Soud zpřísnil použití dálničních kamer pro odhalování, zda se nekrátí daně či nefalšují knihy jízd. Kdy bude „špehování“ možné?

Nejvyšší správní soud změnil svůj dosavadní výklad toho, za jakých podmínek lze použít záznamy dálničních kamer při odhalování, zda lidé nekrátí daně a nefalšují například knihy jízd. Přiměl jej k tomu Ústavní soud v případě Vratislava H. z Ústecka. Neznamená to však, že by finanční úřady přišly o možnost, jak takové případy řešit.

Soud v novém rozhodnutí upozorňuje, že finanční správa má dostatek dalších možností takové jednání postihovat. Zásah do soukromí člověka – což použití dat z kamerových záznamů je – je akceptovatelný jen v těch případech, kdy je to nezbytné a neexistuje jiný, šetrnější postup, jak data pro správu daní získat. „V souvislosti s tímto rozhodnutím nepředpokládáme výrazné ztížení naší práce při odhalování daňových úniků,“ říká mluvčí finanční správy Tomáš Weiss.

Samotným případem Vratislava H. se finanční úřady i soudy zabývají už několik let. Zemědělec z malé vsi na Ústecku si v létě 2015 koupil vozidlo Mercedes-Benz za 1,4 milionu korun. U finančního úřadu si vzápětí uplatnil maximální odpočet DPH ve výši čtvrt milionu – auto prý koupil výhradně pro účely svého podnikání. Finanční úředníky to zarazilo a vyžádali si od něj knihu jízd. A byli zaraženi podruhé – kniha jízd začala deset dní předtím, než auto podle faktury koupil.

Finanční správa proto nejdříve oslovila autosalon a chtěla potvrzení, kdy si muž vůz odvezl. A poté požádala policii, aby prošla kamerové záznamy zejména na nájezdech na dálnici D8 či ostatních dálnic v okolí Prahy, zda se tam Vratislavovo auto pohybovalo. Díky tomu berní úředníci zjistili, že vůz jezdil po jiných místech, než Vratislav H. uvedl v knize jízd. Odpočet z daně ve výši 244 tisíc korun mu proto odmítli uznat.

Finanční správa dostane další zbraň proti podvodům s auty. Online přístup do registru technických kontrol

25. 10. 2022 ▪ 5 min. čtení

Proti tomu podal Vratislav H. žalobu. Připustil sice nepřesnosti v knize jízd, ale finanční správa podle něj překročila své pravomoci. Nebyla podle něj oprávněna žádat policii o informace, kde se jeho auto pohybovalo. A policie neměla oprávnění je finanční správě předat.

Krajský soud v Ústí nad Labem a posléze i Nejvyšší správní soud ale jeho žalobu zamítly. Poukázaly na to, že finanční úřad může po orgánech veřejné moci požadovat informace, které jsou nezbytné pro správu daní. A ty jsou povinny mu je poskytnout.

„Není přitom pochyb o tom, že Policii ČR je třeba považovat za orgán veřejné moci,“ uvedl krajský soud. „Správce daně byl oprávněn dané záznamy požadovat, neboť šlo o údaje nezbytné pro správu daní a policie je subjektem povinným takové údaje správci daně na výzvu poskytnout,“ poukázal následně Nejvyšší správní soud.

Ústavní soud letos na jaře ale rozhodnutí zrušil a případ vrátil k novému projednání před kasačním soudem. Podle něj se předchozí soudy nedostatečně zabývaly tím, zda policie má skutečně právo data, která získala v souvislosti „s plněním svých úkolů podle zákona o policii“, poskytovat jiným orgánům veřejné správy. Tedy jinými slovy: zda záznamy sloužící k hlídání bezpečnosti provozu je možné využít i pro hledání daňových úniků.

Soud zároveň uvedl, že je třeba zvážit, zda poskytnutí těchto záznamů není v rozporu s některými z ústavně zaručených práv, zejména s tím na soukromí a na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů.

Uvedenými otázkami se ale nakonec Nejvyšší správní soud ve svém druhém rozhodnutí zabýval jen částečně. A neřešil například oprávnění předávat data z kamer mezi policií a daňovou správou, protože to podle něj v tomto případě nebylo nutné. Důležité pro něj bylo, že finanční správa při svém šetření nevyužila všechny možnosti, které má.

Knihu jízd lze podle něj zpochybnit i bez použití záznamů z policejních kamer. Proto všechna dosavadní rozhodnutí zrušil a případ vrátil finanční správě k novému projednání.

Jak měla finanční správa přesně postupovat, soud neuvedl. Podle právničky Veroniky Odrobinové z poradenské společnosti Grant Thornton však může úřad, když má podezření, oslovit daného člověka či firmu, aby vyvrátil její pochyby. „Stačí, když finanční úřad najde nesrovnalosti, a je pak na daňovém subjektu, aby je vyvrátil,“ vysvětluje právnička.

Podle ní pak Vratislav H. doměření daní stejně neunikne. „Daňová správa to jen bude mít složitější a bude muset důkladněji argumentovat,“ uvedla s tím, že na výsledku dalšího šetření bude záviset, zda mu doměří opět celou částku, či ji zkrátí.

Nynější rozsudek je podle Odrobinové ale i vzkaz policii, komu bude v budoucnu údaje ze svých kamer poskytovat. I pro ni to tak bude příště náročnější. „Jak se ukázalo, bude muset lépe vyhodnocovat, zda je může, či nemůže vydat.“