Fosilní šílenství a zelená řešení. Nový cenový šok u ropy a plynu ukazuje slabiny centralizované energetiky

Začátkem března pocházelo v Česku necelých 21 % elektřiny ze solárních zdrojů, v Polsku je jejich podíl necelých 48 % a v Německu téměř 56 %. Díky předpovědi počasí lze celkem přesně odhadnout, jaký bude podíl těchto zdrojů v jednotlivých dnech. Kolik tankerů s ropu a plynem do konce týdne projede Hormuzským průlivem, ale neví asi nikdo.

Po čtyřech letech přichází další cenový šok fosilní energetiky, který ukazuje, že decentralizace a maximální užívání obnovitelných zdrojů mají nyní vedle environmentálních a ekonomických i jasné bezpečností důvody.

V prvních měsících roku 2026 se staly i další události, které ukázaly zásadní slabiny centralizované fosilní energetiky. Ruské útoky na ukrajinské teplárny a elektrárny nechaly statisíce obyvatel bez tepla a teplé vody a jen s omezeným přístupem k elektřině. Zastavení ropovodu Družba ukázalo zranitelnost přepravy fosilní energie na dlouhé vzdálenosti a přes zemi, se kterou exportér vede otevřenou krvavou válku. Slovensko a Maďarsko, které si nesplnily své domácí úkoly v diverzifikaci zdrojů, musí sáhnout do krizových zásob. Dlouhodobé odstavení Záporožské elektrárny (a závislost části evropských elektráren na dovozu paliva z Ruska až do roku 2028) ukazuje, že ani jaderná energetika není těchto rizik ušetřena.

Většina těchto událostí se nestala v dějinách poprvé, právě naopak. Korupce, politická nestabilita, diktatury, občanské války i intervence velmocí v zemích těžících ropu jsou skoro stejně staré jako masivní těžba ropy samotná – a jen několik málo zemí (např. Norsko) se jim dokázalo vyhnout. Nárůst cen ropy (a plynu) při těchto událostech je pravidlem od prvního ropného šoku v roce 1973. Napadení nebo uzavření klíčových tras mezinárodního obchodu je jako taktika ještě starší, o útocích na základní infrastrukturu ani nemluvě.

Známý citát připisovaný Albertu Einsteinovi říká, že „definicí šílenství je dělat stále to stejné a očekávat při tom jiný výsledek“. Doufat, že to s energetikou založenou na fosilních zdrojích bude někdy jiné, lepší, je proto jasným příkladem šílenství. Znovu a znovu budeme zažívat krizové situace, kdy boje na jednom konci planety zvýší ceny energií (a následně všeho) na druhém konci. Postupující klimatická změna a s ní spojené sucho nebo stoupající hladiny oceánů pravděpodobnost takových konfliktů ještě zvyšuje.

Přitom máme již dlouho k dispozici osvědčené a cenově dostupné technologie, díky kterým se můžeme vůči těmto událostem stát mnohem méně zranitelní. Elektrifikace naší energetiky otevírá možnost využívat obnovitelnou energii (nejčastěji slunce a větru) jak pro běžný provoz domácností a výroby, tak v dopravě (elektromobilita) nebo v kombinaci s tepelnými čerpadly k vytápění a ohřevu teplé vody. Tepelné čerpadlo navíc může běžet na elektřinu vyráběnou v jaderných zdrojích, solárech, větrných parcích – zkrátka jakkoliv získanou a odkudkoliv přepravenou, pokud to kapacity elektrických sítí umožní.

Martin Gürtler

Ropa a plyn vystřelily vzhůru a inflační výhled se komplikuje. Důležitost investic roste

9. 3. 2026 ▪ 2 min. čtení

Fyzika a technika je v tomto velmi jasná: když potřebujete pro vytápění svého bytu ze tří jednotek plynu, můžete je spálit v moderním kotli přímo v domě. Pokud je dům připojený na dálkové vytápění, musíte spálit šest jednotek, protože polovina získaného tepla se spotřebuje v rozvodech pod městem a jen polovina skutečně dojde do bytů, obchodů, nemocnic a dalších budov. V moderní paroplynové elektrárně však můžete ze tří jednotek plynu získat dvě jednotky elektřiny (protože účinnost těchto elektráren je přes 60 %). Elektřinou pak můžete pohánět tepelné čerpadlo, které na jednu vloženou jednotku získá 3–5krát více energie z prostředí (vzduchu, vody, země). Zemního plynu pak budete potřebovat nejvýše polovinu oproti vytápění kotlem v domě a čtvrtinu ve srovnání s centrální teplárenskou soustavou.

Již nyní je možné nové čtvrti města stavět jako tzv. positive energy districts, které na svém území získají více energie z obnovitelných zdrojů, než spotřebují. Díky rekonstrukcím, využívání odpadního tepla nebo dalších přehlížených zdrojů se těmto standardům mohou přiblížit také starší části měst, což potřebu fosilních zdrojů ještě více sníží.

Decentralizace získávání elektřiny a tepla je výhodou také v případě přímého napadení. Vojensky je jednodušší útočit na velkou teplárnu nebo elektrárnu než na tisíce tepelných čerpadel a desetitisíce panelů na jednotlivých budovách nebo různých pozemcích. K narušení dodávek elektřiny nebude stačit zničit pár velkých rozvoden, v omezeném režimu budou schopné fungovat i menší části sítě nebo jednotlivé budovy. Není nutné neustále dovážet palivo, stačí jen jednou za několik desetiletí recyklovat fotovoltaické panely.

Fosilní elektrárny se mohou relativně rychle stát v podstatě sezonním fenoménem podobně jako většina kapacit teplárenství – pro doplnění výroby elektřiny v domě vyšší zimní spotřeby a také jako záloha pro případy, kdy výroby z obnovitelných a jaderných zdrojů nebude kvůli počasí nebo odstávkám dostatečná. Hospodářská strategie schválená nedávno vládou tyto cíle sdílí, zahrnuje totiž ambici rozšíření výroby obnovitelné elektřiny i zdrojů na zemní plyn a také posílení přenosových sítí elektřiny.

Regiony a města, ve kterých firmy a domácnosti maximálně využijí své možnosti výroby energie z obnovitelných zdrojů pro uspokojení své spotřeby, budou mnohem více odolné vůči výše jmenovaným krizím. Čím méně fosilních zdrojů potřebují, tím větší cenové šoky zvládnou bez velkých problémů. Stejné zásobníky vydrží násobně déle, takže si lze lépe vybírat, od koho, kdy a za kolik fosilní paliva nakoupit. I když bude cena výrazně vyšší, díky mnohem menšímu zastoupení v celkovém spotřebním koši to mnohem méně postřehneme. Pro příklad nemusíme chodit daleko – v roce 2024 vzrostly ceny kakaa až na čtyřnásobek úrovně předchozích let, aniž by se to dostalo na přední stránky novin nebo vyvolalo paniku na sociálních sítích.

Čím dříve se budeme moci o ceny ropy a zemního plyn zajímat tak málo jako o ceny kakaa, tím lépe pro nás – naši životní úroveň, konkurenceschopnost, bezpečnost, kvalitu ovzduší i klima celé planety. Stačí jen konečně přestat přešlapovat na místě při zelené transformaci energetiky, kde je Česko podílem obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny i podílem elektromobilů ve vozovém parku na chvostu Evropy.

Autor je výzkumník Ostravské univerzity