendr na výběr osmikolových transportérů, kde se zpracovává marketingová studie.

Právě na těchto transportérech by se mohlo ukázat, jak bude fungovat vztah vlády Andreje Babiše k miliardáři Michalu Strnadovi, který měl v posledních letech blízko k ministryni Černochové a kterého staronový premiér nenávidí. Což je hlavní důvod, proč chce Babiš ukončit muniční iniciativu. Strnadova CSG totiž nabízí do tendru vlastní stroj Pandur Evo v konkurenci dalších nejméně dvou zahraničních nabídek.