Vesmír jako nové bojiště. Česko má potenciál spolupracovat na kosmických projektech, musí do nich ale investovat

Vesmírný a obranný průmysl se v posledních letech stále více propojují. Moderní vojenské operace se neobejdou bez kosmických systémů pro navigaci a tím roste potřeba investovat do vývoje vesmírných technologií, které mají vliv na obranu a bezpečnost nejen jednotlivých států, ale celých kontinentů. Zvlášť důležité je to aktuálně pro Evropu, která se snaží vybudovat si nad těmito systémy vlastní autonomní kontrolu.

„V průběhu celé války na Ukrajině pozorujeme obrovskou závislost na satelitním internetu Starlink, tedy na jedné soukromé firmě z USA. Když byl Starlink během ofenzivy vypnut, viděli jsme, jak to ruskou armádu paralyzovalo,“ připomněl v úvodu debaty Hospodářských novin o vesmírném průmyslu Richard Pavlica, ředitel divize Space ve společnosti 5M a prezident České vesmírné aliance. Zdůraznil, že je potřeba, aby se Evropa dokázala postarat sama o sebe a nespoléhala se na technologie cizích – byť spojeneckých – zemí.

Plány na evropskou satelitní síť IRIS, která by měla Starlinku konkurovat, i na další velké vesmírné projekty ale brzdí názorová rozdrobenost Evropy, složitá administrativa a těžkopádné zákonodárství, takže se nedaří je realizovat tak rychle, jak by si Evropská unie přála. „Měli bychom se více sjednotit a divím se, že nás k tomu zatím nedonutilo ohrožení, které představuje konflikt na Ukrajině,“ dodal Pavlica. O něco účinnějším impulzem jsou podle jeho slov názorové kotrmelce Donalda Trumpa, které Evropu motivují postavit se na vlastní nohy.

Za každé euro šestinásobek

Pro Česko jsou evropské vesmírné projekty velkou byznysovou příležitostí. Například v rámci programu European Resilience from Space, který zaštiťuje Evropská kosmická agentura ESA, se pracuje na vývoji technologií, které propojí družicové pozorování Země s bezpečnou komunikací a navigací přes systémy IRIS a Galileo. „Členské státy dají na vývoj jednu miliardu eur a Evropská komise za dalších šest miliard nakoupí satelity. Takže za kaž­dé euro, které do toho daný stát dá, dostane šest nazpět,“ představil výhody tohoto projektu Pavlica. Česko je ale ve srovnání s ostatními zeměmi využívá málo, zatímco Polsko už do programu vložilo 100 milionů eur, Česko zatím jen 2,5 milionu. Výše investice přitom ovlivňuje množství a hodnotu zakázek, kterých se české firmy budou moci při realizaci vesmírných projektů účastnit.

O spolupráci s českými firmami mají zahraniční partneři zájem. „Myslím si, že je to tím, že v našem koutě Evropy je pořád ještě hodinová sazba práce levnější, tudíž pro lucemburské, německé nebo francouzské firmy výhodnější. A také se v minulých letech na mnoha projektech ukázalo, že technicky a technologicky české firmy umí dodat dobrý výsledek,“ vysvětlil ředitel esc Aerospace Petr Suchánek.

Poptávka je i po spolupráci s českými vědeckými institucemi. Tu v debatě potvrdil Tomáš Götthans z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií na VUT v Brně: „Jedna taková úspěšná spolupráce vznikla například s anglickou firmou, která vypouští satelity. Jejím požadavkem bylo navrhnout čip, který zlepší vlastnosti rádiového řetězce.“ Díky tomu se VUT podařilo dostat v rámci ESA na seznam subjektů, které jsou v Evropě schopné vyvíjet tyto kritické komponenty.

Obrana už není tabu

Paradoxem je, že vývoj technologií, které najdou uplatnění i ve vojenství, byl ještě donedávna v evropském kontextu nemyslitelný. „V minulých letech to bylo v podstatě zakázané téma. Získat bankovní půjčku na takový projekt bylo nemožné. Dnes už se to myšlenkově otočilo a projekty mohou být například financované přes Evropský obranný fond, byť je velmi těžké se tam dostat, musíte být součástí relativně velkých konsorcií,“ dodal Suchánek.

Prolomit tabu pomáhají technologie dvojího užití (dual‑use), tedy nástroje, které mohou být využité jak v civilním, tak i ve vojenském sektoru. Jsou to například GPS nebo systémy dálkového pozorování Země. „V poslední době vznikla řada projektů, na kterých si můžeme odzkoušet vojenské nebo dual‑use technologie. Zmínil bych například projekt Eagle nebo Space Rider,“ poznamenal Suchánek.

Podle Pavlici není mezi vesmírnými a vojenskými technologiemi z hlediska nároků na materiály a technologie příliš velký rozdíl. Důležitá je ale nezávislost dodavatelského řetězce. „Už i v rámci vesmírných technologií se snažíme využívat evropské zdroje, případně zdroje ze států, se kterými máme nějaké dohody. V případě dual‑use technologií je to ještě důležitější,“ zdůraznil v debatě.

Prozradil také, že v rámci V4 a některých dalších zemí vzniká dohoda o vzniku společné platformy pro vývoj dual‑use technologií.

Jestli chce Česko profitovat na tomto rozvíjejícím se průmyslu, musí si také zajistit dostatek expertů. „V Ústavu radioelektroniky jsme proto založili obor Space Applications, který si klade za cíl vychovávat novou generaci systémových inženýrů,“ připomněl Götthans. Obor vznikl jako reakce na poptávku ze strany průmyslových firem. Zda jeho absolventi v budoucnu podpoří ekonomiku Česka, nebo odejdou za lákavějšími příležitostmi do zahraničí, bude záležet především na ekonomických a legislativních podmínkách, které jim tuzemské prostředí nabídne.

Partnery debaty jsou společnosti 5M, esc Aerospace a Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně.