Česká debata o institucích se často soustředí na jejich momentální obsazení. Méně pozornosti už věnujeme tomu, zda jsou pravidla jejich fungování nastavena dobře i pro dobu, kdy v čele budou stát jiní lidé a země bude čelit jiným problémům. Právě to je případ České národní banky. Nejde o konkrétní bankovní radu. Jde o to, že legislativní zakotvení jedné z nejdůležitějších ekonomických institucí v zemi je v personální oblasti zbytečně slabé a jednostranné.
ČNB má být institucí nezávislou, odbornou a důvěryhodnou. Jenže právě způsob jmenování jejího vedení dnes stojí na příliš úzkém základě. Prezident republiky jmenuje všechny členy bankovní rady sám. V českých podmínkách to znamená mimořádně silnou koncentraci personální pravomoci do jedněch rukou. I kdyby tuto pravomoc vykonával odpovědně, systémově je to slabé řešení. Dobré instituce se nemají stavět na předpokladu, že vždy budou v rukou rozumných osobností. Mají být odolné i vůči horším scénářům.
Co se dočtete dál
- Kdo by měl jmenovat členy bankovní rady ČNB a jaký by měl být podíl prezidenta a Senátu.
- Jak dlouhé a obnovitelné by měly být mandáty členů bankovní rady.
- Proč zavést veřejná slyšení kandidátů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
