Vylisovat, nabarvit, nalepit a vybavit elektronikou. Proč jsou i nejmodernější přilby pro vojáky těžší než staré ocelové?

Asi pět minut jízdy autem od letiště v polském Gdaňsku, v areálu, který loni koupila česká společnost Investika, stojí nenápadná výrobní hala, jejíž vnitřek by chtěl vidět každý voják, který strávil více než hodinu života v přilbě. Odsud totiž míří evropským armádám desítky tisíc kusů „balistické ochrany“ hlavy – a nejvíc překvapivé je, jak moc je výroba moderní přilby, jejíž základem je výlisek z kompozitních materiálů, ruční prací.

„Něco se robotizovat dá, něco ne, ale lidská práce tady pořád vychází laciněji,“ vysvětluje během prohlídky výrobní haly Tomasz Wrotniak, ředitel továrny kanadské firmy Galvion, která se před několika lety rozhodla postavit v Polsku druhý evropský výrobní závod po Velké Británii. Ve hře bylo tehdy i Česko, ale prý těsně vyhrála kombinace polské ceny práce a logistiky.