Konec Velkého bratra? Stát nařizuje operátorům sledování lidí nezákonně, potvrdil soud. Náprava ale vázne

Tuzemští mobilní operátoři musí podle zákona uchovávat šest měsíců data o komunikaci svých klientů, aby si je případně mohla vyžádat například policie, zpravodajské služby či Česká národní banka. I když soudy už opakovaně potvrdily, že je to příliš dlouho, a tedy i v rozporu s evropskou legislativou, Česko to dosud nenapravilo.

Nyní to zopakoval Nejvyšší soud. Ve čtvrtek totiž potvrdil, že ministerstvo průmyslu a obchodu se za neoprávněné shromažďování dat o tom, kdy a kde se pohyboval a s kým si volal, musí omluvit datovému novináři Českého rozhlasu Janu Cibulkovi.

Na problém příliš velkého uchovávání dat už přes deset let upozorňuje nezisková organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která je zaměřená na prosazování lidských práv a digitálních svobod. A to poté, co Soudní dvůr EU v roce 2014 rozhodl, že plošný sběr dat je nepřípustným zásahem do života lidí. Doba jejich uchování musí být co nejkratší a musí být i přesně definován jejich účel.

„Jenže ministerstvo průmyslu tvrdilo, že tehdejší rozhodnutí se nezabývá přímo českou právní úpravou,“ vysvětluje ředitel IuRe Jan Vobořil. Ten se proto domluvil právě s Cibulkou, že podá žalobu pro nezákonný zásah do soukromí a jeho organizace jej bude u soudu zastupovat.

Městský soud v Praze pak loni v dubnu Cibulkově žalobě vyhověl a pravomocně potvrdil, že česká úprava je v rozporu s evropskou legislativou. „Nápravy evidentně nelze docílit jinak než novelou zákona, kterou však stát nepřijal,“ konstatoval senát Městského soudu v Praze v čele s Jiřím Körblerem.

A dokonce uvedl, co a jak by se mělo změnit. Namísto plošného sběru by měl zákonodárce zavést cílené uchovávání dat, které bude omezeno na okruh osob, u nichž existuje alespoň nepřímá souvislost se závažnou trestnou činností. A mělo by být omezeno také časově a prostorově. Plošný a nerozlišující sběr lze navíc povolit pouze v případech závažného, skutečného a aktuálního ohrožení národní bezpečnosti. „A to na základě odůvodněného příkazu,“ podotkl soud.

Jenže ministerstvo se nejen neomluvilo, ale ani jako garant zákona o elektronických komunikacích nezahájilo nápravu vadné legislativy. Místo toho podalo kasační stížnost.

Tu ale Nejvyšší soud shodil ze stolu a potvrdil nejen to, že Cibulka má na omluvu právo, ale také že česká úprava je v rozporu s požadavky unijního práva. Stát má podle něj legislativu změnit, aby odpovídala judikatuře Soudního dvoru EU.

Podle Nejvyššího soudu nemůže stát nadále vyžadovat preventivní uchovávání dat o komunikaci prakticky všech uživatelů bez jakékoliv vazby na konkrétní účel. A je jedno, nakolik jsou daná data zabezpečena proti případnému úniku.

Soud zpřísnil použití dálničních kamer pro odhalování, zda se nekrátí daně či nefalšují knihy jízd. Kdy bude „špehování“ možné?

18. 12. 2023 ▪ 4 min. čtení

Samo ministerstvo průmyslu a obchodu uvedlo, že si musí verdikt prostudovat. „S rozsudkem Nejvyššího soudu se resort v tuto chvíli seznamuje, musí ho projednat i s relevantními subjekty, jichž se týká, a poté bude možné stanovit další postup,“ uvedla mluvčí úřadu Štěpánka Filipiová. Rozhodnutí soudu, který řekl, co a jak se musí upravit, je přitom pravomocné od loňského jara a dovolání ministerstva nemělo odkladný účinek.

„Je to zpráva pro stát, že každý uživatel mobilu dnes může podat podobnou žalobu a už to nemusí být jen omluvy, ale i peníze,“ upozorňuje Vobořil.

Například advokátka Veronika Odrobinová z poradenské společnosti Grant Thornton, která se specializuje na evropské právo, připouští, že je obtížné stát přinutit změnit legislativu, když to sám nechce. „Nenapadá mě, co by mohla fyzická osoba efektivně dělat, aby se toho domohla,“ říká s tím, že je to nejspíš na podnět Evropské komisi, která by to začala řešit jako nesprávnou implementaci evropského práva.

Na změnu a případné jednání se státem čekají i telefonní operátoři. „Zatím se ale musíme řídit platným zákonem,“ uvedl ředitel Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund. Podle něj šly přitom snahy státu ještě nedávno přesně opačným směrem.

„Ministerstvo vnitra chtělo loni dokonce rozsah povinně ukládaných informací zvětšit například o historii navštěvovaných webových stránek. To se nám u pana premiéra naštěstí podařilo zarazit,“ říká Grund. Ten navíc připouští, že sami operátoři po určitý čas některé uvedené údaje uchovávají i pro svoji vlastní potřebu. „Třeba data, kdo komu volal, potřebujeme pro fakturaci,“ vysvětlil Grund.