Biometanový boom je na spadnutí, díky aukcím mají vzniknout desítky nových stanic

„Je to už třetí pokus o podporu biometanu. První snahy byly už v roce 2012, kdy se téma dostalo do zákona, druhým byl zelený bonus mezi roky 2023 a 2025,“ shrnul dosavadní úsilí státu o rozjezd biometanové výroby Kristian Titka, ředitel Odboru POZE a teplárenství z Energetického regulačního úřadu. U nové strategie věří, že bude úspěšná, protože se nejedná o plošnou dotaci, ale o mechanismus, kde bude stát výrobci garantovat vysoutěženou cenu a převezme na sebe tržní riziko.

Aukce budou probíhat ve třech fázích. V první z nich se vybere povinně vykupující subjekt, ve druhé budou investoři soutěžit se svými nabídkami na určitý objem biometanu a ve třetí se budou ještě obchodovat záruky původu, tedy certifikáty obnovitelného zdroje energie. „S výrobci, kteří nabídli nejnižší cenu, se pak uzavře smlouva s právem podpory na patnáct let,“ vysvětlil Titka.

Pro potenciální výrobce biometanu je tento systém motivující, obzvlášť patnáctiletá garance ceny včetně indexace. „Přináší nám to určitou stabilitu a předvídatelnost podnikání,“ řekl v debatě HN Tomáš Voltr, výkonný ředitel Energy financial group. Ta již v roce 2019 začala jako první v Česku vyrábět biometan ve své bioplynové stanici v Rapotíně a kromě výstavby a provozu biometanových stanic investuje také do svozu biologického odpadu z gastropodniků, průmyslových podniků i komunálního sběru.

Podle Voltra je také dobré, že aukce preferuje pokročilý biometan, který poskytuje vyšší emisní úsporu, protože se vyrábí z odpadů, a ne z cíleně pěstovaných plodin. Podmínkou podpory je totiž maximální emisní stopa výroby biometanu ve výši 20 gramů oxidu uhličitého na megajoule. „U biometanu vyráběného čistě z odpadů je emisní stopa někde okolo pěti gramů,“ dodal pro srovnání Voltr. Dvacetigramový strop tedy evidentně apeluje na to, aby byl biometan vyráběný převážně z pokročilých surovin.

Podpora biometanu prostřednictvím aukcí a garantovaná provozní cena přinesou výrobcům ještě jednu výhodu a tou je podpora bank. Obchodování s emisními úsporami je totiž značně volatilní, což dosud rozvoj trhu s biometanem brzdilo. „Oproti tomu aukční mechanismus má pevně daná pravidla, pro banky je transparentní a uchopitelný. Banky si dokážou přesně spočítat nebo odvodit míru rizika pro jednotlivé projekty a to podle mě spustí velkou vlnu,“ připojil své hodnocení Blahoslav Němeček ze společnosti innogy Česká republika. Ta zatím biometan nevyrábí, ale na začátku loňského roku koupila bioplynovou stanici v Písku, kterou nyní přestavuje na biometanovou a v rámci své strategie chce ve výrobě biometanu dál růst.

V Česku je aktuálně 13 biometanových stanic s celkovou instalovanou kapacitou kolem 27 milionů kubíků ročně, jejich reálná produkce se však pohybuje kolem 17 milionů kubíků. Ambice státu jsou oproti tomu obrovské, vnitrostátní plán počítá v roce 2030 s produkcí ve výši půl miliardy kubíků biometanu ročně, což by vyžadovalo alespoň stovku biometanových stanic. Česko k tomu má poměrně dobré podmínky díky velkému počtu bioplynových stanic, které je možné na výrobu biometanu přebudovat. „Pak bude samozřejmě otázka kapacit dodavatelů, jestli budou schopni v krátkém čase tolik zařízení dodat, protože poptávka po nich roste i v jiných zemích,“ upozornil Radek Kundrata, jednatel společnosti Hutira, která se zaměřuje na plynárenské a biometanové technologie. „S přechodem na obnovitelné zdroje energie budeme stále víc závislí na tom, kdy svítí nebo fouká, a zároveň s odklonem od uhlí budeme potřebovat zdroj, který uchová energii na zimu. V tom má oproti bateriím mnohem větší potenciál právě plyn, nebo časem vodík,“ dodal Kundrata.

Hlavní předností těchto zdrojů je schopnost fungovat konstantně, mohou tak dobře doplňovat nestabilní zdroje energetického mixu. Z bezpečnostního hlediska má biometan důležitou roli také jako lokální a decentralizovaný zdroj energie, což je jedním z důvodů, proč chtějí evropské země jeho produkci výrazně zvýšit.

Partnery debaty jsou Hutira, Energy financial group a innogy Česká republika.