Loňský rok potvrdil, že česká rozvojová spolupráce a humanitární pomoc zůstává rozkročena mezi ambicemi a realitou. Zatímco se o ní stále častěji mluví v souvislosti s naší vlastní bezpečností a ekonomickou užitečností, klíčový problém se nemění: nízký objem prostředků, slabá politická váha a dlouhodobě nenaplněný závazek.

Ve světě poznamenaném pokračujícími válkami, klimatickými extrémy a rostoucím tlakem na migraci se rozvojová spolupráce stále častěji rámuje jako nástroj stability a ochrany národních zájmů. Tento posun není překvapivý a v evropském kontextu ani výjimečný. Problémem českého přístupu ale zůstává, že se ambiciózní rétorika dlouhodobě míjí s rozpočtovou realitou a skutečnými prioritami veřejných financí.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč Česko v roce 2024 dosáhlo pouze 0,17 procenta HND na oficiální rozvojovou pomoc.
  • Jaká je česká pomoc ve srovnání s Rakouskem a Slovinskem.
  • Jaké jsou u nás náklady na pobyt a integraci uprchlíků z Ukrajiny.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.