Ropné monarchie žádají Trumpa: Zničte vojenské kapacity Íránu, když už jste s ním začali válku

Nejen Saúdové, ale i Emiráty, Bahrajn a Katar. Tyto bohaté státy Arabského poloostrova si přejí, aby Írán ze stávajícího střetu s USA a Izraelem vyšel vojensky oslabený. A to do té míry, aby už pro blízkovýchodní region nepředstavoval hrozbu. Vyplývá to z rozhovorů, které pod podmínkou anonymity s vysokými představiteli těchto států uskutečnil web The Times of Israel. Zálivové monarchie se přitom válku před jejím zahájením snažily odvrátit.

Ze zprávy izraelského webu vyplývá, že se monarchie ze Zálivu bojí především brzkého ukončení války. Tedy toho, že si Donald Trump a jeho izraelský spojenec – premiér Benjamin Netanjahu – vzájemně pogratulují a útoky záhy zastaví. „Írán stále disponuje účinnými zbraněmi, kterými ohrožuje Radu pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC). Zmíněný vývoj by byl strategickou katastrofou,“ uvedl jeden z oslovených představitelů GCC, kam kromě čtyř výše uvedených států patří ještě Kuvajt. A také Omán, který je k Teheránu tradičně vstřícnější, a proto zastává jiné stanovisko. „V nejvlastnějším zájmu Íránu i USA je co nejrychlejší ukončení nepřátelských akcí,“ napsal v týdeníku The Economist ománský ministr zahraničí Badr Busajdí.

Pokles o 30 dolarů během jednoho dne. Trump vyjádřením o Íránu přispěl k uklidnění trhů s ropou, nejistota ale pokračuje

10. 3. 2026 ▪ 4 min. čtení

Nicméně ty zálivové státy, které si oslabení Íránu přejí (hlavně Saúdská Arábie a Emiráty), dokonce zvažují, že by se k americko-izraelské operaci ještě připojily. „Vyhrazujeme si právo podniknout veškeré vojenské kroky, budou-li nezbytné,“ nechal se minulý týden na adresu Teheránu slyšet saúdskoarabský ministr zahraničí Fajsal bin Farhán poté, co íránské rakety i drony letěly na hlavní město Rijád.

Obavy Zálivu nejsou neopodstatněné. Trump vysílá protichůdné signály a třeba v pondělí prohlásil, že by zanedlouho mohlo dojít k dohodě s Íránem, a tedy ke konci bitvy. „Shodli jsme se na hlavních bodech,“ cituje washingtonského lídra agentura Reuters. Prezident odmítl sdělit, s kým jeho vyjednavači diskutovali. Vyloučil jen, že by jim byl partnerem nový nejvyšší íránský vůdce Modžtaba Chameneí. Trump pouze uvedl, že v Íránu „zbylo několik vůdců“, se kterými lze hovořit. Íránské režimní zdroje každopádně tvrdí, že Teherán s Američany nevede žádná jednání, a to včetně těch zprostředkovaných.

Nejasná situace v regionu vede k vytváření čerstvých spojenectví, respektive k posilování a rozšiřování těch stávajících. O společném paktu diskutovali vyslanci čtyř vlivných muslimských zemí – Egypta, Pákistánu, Saúdské Arábie a Turecka. Alespoň to tvrdí server Middle East Eye. „Buď se spojíme a naučíme se řešit vlastní problémy sami, nebo přijde externí hegemon a vnutí nám východisko, které slouží jeho zájmům,“ nechal se slyšet turecký ministr zahraničí Hakan Fidan. „Popřípadě (tento hegemon – pozn. red.) neudělá nic a zabrání ostatním ve vyjednávání,“ dodává šéf ankarských diplomatů. Sotvakdo pochybuje, že onou externí silou jsou USA, o které se opírá Izrael.

Z bezpečnostního hlediska se k možné dohodě sešly vlivné státy: Egypt, kterému armáda fakticky vládne a kde se po uniformovaném převratu stal prezidentem bývalý generál Abdal Fattáh Sísí, má ve zbrani přes 450 tisíc vojáků. Turecko, které je členem NATO, má nejméně 355 tisíc ozbrojenců. Ti jsou vycvičení v aliančních standardech, přičemž používají nejmodernější techniku nezřídka domácí provenience. Pákistán vyčnívá nejen počtem ozbrojenců (asi 660 tisíc), ale i držbou zhruba 170 jaderných hlavic. Všechny tři státy se co do velikosti armády vejdou do první dvacítky globálního žebříčku. Silní jsou také Saúdští Arabové. Ve službě mají bezmála 300 tisíc vojáků a se sedmi procenty HDP patří k zemím s nejvyššími výdaji na obranu. I jejich armáda se blíží k první dvacítce největších.

Cena ropy vylétla vzhůru. Arabští vývozci se snaží obejít Hormuzský průliv. Může se jim to podařit?

10. 3. 2026 ▪ 5 min. čtení

Koalice dává smysl i strategicky: Egypt, jinak nejlidnatější arabská země se 100 miliony obyvatel, leží na hranici s Izraelem i neklidným palestinským Pásmem Gazy. A kontroluje Suezský průplav. Turecko drží klíče k Černému moři a má přístup k Íránu, který se alespoň oficiálně stal důvodem vyjednávání o paktu. Prestiž Saúdských Arabů vyplývá nejen z bohatství a faktu, že na jejich území leží nejposvátnější místa islámu (Mekka a Medína). Monarchie zabírá asi čtyři pětiny Arabského poloostrova a nárokuje si vedení rady GCC. Jaderný Pákistán může symbolicky rozevřít nad islámským světem jaderný deštník. Mimochodem, zmíněné státy sice nejsou všechny arabské (jen Saúdská Arábie a Egypt), zato jsou převážně sunnitské.